Všechny kusy těl už byly v márnici. Identifikace se ale protahovala. Rodiny mrtvých čekaly, až jim někdo zaklepe na rameno a pošle je do šestého patra. V tu chvíli věděly, že je čekají tragické zprávy. Právě tam pozůstalím oznamovali, že ostatky byly ztotožněny a jejich milovaní zahynuli.

Když v roce 1996 nad mořem u New Yorku explodovalo letadlo společnosti TWA, místní patologie byla zahlcená. Trvalo proto i týdny, než se jednotlivé nalezené části těl propojily se jmény cestujících. Blízcí pasažérů se shromáždili v tehdy jediném hotelu na newyorském letišti JFK. Ubytovací zařízení Ramada Plaza později získalo přezdívku Hotel zlomených srdcí. V průběhu pěti let se tam totiž takový výjev zopakoval čtyřikrát.

Jako centrum pro pozůstalé posloužil hotel v případech leteckých neštěstí, jenž se odehrála v blízkosti New Yorku. „Kromě havárie letu 800 TWA v roce 1996 se zařízení proměnilo v centrum pro rodiny pasažérů po zřícení letadel Swiss Air v roce 1998, EgyptAir o rok později a American Airlines v listopadu 2001,“ píše server Untapped Cities.

V letištním ubytovacím zařízení se po nehodách odehrávala ta nejsmutnější součást prošetřování následků nehody. „Pro truchlící rodiny sloužily pokoje hotelu v období, kdy jim ještě nemohly být vydány ostatky těch, které ztratily. Lékaři s nimi v hotelu prováděli pohovory, aby si zaznamenali podrobnosti o mrtvých lidech, které by pak pomohly při identifikaci těl,“ zmiňuje server Untapped Cities.

Jak bývá u leteckých nehod časté, koroneři měli povětšinou k dispozici pouze torza těl a identifikace se tak protahovala.

Červený telefon

Podobnou situaci v hotelu zažili právě v červenci 1996, kdy nad mořem explodovalo letadlo společnosti TWA a zařízení se tak poprvé stalo v podstatě krizovým centrem pro pozůstalé. „V pátém podlaží hotelu Ramada Plaza si hrají děti. Tucet nejmenších se baví ve dvou místnostech, které byly vyhrazeny jen pro ně. V jedné zapomínají na svět u počítačových her, ve druhé je baví spíše umělecká činnost.

O čtyři patra níže se lidé nebaví, pouze čekají. Prostor zaplňuje frustrace, která se stupňuje. V hotelu pobývá více než stovka rodin cestujících, jejichž ostatky stále ještě nebyly nalezeny. Taneční sál slouží jako trvalá připomínka toho, co se bude dít dál. Na nástěnce v něm jsou zveřejněny pokyny, co mají rodiny dělat, až budou těla milovaných vylovena z moře,“ psalo se v tehdejší reportáži z hotelu listu News Week. Do ubytovacího zařízení za truchlícími dokonce dorazil i tehdejší americký prezident Bill Clinton s manželkou.

Po první zatěžkávací zkoušce v podobě katastrofy takového rozsahu byl v hotelu pro další případy postupně vybudován celý systém. Bylo to potřeba, o dva roky se celá situace zopakovala, jen s letadlem jiné společnoti. V recepci nainstalovali červený telefon, na který zaměstnanci letiště volali jen v případě, že došlo k tragédii. „Když zazvonil, moje srdce začalo prudce bušit. Byl to strašlivý pocit,“ popsala pro CNN tehdejší recepční Gail Gallowayová.

Do dvou hodin od telefonátu byl hotel připraven na příliv lidí, prožívajících nejhorší chvíle života. Na místě byla posílena sestava zaměstnanců. Mimo jiné se otevřela místní kaple, bylo vytvořeno místo pro psychologickou pomoc, dětský koutek i zázemí pro média. „Do pokojů jsme dávali sladkosti, někdy plyšové medvídky a zejména hodně kapesníků. Věděli jsme, že hosté budou plakat,“ poznamenala pro CNN manažerka Anita Punchová,

Podle vzpomínek personálu se často zaměstnanci hotelu stávali pro smutné lidi pověstným ramenem, na kterém se bylo možné vyplakat. Ubytovaní truchlící jim vyprávěli o svých zesnulých milovaných, občas pouze tiše plakali nebo uvítali objetí beze slov. Někdy pozůstalí obývali hotel i celé týdny. „Na řešení těchto situací jsme se stali skutečně experty," vyjádřil se prezident sítě Ramada Hotels Steven Belmonte pro CNN.

Hotel s velkým srdcem

Třeba v roce 2001, když se zřítilo na předměstí New Yorku letadlo společnosti American Airlines, tvořili většinu jeho pasažérů vzhledem k cílové destinaci lidé z Dominikánské republiky. „Protože tak mnoho pozůstalých, kteří k nám dorazili, byli Dominikánci, připravili jsme pro ně věci, které jsou typické pro jejich domovinu. Uvařili jsme jejich tradiční úpravy rýže, kuřat,“ nastínil krátce po neštěstí šéfkuchař hotelu Ramada Plaza Michael Ciracio v tehdejší reportáži CNN. V kuchyni strávil po ohlášení nehody dvacet hodin v kuse.

Vzhledem k jeho smutnému účelu média překřtila zařízení na Hotel zlomených srdcí, případně Hotel, kde se lámou srdce. „Přesto, že se u nás odehrávají tak smutné okamžiky, myslím, že je úžasné, jak se úplně neznámí lidé dokáží podporovat. Média o nás mluví jako o Hotelu zlomených srdcí. Ovšem my si spíš myslíme, že jsme hotel, který má srdce,“ vyjádřil se v reportáži Belmonte.

Hotel Ramada Plaza sloužil do roku 2009. „Tehdy byl zavřen z důvodu nutné renovace. Rovněž vznikl plán vybudování nového hotelu na jiném konci letiště. To se i stalo a tak žádné práce v původním hotelu ani nezačaly. Nyní je obehnán plotem a zátarasy,“ zmiňuje server Untapped Cities.

O tom, že by mohl být hotel přeci jen zrenovován se naposledy mluvilo v roce 2014. „Všechny snahy oživit Ramada Hotel na letišti JFK byly ale dosud neúspěšné,“ píše list The NY Post.