Kliknutím zvětšíteNásilné jednání vůči seniorům. Při tomto slovním spojení běhá mráz po zádech. Bohužel v posledních letech počet takových násilných činů, ať už fyzických, nebo psychických, roste.
„Nárůst si vysvětlujeme tak, že se staří lidé přestávají bát o svých trápeních různého typu mluvit. Učí se využívat bohatou nabídku pomoci a podpory v rámci různých klubů pro seniory, občanských poraden, konzultací se sociálními pracovníky městských úřadů, anonymních linek důvěry, sociálních sítí a tak dále,“ říká Magdalena Pavlíčková z Linky důvěry Senior telefon organizace ŽIVOT 90 a pokračuje: „Zjistili jsme, že sociální služby, které nabízejí anonymní prostředí, jsou vyhledávány častěji. Staří lidé se zkrátka během prvního kontaktu nemusejí hned představit. Stud, který všichni poškození zažívají, je vždy největší stopkou při vyhledávání jakékoliv pomoci. Z naší zkušenosti můžeme říci, že s jednáním, které jeví prvky šikany, se setkal každý čtvrtý senior.“
K násilnému jednání dochází nejčastěji v domácím prostředí, kdy násilníky jsou rodinní příslušníci, anebo v pobytových zařízeních pro seniory, kde se násilí dopouští ošetřující personál.
„Nejčastěji jde o cílené a opakující se fyzické násilí, které zahrnuje útoky v podobě bití, vydírání či loupeží, staří lidé zažívají fackování, strhání či třesení. Bohužel často jsou senioři vystaveni i psychickému násilí, do kterého patří záměrné ubližování v podobě nadávek, užívání sprostých slov či vyhrožování, může ale dojít i k záměrnému přehlížení, neposkytnutí péče či opuštění. To znamená ponechávání starých lidí bez pomoci doma, neposkytnutí jídla či odepření zdravotní péče. V každém případě dochází k znevážení lidské důstojnosti,“ vyjmenovává Magdalena Pavlíčková.
Dana Pokorná, vedoucí sociálních služeb Centra pro oběti domácího a sexuálního násilí proFem, doplňuje, že k psychickému týrání patří i ničení věcí, které mají pro seniora silný emoční význam. To je pak velmi často provázeno ekonomickým násilím, tedy zamezováním přístupu k financím, odebíráním veškerých finančních prostředků, důchodu a sociální izolací.
Šok střídá pocit viny
Co se děje s psychikou seniora, který je takto týrán? „Prožívá extrémně těžkou a psychicky velmi náročnou situaci. V první fázi zažívá šok, je pro něj velmi těžké uvěřit, že se k němu takovým způsobem mohou chovat jeho nejbližší, potřebuje najít strategii, jak situaci vydržet, přežít ji. Postupně začne násilné chování svých blízkých omlouvat, racionalizovat, věří, že jinak se chovat nemohou, omlouvají chování svých dcer a synů tím, že jsou přetíženi, že je toho na ně moc. Přebírají pohled agresorů na celou situaci a považují se za přítěž domácnosti, přebírají vinu za celou situaci, protože opakovaně slyší, že vše komplikují, že jsou vyžírkové, kteří se jen válí a ještě je musí někdo obskakovat a podobně,“ popisuje Dana Pokorná.
Bohužel takto šikanovaní lidé se často bojí říct, že jim někdo ubližuje. „Senioři ve svém věku mají velmi limitované sociální kontakty, vzhledem k věku a zdravotnímu stavu jsou často izolováni od okolí, již nemají mnoho známých nebo kamarádů a násilná osoba jim ještě styk s touto, již tak řídkou sociální sítí, většinou odpírá. Senioři žijící v jedné domácnosti s násilnickou osobou jsou většinou plně ekonomicky závislí, nemají možnost nikam odejít a hlavně se velmi těžko dostávají k informacím, Leckdy vůbec netuší, že je nějaká pomoc dostupná, že existují intervenční centra a různé neziskové organizace, které se na pomoc seniorům v obdobné situaci specializují,“ dodává odbornice z organizace proFem.
Z její zkušenosti vyplývá, že lidé, kteří se násilí na seniorech dopouštějí, vůbec nemusejí být psychicky nemocní. „Násilí vůči slabšímu členovi společné domácnosti je ryze selektivní, nejsou to agresoři, kteří by nebyli schopni zvládat svůj hněv, násilí doma uplatňují proto, že mají pocit, že si to mohou dovolit. Hlavní hybnou silou je v tomto případě kontrola a moc nad slabším. Uspokojení z toho, že mohou ovládat situaci a ještě z toho mají finanční benefit. Pokud například v trestním řízení dojde k nařízení soudně znaleckých posudků z oboru psychologie a psychiatrie, pak se u pachatelů asi nejčastěji objevují rysy narcistní osobnosti,“ uvádí Dana Pokorná s tím, že si nemyslí, že by se oběti mohly samy nějak preventivně proti domácímu násilí ochránit.
„Prevencí může být osvěta napříč širokou veřejností a podpora každého jednotlivce, aby nezůstával lhostejný, pokud tuší, že v jeho okolí dochází k domácímu násilí. Všichni bychom si měli být vědomi toho, že jedním telefonátem můžeme někomu zachránit život. Není na nás vyhodnocovat, zda se jedná o domácí násilí, či nikoli, ale můžeme zavolat na policii, která to na rozdíl od běžných občanů rozpoznat umí.“
Psychické násilí se špatně prokazuje
Veronika Ježková, vedoucí právních služeb Centra pro oběti domácího a sexuálního násilí proFem, radí následující: „Pokud se senior cítí zneužíván, napadán či týrán, měl by neprodleně vyhledat pomoc některé z organizací pomáhajících obětem domácího násilí, případně se obrátit na intervenční centrum nebo na sociální odbor příslušného městského úřadu v lokalitě, kde žije. Tento postup doporučuji předtím, než se obrátí na policii či justiční složky, neboť kvalifikovaní pracovníci těchto organizací, center a úřadů jej mohou nejen správně nasměrovat, ale mohou mu pomoci sepsat základní právní podání, a to zdarma.“
Samozřejmě hrozí-li člověku již bezprostřední nebezpečí, je podle Veroniky Ježkové nezbytné obrátit se se žádostí o ochranu přímo na policii, která může využít institut vykázání a zamezit po dobu deseti dnů agresorovi, aby se k seniorovi přiblížil, kontaktoval jej, obtěžoval jej či se vyskytoval v jeho blízkosti. „Je-li to pak třeba, může být toto vykázání soudem přeměněno v předběžné opatření, kterým lze izolovat klienta od agresora postupně až na dobu šesti měsíců. Základní doba je však jeden měsíc,“ vysvětluje právnička.
Veronika Ježková také upozorňuje na problém, že probíhá-li násilí na seniorech v rovině psychické, je prakticky neodhalitelné a policie se jím nezabývá, respektive ví, že by bylo v rámci trestního řízení obtížně prokazatelné, tak je nešetří. Pokud jsou na oběti jasné fyzické následky, jako modřiny, tržné rány, zlomeniny, pak je věc pro policii snadněji uchopitelná. „Pro mě, a setkáváme se s tím četně v diskusích se zástupci pečovatelských domovů, je téměř na hranici trestněprávního jednání takové chování příbuzných seniorů, kteří je pravidelně po výplatě důchodu v domovech navštěvují a jejich dávky si odvážejí, aniž by jim zanechali jakékoli prostředky,“ sděluje smutnou skutečnost vedoucí právních služeb centra proFem.
Agresorovi hrozí i 12 let vězení
A jakým způsobem by měl senior příkoří vůči své osobě dokázat, aby se s ním zabývaly orgány činné v trestním řízení? „Především je třeba poukázat na to, že v rámci trestního řízení tady poškozený není od toho, aby dokazoval, že se protiprávní čin stal. Jinak fyzické následky násilí lze zaznamenat za využití fotoaparátu na mobilním telefonu, okamžitou návštěvou lékaře a zajištěním lékařské zprávy. Nahrávky na telefonu mohou pomoci i v případech psychického násilí,“ radí Veronika Ježková. Pokud si senior není jistý, zda má relevantní důkazy či jak si je má opatřit, měl by se obrátit na organizaci, jakou je třeba proFem či některé intervenční centrum, kde mu pomohou situaci vyhodnotit a poskytnou potřebné informace, jak má postupovat.
„V případě trestněprávního postihu agresora je určující konkrétní trestný čin, pro který je v souvislosti s násilím stíhán a odsouzen. Konkrétně pro trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí (§ 199 trestního zákoníku) je to trest odnětí svobody na šest měsíců až na čtyři léta, přičemž se závažností následku či způsobem spáchání se trestní sazba zvyšuje, postupně až na 12 let. Pohybujeme-li se v mantinelech přestupkového řízení, tak hrozí agresorovi pokuta až do 20 000 Kč, lze však uložit omezující opatření. Omezující opatření může spočívat v povinnosti zdržet se styku se seniorem, jak už bylo zmíněno, nebo v povinnosti podrobit se vhodnému programu pro zvládání agrese nebo násilného chování,“ uzavírá odbornice.
Skutečné případy šikany seniorů
Magdalena Pavlíčková z Linky důvěry Senior telefon organizace ŽIVOT 90:
„Na lince jsme poskytovali podporu a pomoc starému pánovi, který bydlí v panelovém domě, kde jsou jeho sousedy velmi neohleduplní lidé, kteří jej ustavičně šikanují nahlas puštěnou hudbou a naprostým nedodržováním nočního klidu, pravidelně poházenými odpadky před jeho vchodem do bytu a obtěžováním psy, které nechávají bez košíku a volně běhat po chodbě domu. Starý pán sousedy mnohokrát upozorňoval na to, že má slabé srdce a užívá léky na ředění krve a volně pobíhajícího psa se bojí, nejen proto, že je mu nepříjemné neustálé otírání o nohavice a skákání na oblečení, ale má také strach z kousnutí, protože by mohl vykrvácet, než by dorazila sanitka. Sousedé jeho prosby a výtky ignorovali. Řešil celou situaci i s předsedou bytového družstva, který pomoc odmítl a starému pánovi řekl, ať se domluví mezi sebou sami. Ten tedy zavolal na naši linku a hledal pomoc. Podpořili jsme ho a vysvětlili, jak se může hájit. Zmínili jsme, že nikdo nemá právo se k němu takto chovat. Během posledního hovoru na lince se rozhodl, že na sousedy podá trestní oznámení pro podezření ze šikany. Dále naši linku nevyhledal, dá se tedy předpokládat, že se situace po zásahu policie uklidnila.“
Veronika Ježková, vedoucí právních služeb Centra pro oběti domácího a sexuálního násilí proFem:
„Z mé praxe si vzpomínám na případ seniorky, kterou psychicky a ekonomicky týral syn. Vydíral jí citově, bral veškeré finanční prostředky. Řešili jsme s ní především to, jak zajistit, aby měla vůbec peníze na jídlo. Nabízeli jsme řešení v podobě předplacení obědů dovážených pečovateli. Neprodleně po převzetí částky důchodu na poště by rovnou jídlo uhradila a byla zabezpečena alespoň takto. Bohužel, jakkoli nám v této kauze významně pomáhal i příslušný sociální odbor městského úřadu, seniorka se natolik styděla za svou situaci, že odmítla i jen vypovídat na policii, aby bylo proti synovi zahájeno trestní stíhání.“
28
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
