Trasa je libovolná, povinný je jen průjezd třemi kontrolními body. Ten první měly tři desítky rajťáků u Domu přírody Blaníku nedaleko Krasovic. „Startuje se vždycky ve středu ráno z místa, které odtajní organizátoři. Cílem tohoto happeningu v sedlech koní je užít si přírodu a po roce se setkat se známými,“ close Banner ženy info Zdroj: Jan Lakomý zoom_in popsala jezdkyně Iva Jandová ze |Stašova u Poličky v Pardubickém kraji základ 100 mil, tedy 160 kilometrů v sedlech. K Domu přírody Blaníku ve středu dopoledne přijela najednou hned pětice žen v kovbojských kloboucích, ale nekovbojsky nalehko. Odstrojily svá zpocená zvířata od zhruba třicetikilogramové zátěže sedla a toren s vybavením pro přežití v přírodě a teprve pak se občerstvily a zaujaly pohodlnější horizontální polohu. Všechna zvířata přitom prohlédl veterinář, v jehož pravomoci je jezdcům v případě zdravotní komplikace koně další cestu zakázat. „Tady si odpočineme a pojedeme dál. Zatím za sebou máme osmatřicet kilometrů,“ potvrdila Iva Jandová.

Další čtyři spolujezdkyně ale pod Blaník dorazily z jiného ranče. A i když ze stejného startovního místa, jejich trasa měřila o sedm kilometrů méně. Než padne tma, měly ženy v plánu ujet ještě zhruba pětadvacet kilometrů, aby se přiblížily druhé kontrole, která je stanovená v Dolní Březince u Lipničky. Nocleh si přitom nesmí zajišťovat předem, ale až v místě, kam skutečně ten den dojedou. „Spíme ve spacáku a když nás někdo nechá přespat ve stodole, tak třeba i tam,“ uvedla Eva Šafránková z ranče Splněný sen ze Žumberka u Prostějova.

Na celkem 160 kilometrů dlouhou cestu ale chovatelky svá zvířata musí vytrénovat. Ani to mnohdy nestačí a je zapotřebí také štěstí. To je například nedrželo jedné z účastnic. Její kůň totiž hned první den ztratil podkovu. I na to ale zkušené jezdkyně myslí a mají zajištěného kováře na telefonu. „Bez podkov se nedá jet. Kůň ve volné přírodě kopyta sice obrušuje, ale dělá to jen při cestě na pastvu a k napajedlu a navíc bez jezdce. Takto dlouhou trasu nemůže jet bez kování. Střídá se tu měkký povrch s tvrdým a to přináší větší obroušení kopyt, z čehož vyplývá, že by se kůň mohl zranit. Normálně nekoveme, ale na takovou trasu je to nutností,“ dodala Eva Šafránková s tím, že poprvé například zkouší plastové podkovy a ty si prozatím velmi pochvaluje.