Anketa: Ženy o sexuálním násilí mlčí kvůli strachu i nedůvěře v úřady

V anketě, které se zúčastnilo více než sto panelistů, jednoznačně převládla jedna odpověď. Tři pětiny respondentů si myslí, že ženy ne-oznamují pachatele znásilnění, protože se bojí o svou pověst a taky reakce okolí.

„Naštěstí jsem takovou situaci nikdy neřešila. Umím si ale představit, že ženy možná chtějí celou situaci radši vytěsnit z paměti, než aby musely podstoupit ne vždy příjemné rozhovory na policii a zpovídat se svému okolí, které se na ně navíc nedívá vždy s pochopením,“ uvedla k tématu například havlíčkobrodská spisovatelka a nakladatelka Markéta Hejkalová.

Násilí na ženách: Postoj společnosti je důležitější než paragrafy

Podle proděkanky Fakulty výtvarných umění brněnského VUT Barbory Lungové také může hrát roli strach oběti, že nebude o činu dostatek důkazů. „Zejména pokud jde o událost, která je pár let stará. Také může být otravné, pokud žena musí ostatním dokazovat, že ten milý a oblíbený člověk, jak ho zná okolí, je ve skutečnosti darebák a násilník,“ upozornila Lungová.

Někteří si rovněž myslí, že oběti sexuálního násilí někdy prostě nechtějí, aby další lidé začali děsivý zážitek probírat a soudit, kdo vlastně za co může. „Ženy chtějí na celou věc co nejdříve zapomenout, nechtějí vystoupit z anonymity a nechat ostatní posuzovat, čí to byla chyba,“ tvrdí podnikatelka z Tábora Petra Plemlová.

Obavy o budoucnost 

Ke všemu výše zmíněnému se navíc mohou přidat také obavy o budoucnost po boku nějakého partnera. „Jezdil jsem dlouhou dobu se záchrankou a několik takových případů jsem zažil. Ty důvody jsou často velmi rozličné, hraje zde velkou roli psychologický faktor tyrana a také to, že žena si může myslet, že již po této události nenaváže vztah,“ popsal velitel jednotky dobrovolných hasičů z Havířova Robert Ponzer.

I když se odpovědi a názory Deníkem oslovených lidí někdy méně a jindy trochu více liší, téměř všichni se alespoň částečně shodují na jednom – klíčovou roli hraje strach. „Je to společný jmenovatel všech variant. Strach obětí, že na sebe upoutají pozornost, strach z odsouzení, strach z pomsty a další,“ vysvětlila terénní učitelka Petra Dočkalová.

Znásilnili mi syna. Horší snad už je jen o něj přijít, říká matka

I kvůli výše zmíněnému je tak důležité, aby napadeným ženám společnost nabídla pomoc, porozumění a také ujištění, že za hrůzu, kterou zažily, rozhodně nemohou ony.

„Spousta žen si myslí, že si to zavinily samy. Třeba tím, jak se oblékají nebo chovají. Ale vždycky za to může ten, kdo znásilnil, ten, kdo ubližuje. Nikdy nemá právo znásilnit ženu jen proto, že nosí krátkou sukni,“ konstatovala zdravotní sestra z pražské motolské nemocnice Monika Coufalová.

Tento článek vznikl jako součást spolupráce Deníku s týmem, který vytvořil krátký film Cruel, Beautiful, věnující se problematice znásilnění. Podívat se na něj můžete níže: