Řídící provozu pařížského letiště Paříž-Roissy zachytil přibližující se Lufthansu asi minutu před čtvrt na sedm a povolili jí sestoupit na 1200 metrů. Za pomoci radaru ji dovedl na konečný bod přiblížení, nacházející se zhruba 14 námořních mil (přibližně 26 kilometrů) od prahu přistávací dráhy číslo 27. Tam letadlo předal místnímu dispečerovi majícímu na starost letadla přibližující se od severu, který povolil přiblížení.

Bohužel, právě v tu dobu dosedl na dráhu číslo 27 Boeing 747 korejských aerolinií Korean Air, jehož posádka nezvládla přistávací manévr bezchybně a škrábla při přistání o zem levým motorem. Tento incident se sice obešel bez zranění, ale správce věže se přece jenom rozhodl dráhu číslo 27 dočasně uzavřít, aby mohla být zkontrolována. 

Osudná tma

Letoun z Brém tak dostal upozornění, aby změnil svůj kurz na dráhu číslo 28, což byla druhá ranvej letiště, která byla tu noc v provozu. Tento manévr se nazývá v letecké hantýrce side step, tedy úkrok. 

„Můžete udělat sidestep doleva a přistát podle ILS (automatického přistávacího systému, pozn. red.) na dráhu číslo 28?“ zeptal se v 18:16 dispečer kapitána Lufthansy. Kapitán souhlasil. „Ano, samozřejmě.“

Letecká katastrofa v Königs Wusterhausenu, 13. srpna 1972. Trosky letadla roztříštěného na zemi z leteckého pohledu
Nejhorší nehoda v německých dějinách: Letoun se zlomil přímo ve vzduchu

Ve vzdálenosti asi půldruhé námořní míle (2778 metrů) od prahu dráhy posádka znovu kontaktovala dispečera a ohlásila svou polohu. Dráhu ale stále ještě neviděla, protože letadlo letělo v hustých mracích, k nimž se nad zemí přidala mlha. 

„V době nehody byla viditelnost snížena na vzdálenost mezi 700 a 1400 metry kvůli slabé mlze a dešti,“ uvedla později oficiální vyšetřovací zpráva o katastrofě.

Letoun v tu chvíli řídil druhý pilot. Na dotaz dispečera, zda má dráhu na dohled, odpověděl, že ne. Letadlo bylo stále ještě v mracích.

Náraz do země

Zhruba v 18:19 dispečer letadlu oznámil, že by se mělo nacházet nad prahem dráhy, ale už nedostal žádné potvrzení o přijetí této zprávy. V 18:20 se v kokpitu rozezněla výstraha. Téměř okamžitě poté zmizelo letadlo z obrazovky radaru.

Trosky letounu Airbus, který dne 31. července 1992 narazil poblíž Káthmándú v Nepálu do horského úbočí
Série omylů a vražedné Himálaje. Z 30 let staré katastrofy letu 311 dodnes mrazí

Co se stalo? Aniž by to posádka zaznamenala, při dokončování levotočivé zatáčky, která ji měla převést na ranvej číslo 28, ztratil letoun až příliš ze své výšky a dostal se ve vysoké rychlosti až na úroveň terénu. Asi 1800 metrů před prahem přistávací dráhy narazil ocasem do země a rozlomil se.

Katastrofa si vyžádala čtyři lidské životy, bohužel včetně jednoho dítěte. Dvanáct lidí na palubě bylo zraněno, z toho pět těžce. Čtyřčlenná posádka letounu katastrofu přežila s lehčími zraněními, tři lidé zůstali nezraněni.

Pozdější vyšetřování ukázalo, že asi sto vteřin před nárazem, kdy se letoun nacházel ve výšce kolem 488 metrů, běžely oba motory zhruba na 20 procent. O dvacet vteřin později klesl točivý moment obou motorů na nulu a deaktivoval se systém automatického pilota. Letoun měl v té době zatažené klapky. Rychlost klesání se zvýšila, letoun se dostal do polohy nosem vzhůru a jeho let se zpomalil.

Suchoj Su-27 ukrajinských ozbrojených sil na letecké přehlídce Radom Air Show.
Stíhačka vletěla přímo do diváků. Horší katastrofu letecké show nikdy nepoznaly

Rychlostí přes 200 kilometrů v hodině pak letoun narazil do pole a rozlomil se. Jeho části následně klouzaly ještě asi 300 metrů, než se zastavily nedaleko od stromořadí, o něž by se mohly úplně roztříštit. 

K požáru nedošlo 

Záchranné práce zpočátku zkomplikovalo to, že se trosky letounu nacházely v terénní prohlubni, takže záchranáři a hasiči letadlo hned neviděli. Když je konečně lokalizovali, zjistili, že se k němu neodstanou se záchrannými vozy. Vyprošťování cestujících tak začalo až zhruba 25 minut po nehodě.

Letoun naštěstí nevzplál, což významně přispělo k záchraně životů. Pařížská nehoda tak neskončila tak tragicky jako jiná podobná katastrofa, k níž došlo 31. října 1979 v Mexico City.

Let Western Airlines 2605 z kalifornského Los Angeles do Mexico City při přistání v mlze tragicky havaroval
Smrt v mlze. Ze zoufalé komunikace pilotů mrazí dodnes, zemřely desítky lidí

Tato katastrofa se pařížskému neštěstí v mnohém podobala: také v tomto případě byla jedna dráha letiště vyřazena dočasně z provozu (v tomto případě kvůli výměně povrchu) a také v tomto případě měli piloti přistávajícího letadla provést sidestep a přistát na druhé souběžné dráze. I oni ale ztratili v husté mlze orientaci a přiblížili se příliš k zemi, kde se střetli se sklápěčkou na opravované ranveji. Také v tomto případě se letoun rozlomil, ale následně začal hořet, což vedlo ke smrti 72 z 88 lidí na palubě. Šlo o třetí nejhorší leteckou havárii v dějinách Mexika.