Wolfgang von Trips ze stáje vozů Ferrari byl v probíhajícím mistrovství světa F1 jedním ze dvou vedoucích jezdců a dělil se o stejný počet bodů s týmovým kolegou Philem Hillem. Oba tak měli velkou motivaci uspět. Do závodu se kvalifikovalo 32 vozů, jejichž soupeření na okruhu v italské Monze přišlo shlédnout 150 tisíc diváků.

Dva rozdílní favorité

Podobně jako o pár let později Niki Lauda a James Hunt, i v roce 1961 představovali oba favorité, von Trips a Hill, dva odlišné a v mnoha ohledech protichůdné přístupy k závodění, což ovšem ani jednomu z nich neubíralo na jeho schopnostech.

Německý hrabě Von Trips představoval přirozený talent, ale byl to také trochu hazardér se sérií nehod v krátké době za sebou. Na Velké ceně Itálie v Monze havaroval předtím už dvakrát, v roce 1956 a v roce 1958, a v obou případech se při nehodě zranil. Tato skutečnost vedla k jeho trochu posměšné přezdívce "von Krash" (od anglického slova "crash" značícího havárii), dlužno ale dodat, že když se mu na dráze začalo dařit, začali ho jeho soupeři oslovovat uctivějším a přátelštějším přízviskem "Taffy".

Američan Hill byl techničtější jezdec s velkým citem pro mechaniku pohybu (podobně jako později Niki Lauda), a možná i proto si dobře uvědomoval, jaké nebezpečí s sebou závody Formule 1 nesou. Vedlo to u něj k žaludečnímu stresu, kvůli němuž dokonce jednou v roce 1954 přerušil závodní sezónu. 

V rámci týmu Ferrari nebyl oficiálně ani jeden z obou mužů upřednostňován, oba jeli v závodě sami na sebe a oba usilovali o vítězství. Majitel stáje Enzo Ferrari se nechal slyšet, že svým jezdcům nediktuje žádnou taktiku a chce po nich, aby jezdili, jak nejlépe dovedou a jak sami chtějí. Neoficiálně se však proslýchalo, že pro Ferrari by byl přínosnější Hillův triumf, protože většina produkce této automobilky mířila na americký trh.

Jedinou další hrozbu v závodě představovala pro Ferrari stáj Lotus, jejíž jezdec, Angličan Stirling Moss, zvítězil na závodním okruhu v Monaku a na německém Nurburgringu, což mu dávalo naději, že by mohl promluvit i do celkového pořadí.

Zdroj: Youtube

Osudný kontakt

V 15 hodin najely vozy na start. Von Tripsovi příliš nevyšel, propadl se hodně dozadu. Do čela se dostal Hill před dvěma dalšími jezdci Ferrari, Gintherem a Rodriguezem. Ty pronásledoval skotský jezdec Jim Clark v Lotusu, na něhož se ze šesté pozice za jezdcem Jackem Brabhamem zkoušel dotáhnout von Trips.

K neštěstí došlo ve druhém kole. Von Trips se dostal před Brabhama i Clarka a chystal se zaútočit na vedoucí trio. Vozy projížděly dlouhou rovinkou a mířily do zatáčky Curva de Sud (dnes se jmenuje Parabolica). Trips přibrzdil, aniž by tušil, že v těsném závěsu za ním je Clark.

"Připravoval jsem se právě, že ho předjedu, a moje přední kola byla téměř na úrovni jeho zadních kol, když začal brzdit," popsal to později Clark. "Najednou se ke mně začal přibližovat přesně do těch míst, kde jsem ho předjížděl, a najel mi přímo do boku. Upřímně, nemyslím, že si Taffy uvědomil, že tam vůbec jsem. Jsem si jistý, že když mě předtím minul, tak byl přesvědčen, že má mnohem rychlejší vůz a já že zůstanu vzadu.“

Přestože se oba vozy vzájemně dotkly jen letmo, v rychlosti kolem 240 km/h měl tento kontakt tragické následky. Von Tripsovo Ferrari vyletělo proti náspu, na němž stáli diváci, a svah je spolu se setrvačnou energií proměnil v projektil, který se vznesl do vzduchu a dopadl přímo na lidi. Výsledkem bylo patnáct mrtvých a více než 20 vážně zraněných, jež skončili v nemocnici.

Vzápětí poté se vůz skutálel zpátky z náspu, což se stalo osudným von Tripsovi. Roztočený vůz ho katapultoval z kabiny na druhou stranu dráhy, kde pilot zůstal tváří dolů nehnutě ležet. Byl na místě mrtvý, protože náraz o zem mu zlomil vaz.

Také Clark ztratil nad svým zmítajícím se vozem dočasně kontrolu, nakonec se mu však podařilo bez dalších střetů v pořádku zabrzdit na okraji dráhy.

Svědkem nehody se stal Brabham jedoucí za Clarkem, jenž se později obou aktérů celé tragédie zastal: "Nemyslím, že by si Jimmy Clark nebo Taffy von Trips zkoušeli za každou cenu navzájem urvat svou pozici, jak se tehdy uvažovalo. Jimmy byl vždycky pilot, proti kterému se dalo jet opravdu hodně tvrdě, a přesto jste si mohli být docela jistí, že neudělá žádnou hloupost."

Závody smrti

Vítězem závodu se stal Hill, jenž v okamžiku průjezdu cílem ani netušil, co se na trati stalo. Stal se mistrem světa, organizátoři však k uctění památky zabitých zrušili závěrečné oslavy. 

Nehoda v Monze byla nejtragičtější a nejsmrtelnější v dějinách F1, avšak v té době nebyla zdaleka jedinou, a to i včetně toho, že mezi mrtvými byli diváci. V roce 1953 došlo při Velké ceně Argentiny k havárii, která si vyžádala 13 životů, v roce 1957 zahynulo při nehodě v závodě Mille Miglia 11 lidí a v roce 1958 při Velké ceně Kuby sedm. 

Znovu se tak rozezněly hlasy volající po zákazu těchto závodů, které ohrožují fanoušky stejně jako jezdce. K tomu nakonec nedošlo, bezpečnostní pravidla pro místa určená divákům se však zpřísnila. Jezdci ale na trati riskovali svůj život dál…