Vuhledar na jihu Ukrajiny je už pár týdnů jedním z míst, kde se rozhoduje o dalším vývoji války v zemi. Město je zatím pod kontrolou Ukrajinců, kteří dosud čelili neustálé dělostřelecké palbě a snažili se odrážet ruské snahy o získání oblasti pod svou kontrolu. To by Rusům zajistilo důležitý logistický bod spojující okupovaný Donbas s Krymem. Jelikož se ale situace výrazně nezměnila, obě strany se rozhodly nasadit tanky.

Během února tak po polních cestách a okolních pláních projížděla těžká technika, která se několikrát střetla. Jenže zatímco ruské jednotky postupovaly v kolonách, Ukrajinci využili svých obranných pozic a snažili se protivníky likvidovat z dálky a relativního bezpečí úkrytů. Průběh bojů přiblížili vojáci, se kterými udělali rozhovor reportéři amerického deníku The New York Times.

Tanky útočí ze zálohy

Než tříčlenná ukrajinská osádka usedne do svého tanku sovětské výroby T-64, kterému přezdívají Poutník, provádí krátký rituál. Velitel Dmytro Hrebenok nejdřív odříkává modlitbu Páně, zatímco ostatní jen mlčky stojí se sepnutýma rukama. Poté všichni obcházejí obrněné vozidlo a poplácávají jeho robustní zeleně zbarvený pancíř.

„Prosím, nezklam nás v boji. Dostaň nás tam i zpět,“ jsou slova, která při tom říkají. Podle mechanika, četaře Artjoma Knignitského, si tím chtějí spirituálně zajistit, že přežijí další den. Tento rituál vojáci prováděli i během třídenní mise u Vuhledaru.

Četař se pak pro The New York Times rozpovídal o tom, co stálo za úspěchem akce. „Studovali jsme cesty, po kterých jezdili. Pak jsme se schovali a čekali, až budeme moci střílet ze zálohy,“ řekl Knignitsky.

close Ukrajinští vojíci stojí před tankem T-64 v Doněcké oblasti info Zdroj: Profimedia zoom_in Ukrajinští vojíci stojí před tankem T-64 v Doněcké oblasti

Nejčastěji se s tankem ukryli pod maskovací sítí mezi stromy s výhledem na silnici, po níž se měla pohybovat nepřátelská technika. Zatímco motor jejich tanku stále běžel, aby se udržel v teple, vyčkávali.

Čekání je děsivé, ale musíme je zničit

Velitel Hrebenok vzpomínal, jak jednou měli připravit léčku na kolonu šestnácti ruských tanků a bojových vozidel pěchoty. „Ukryli jsme se ve stromořadí. Čekání je vždycky děsivé, ale prostě je musíme zničit,“ zdůraznil.

V tomto případě se zastavili téměř pět kilometrů od místa přepadení, těsně mimo dosah zpětné palby, a stříleli v koordinaci s pilotem dronu, který vysílačkou volal souřadnice cílů, které nemohli přímo vidět. Ostřelování jim zjednodušily i nastražené miny, které téměř zastavily postup ruských vozidel.

Hrebenok uvedl, že jakmile se nepřátelské posádky ocitly v zóně zásahu, měly jen malou šanci na přežití. „Zničili jsme spoustu ruské techniky,“ řekl. Vzpomněl si i na méně úspěšné mise. Jednou jim například unikl obrněný vůz, který sice měli na dohled, ale minuli ho. „Sice jsme ho poškodili, ale ne fatálně,“ uvedl.

Když tankisté nebyli součástí přepadového týmu, ukrývali se se svým strojem dál od fronty, kde čekali na rozkaz vyrazit. Ten podle dvacetiletého velitele přišel třikrát až čtyřikrát denně.

Hrebenok také uvedl, že zacvičení nových tankistů na starší tanky je problém. Většina z nich se totiž cvičí na modernějších západních strojích v zemích, jako jsou Německo a Velká Británie. Dodal ale, že i on před rokem začínal bez znalostí obrněných vozů. „Všechno jsem se naučil v terénu,“ pověděl.

O ruských protivnících si myslí, že se většinou jedná o nezkušené nováčky. Jedním z důkazů, že Rusku chybí zkušení velitelé tanků, bylo vyjádření ukrajinských vojáků, podle kterého zajali zdravotníka, jenž byl přeřazen k obsluze obrněnců.

Smrtící léčky

Na ukrajinském vítězství v bitvě u Vuhledaru se podíleli i další. Deníku The New York Times poskytl rozhovor zástupce velitele 1. ukrajinského mechanizovaného praporu 72. brigády Vladislav Bajak. Sdělil, že přepady jsou charakteristickou ukrajinskou technikou proti ruským obrněným kolonám.

Poručík Bajak se často podílel na útoku dronů. Jednou z něj pozoroval několik jedoucích ruských pancéřovaných vozidel. „Byli jsme na ně připraveni,“ řekl.

close Ukrajinští vojáci se ve středu 22. února 2023 připravují na změnu pozice na frontě u Vuhledaru. info Zdroj: AP Photo/Evgeniy Maloletka zoom_in Ukrajinští vojáci se ve středu 22. února 2023 připravují na změnu pozice na frontě u Vuhledaru

Podél cesty Ukrajinci připravili smrtící zónu. Po té, co do vysílačky vydal rozkaz k boji, protitankové týmy ukryté ve stromořadí podél polí a vyzbrojené Javeliny a laserem naváděnými raketami Stugna-P zahájily palbu. O kus dál vypálily salvu i dělostřelecké baterie. Navíc kolem cesty byly rozmístěné miny, což zabránilo Rusům v úniku mimo cestu. „Tanky jsou nejzranitelnější jakmile začne střelba a řidiči se v panice snaží otočit,“ vysvětlil Bajak.

Dodal, že většinou pak najedou na miny a nepojízdná vozidla se stanou překážkou pro ostatní, která se snaží uniknout ostřelování. V tu chvíli je zasáhne palba z amerických houfnic M777 nebo francouzských Caesarů. „Následuje scéna výbuchů a chaosu, při níž umírají jen další ruští vojáci,“ řekl.

| Video: Youtube

Vojska Kremlu tuto chybu dělají již od počátku invaze. Podle Bajaka však jejich velitelé nemají jinou možnost, pokud se chtějí přiblížit ke svým cílům. Během tří týdnů tyto opakované ruské obrněné útoky ztroskotaly. Jednou i kvůli přesně mířenému zásahu raketomety HIMARS. Ty se většinou používají proti stacionárním cílům, jak jsou muniční sklady nebo kasárna, ale nyní se ukázaly být účinné i proti nehybné tankové koloně.

Největší tanková bitva a rozzlobení Rusové

Bitva v blízkosti uhelné metropole trvala tři týdny. Výsledkem nakonec bylo nejméně 130 zničených ruských tanků a obrněných transportérů. Alespoň podle toho, co uvádějí ukrajinští představitelé. Podle deníku The New York Times to však nebylo možné nezávisle ověřit. Také není známo, jaké ztráty utrpěla druhá strana. Důkazem bojů ale zůstávají poničená zemědělská pole osetá vraky vozidel. Úřady také tvrdí, že zde mělo dojít k dosud největší tankové bitvě ve více než rok trvající válce na Ukrajině.

Faktem je, že Vuhledar zůstal v rukou obránců.

The New York Times s odkazem na vyjádření expertů napsal, že Rusy také trápil nedostatek odborných znalostí. Mnohé z jejich nejelitnějších jednotek zůstaly po dřívějších bojích v troskách. Jejich místa zaplnili nově odvedení vojáci, kteří nebyli vyškoleni proti ukrajinské taktice přepadů.

Hloubku porážky zdůraznili ruští vojenští blogeři, kteří se v zemi dříve stali vlivným proválečným hlasem. Často kritizovali armádu, zveřejnili i rozzlobené výlevy o neúspěších opakovaných tankových útoků a obvinili generály z chybné taktiky.

Kanál na Telegramu napojený na žoldnéřskou skupinu Wagner, nazvaný Šedá zóna, dokonce napsal, že příbuzní mrtvých vojáků žádají krevní mstu vůči generálovi, který vedl útoky u Vuhledaru. V Moskvě však zatím žádné hlavy nepadly.