Konference o budoucnosti Evropy je v zájmu veřejnosti daleko za řešením covidu, nebo energetické krize? Proč by nás měla zajímat?
Protože je to poprvé, kdy se občané ze všech členských zemí přímo zapojují do řízení Evropské unie. Máme tu sice podobné „porady s občany“ v některých členských státech, ale tady je to poprvé, kdy jsou občanské panely, tato forma participativní demokracie, organizovány na mezinárodní úrovni.

Loni se podobné občanské panely konaly ve Štrasburku. Jak se od toho liší nyní probíhající druhá jednání občanů, z nichž první se konalo ve Florencii, druhé zde v Polsku a další budou v Irsku a Nizozemsku?
To je druhý stupeň této konference. Ve Štrasburku se lidé z celé Evropy sešli a dohodli se, na jaké téma by měla být doporučení k budoucnosti Evropy. A odsud už vzejde seznam konkrétních doporučení.

A ti lidé, kteří tady rozhodují, nejsou skutečně nikým řízeni ani ovlivňováni?
Nejsou to politici, toto není nějaká politická konference, není to nějaká evropská instituce. Nikdo, kromě samotných účastníků, občanů, nerozhoduje o tom, co bude tématem těchto setkání. A tady se teď jedná o tom, jaká doporučení, kam by se měla Evropská unie vyvíjet, budou přijata. Jsou čtyři panely, ve Florencii měl téma demokracie a evropských hodnot a dal přes třicet doporučení. Odsud vzejdou doporučení ohledně zdravía změny klimatu. Další panely se konají v Dublinu a Maastrichtu.

A co bude s těmito doporučeními občanů dál?
Na jaře se bude konat závěrečné plenární zasedání. Tam budou na společném jednání se zástupci evropských institucích tato doporučení, tato přání evropských občanů posouzena a zahrnuta do připravovaných reforem Evropské unie. I na to budou zástupci občanů dohlížet a hlídat, zda bude na přijaté návrhy dostatečná odezva.

A kdo nakonec rozhodne o tom, co z těchto desítek doporučení občanů bude zavedeno do praxe?
To bude společná odpovědnost Evropského parlamentu, Evropské komisea Evropské rady, tedy představitelů 27 členských států.

Je nějaká záruka toho, že se to skutečně stane, že se doporučení stanou součástí evropské legislativy?
Je tu závazek evropských institucí, které tuto Konferenci o budoucnosti Evropy svolaly, a je také obsažen ve společné deklaraci. V ní se jasně říká, že budou závěry této konference uvedeny do praxe. Je to unikátní situace, jsou s ní spojená velká očekávání. Bude proto pro jakoukoli z institucí Evropské unie těžké říci: ne, to neuděláme. A to proto, že tu budou jejich občané, kteří se budou ptát: Proč jste to neudělali? Tento politický tlak je nejlepší garancí.

Je tato přímá účast občanů, kteří tvoří reprezentativní vzorek, jednorázová?
Jedno z doporučení občanského panelu z Florencie zní, aby se občanské panely staly trvalou součástí rozhodování Evropské unie. Proč by se něco takového nemělo konat třeba každých pět let, což je volební a legislativní cyklus evropských institucí?

Jaký pocit máte z dosavadního průběhu Konference o budoucnosti Evropy? Jsou doporučení uskutečnitelná?
Uvidíme v březnu, až budou shromážděna všechna doporučení. Ale pro mě je úspěch, že se tu sešli tito lidé, z nichž 90 procent nebylo nikdy v kontaktu s politikou, s evropskými institucemi. A rozhodují na základě svých osobních zkušeností a znalostí.