Nepotopitelná Molly: Zvolila lásku před penězi, na Titaniku se stala legendou

Když v legendárním velkofilmu Titanic od Jamese Camerona míří chudý Jack na večeři do první třídy, kam ho pozval namyšlený snoubenec krásné Rose, dostává mladík pomocnou ruku tam, kde by to nejspíš nečekal. Dávku dobromyslnosti projeví americká milionářka, kterou Rosina matka i někteří další cestující pohrdají, neboť jmění nezdědila, ale dostala se k němu až za života. Jackovi stylový smoking, ve kterém může vypadat jako gentleman, půjčuje jistá Molly Brownová.

Zatímco Jack, Rose a Rosini příbuzní jsou pouze smyšlené postavy, režisér velkofilmu David Cameron dbal na to, aby ve snímku drtivá většina věcí odpovídala realitě. A platilo to i v případě dobromyslné paní Brownové. Tato cestující, americká zbohatlice, totiž skutečně na Titaniku plula, a byť v realitě na zaoceánském parníku nepůjčovala smoking žádnému Jackovi s tváří Leonarda DiCapria, podle historických pramenů to byla opravdu velkodušná žena, která neváhala pomoci lidem, kteří se jí jměním nemohli ani zdaleka rovnat.

Titanic se potopil kvůli nim, tvrdí fámy. Kontroverzní boháči šokovali vztahy

Přesto je ve filmu stran Molly Brownové jedna chybka - v době, kdy se plavila na Titaniku, jí nikdo Molly neříkal. Narodila se totiž jako Margaret, a kromě tohoto křestního jména jí blízcí oslovovali maximálně Maggie. „Jméno Molly se při zmínce o této ženě začalo používat až po její smrti, když v roce 1933 vyšla kniha Gene Fowlera nazvaná Timber Line. V této publikaci žurnalista sumarizoval mýty, které se o Brownové šířily, a mimo jiné tvrdily, že se narodila předčasně kvůli tornádu, či že neuměla číst ani psát. Tyto nepravdivé informace, a rovněž jméno Molly, se zachovaly i pro muzikál z roku 1960 o této ženě, a stejně tak pro jeho filmovou adaptaci z roku 1964,“ píše server Mental Floss.

A jelikož v době natáčení velkofilmu už verze s Molly doslova zlidověla, použil ji i Cameron. Proč se ale milionářce Brownové vůbec začalo říkat Molly, se dodnes neví.

Nepotopiltelná Molly ve filmu Jamese Camerona Titanic:

Holka od pásu

Molly, tedy Margaret, se narodila v roce 1867, 18. července přesně před 155 lety, v americkém státě Missouri. Kdyby někdo v době jejího narození předpovídal, že se tato dívka jednou jako dospělá bude plavit první třídou nejluxusnější lodi světa, ve společnosti nejbohatšího člověka na planetě, asi by to vyvolalo jen nedůvěřivé úsměvy. Molly Brownová se totiž nenarodila do bohatého rodu. Její rodiče John a Johanna Tobinovi patřili k irským emigrantům, těžce pracující třídě, která každou korunu, nebo v tomto případě dolar, musí v ruce obrátit dvakrát.

Start do života tedy dívka rozhodně v tomto ohledu jednoduchý neměla, ovšem vyvážily to jiné věci. „Tobinovi byli na svou dobu progresivní v tom, že si uvědomovali důležitost vzdělání, a to i pro své dcery,“ píše web Muzea Molly Brownové. To, že se Margaret mohla vzdělávat, což pro dívky v onom období nebylo zase tak běžné, jí v pozdějším životě velmi pomohlo.

Dlouho si ale dětství a školy neužívala. „Ve třinácti odešla ze školy a začala pracovat v továrně,“ zmiňuje web Muzea Molly Brownové.

Vdát se pro peníze, nebo z lásky?

Margaret měla ale vyšší ambice, než zůstat celý život za pásem ve fabrice. V osmnácti letech se i s bratry odstěhovala do Leadvillu v Coloradu. Šlo o místo, kde bujil těžební průmysl a dívka se zaměstnala v místním obchodě. Když viděla těžký život mužů, kteří sem přijeli hledat zlato, zapojila se brzy do místní irské katolické komunity a jejích charitativních organizací. Silné sociální cítění jí zůstalo vlastní po celý život.

Kromě pomoci potřebným měla ale také jiné zájmy. Chtěla se vdát, a pokud možno, chtěla se provdat dobře. To v jejím podání znamenalo, že jí měl sňatek otevřít cestu k bohatství.

Málo známé příběhy z Titaniku. Tragédie ovlivňuje osudy lidí až do dnešních dnů

Jenže Margaret Tobinová nebyla žádná bezcitná zlatokopka. Když tedy v Leadvillu potkala místního těžařského předáka Josepha J.J. Browna, se kterým se do sebe zamilovali, přiznala si, že lásku si cení víc, než peníze. „Chtěla jsem za muže boháče, ale milovala jsem Jima Browna. Myslela jsem na to, jak se chci postarat o svého otce, a jak jsem se rozhodla zůstat svobodná, dokud by se neobjevil muž, který by unavenému starci mohl dát věci, které jsem mu chtěla dopřát. Jim byl stejně chudý jako my, a neměl v životě lepší vyhlídky. V těch dnech jsem se sebou těžce zápasila. Jima jsem milovala, ale byl bez peněz. Nakonec jsem se rozhodla, že mi bude lépe s chudým mužem, kterého miluji, než s bohatým, jehož peníze by mě lákaly. Tak jsem si vzala Jima Browna,“ vyjádřila se později o svém sňatku Margaret Brownová.

Dobové záběry Titaniku:

Zbohatlice Brownová

Brzy se páru narodily dvě děti. Margaret pokračovala ve svých charitativních aktivitách, soukromě se vzdělávala, J.J. pracoval pro těžařskou společnost. Byl to zcela obyčejný život a manželé při něm s penězi jen tak tak vystačili vždy do další výplaty. V roce 1893 se ale stalo něco, co nikdo nečekal. „J.J. tehdy objevil nový způsob získávání zlata ze dna dolu Little Jonny, který vlastnila společnost Ibex Mining Company,“ zmiňuje server Mental Floss.

Objev byl tak výrazný, a umožnil vytěžit objem zlata tak velký, že J.J. se stal podílníkem ve firmě, získal procenta z výdělku a rychlostí světla se vyšvihl mezi opravdové boháče, kteří dolary přehazují lopatami. „Brownovi se rázem stali tím, čemu se říká zbohatlíci,“ píše server Mental Floss.

Titanic měl nehodu hned při vyplutí. Upozornila na problémy s manévrováním lodi

Margaret měla najednou to, po čem celý život toužila. S manželem se přestěhovali do Denveru a zařadila se do tamní společnosti. „Zde spoluzaložila místní dámský klub, vybírala peníze na nemocné děti a pokračovala v charitativní práci na pomoc horníkům,“ píše web Biography. 

Měla rovněž velmi pokrokové názory. „Kandidovala na místo senátora za stát Colorado, což bylo pro ženu v dané době něco neslýchaného, i když nakonec sama kandidaturu později zrušila,“ uvádí web Biography.

Možnosti, které jí poskytoval nový život bohaté ženy, jednoduše Margaret využívala plnými doušky. Byť některé denverské paničky ze starých vznešených rodů jí kvůli původu opovrhovaly, našla si dost přátel na to, aby si mohla užívat život společenské smetánky.

Plná peněženka, prázdné srdce

Paradoxem v životě Margaret Brownové se ale stalo to, že zatímco se nečekaně dostala k penězům, po kterých jako mladá toužila, láska, pro které se této touhy na celá léta vzdala, jí nevyšla.

Manželství s J.J. nebylo šťastné, a nově nabyté bohatství názorové odlišnosti mezi manžely jen zdůraznilo. J.J. pohrdal ženami a neuznával Margaretinu angažovanost. Když na přelomu 19. a 20. století pár začal cestovat - třeba do Indie či Japonska, zdálo se sice, že se manželství trochu zlepšilo, přesto ale v roce 1909 došlo k odluce. „Oficiálně se sice nikdy nerozvedli, ovšem už spolu nikdy nežili,“ zmiňuje web Muzea Molly Brownové.

Manžel každopádně nechal své ženě k užívání sídlo v Denveru i dostatek peněz a tak Molly nadále cestovala po světě a užívala si postavení bohaté ženy.

Náraz? Víc ji zajímala kniha

I v roce 1912 byla Margaret Brownová na cestách po Evropě. Mimo jiné tam dělala společnost nejbohatšímu muži dané doby, Johnu Jacobovi Astorovi IV. „Brzy se ale dozvěděla o vážné nemoci svého vnuka, a tak si objednala cestu do Ameriky na první lodi, kde byla volná místa,“ píše web Muzea Molly Brownové. Onou lodí byl zaoceánský parník Titanic.

Margaret Brownová si na Titanicu užívala pohodlí první třídy. Krásnou a bezproblémovou plavbu ovšem 14. dubna 1912 ukončil noční náraz do ledovce. Došlo k němu před půlnocí. Milionářka si právě ve své kajutě četla. „Byla jsem zcela pohlcena čtením, že jsem nárazu, který mě shodil na podlahu, ani nevědovala příliš mnoho myšlenek,“ řekla o pár dní později listu Newport Herald.

Brzy ale začalo být jasné, že je situace vážná. Margaret Brownová byla, stejně jako ostatní, poslána na palubu. Ženy a děti začaly za všudypřítomného chaosu nastupovat do záchranných člunů. Přednost měly samozřejmě ty z první třídy a mezi nimi také Maggie. Ta ale udělala něco, co by člověk od ženy v jejím postavení nečekal.

Z koncentráku vypluli vstříc smrti. Nacistický Titanic byl hrobem i pro Čechy

Místo, aby rychle zaujala místo v člunu, jala se pomáhat ostatním. „Nějak jsem se nestarala o to, že mám být zachráněna,“ vyjádřila se o pár dní později pro list The New York Times. 

A tak se ani nepokoušela nastoupit, jen při tom pomáhala jiným. „To se dělo až do chvíle, kdy ji dva muži, prakticky hodili do záchranného člunu číslo 6,“ zmiňuje server Mental Floss. Brownová později řekla, že jim vděčí za život.

Záchranný člun byl navržen tak, aby unesl přes padesát lidí, kromě Margaret Brownové jich v něm ale ve skutečnosti sedělo jen dvacet.

Uklidněte se, nebo půjdete přes palubu!

Ve člunu byly ženy desítky minut. Kolem nich nic, jen voda a tma. Pasažéři tohoto člunu ve skutečnosti neviděli, jak se Titanic potopil, potítili ale, jak se voda náhle rozvlnila, když se nad parníkem zavřela hladina. Podle vyjádření Brownové pro The New York Times všichni i beze slov pochopili, že je s lodí amen.

Prokletí jménem Titanic. I objevitel vraku při své první výpravě málem zemřel

Právě za desítky minut ve člunu se zrodil mýtus Nepotopitelné Molly. Podle spolucestujících totiž byla Margaret pro všechny velkou duševní oporou, a dokonce těm, kterým byla zima, dala vlastní svrchník. Sama také veslovala. Někteří vzpomínali, že si sundala záchrannou vestu, protože řekla, že se raději rychle utopí, než by pomalu mučivě umírala na podchlazení v ledové vodě.

Po čase začala Margaret naléhat na důstojníka Roberta Hichense, aby se vrátil s člunem k místu potopení parníku hledat přeživší. On odmítl. Tvrdil, že by případní živí mohli nechtěně člun převrhnout. Margaret se snažila ze všech sil, aby svůj postoj přehodnotil. „Řekl nám, že není šance. Poté, co nám vysvětloval, že nemáme jídlo, vodu ani kompas, řekla jsem mu, aby se uklidnil, nebo půjde přes palubu,“ vyjádřila se Brownová pro list The New York Times.

Charita na Carphatii

Po několika hodinách se Margaret Brownová dostala na palubu plavidla Carpathia, které přijelo vyzvednout přeživší z Titanicu. A zde pokračovala v pomáhání jiným. „Přestože byla Margaret vyčerpaná, byla jí zima a byla unavená, hned začala konat. Díky tomu, že mluvila několika cizími jazyky, mohla se domluvit s přeživšími z nižších tříd, kteří neuměli anglicky. Rozdávala polštáře, které poskytli cestující Carpathie, ženám, které musely ležet v jídelně a na chodbách. Brzy si uvědomila, že tyto ženy přišly o vše - o muže, děti, šaty, peníze, i všechny cennosti - a že budou muset začínat svůj život zcela odznova. Takže okamžitě zamířila za lidmi z první třídy Carpathie i přeživšími z Titanicu, a požádala je, aby finančně přispěli méně bohatým pasažérům. Než Carpathia dorazila do New Yorku, stihla vybrat deset tisíc dolarů,“ uvádí web Muzea Molly Brownové.

V pomoci přeživším se angažovala i poté, a přestože se pro noviny stala senzací, svému osobnímu dobrodružství nepřikládala valný význam. Nadále pokračovala v podpoře žen a jejich práv, těžce pracujících těžařů, cestovala po zemi, a zúčastňovala se politických schůzí. Aktivní a štědrou osobností zůstala až do své smrti v roce 1932.