Jon Wate: Nechci skládat prázdné písničky

Jistý čas jsem strávil ve Španělsku a mám tam spoustu kamarádů. Ve španělštině se nevyslovuje H, a protože mi všichni říkají Honza a oni to nedokázali vyslovit, tak jsem říkal, hele, zkusme to poangličtit, říkejte mi John. Oni nedokázali vyslovit ani to anglické dž, tak mi začali říkat Jon a já si toho Španělska a této životní události natolik vážím, že jsem si to dal do toho svého uměleckého jména a už mi to tak nějak zůstalo. A Wate je takový symbol z mého života, z minulosti, nechci to rozvádět.

close info Zdroj: archiv Jon Wate zoom_in

Úplně prapůvodně jsem se ke Španělsku dostal tak, že jsme tam měli výměnný pobyt se školou od našeho gymnázia. Přišla nová učitelka španělštiny, já jsem tenkrát nechtěl vůbec na španělštinu, nebyl to můj původní cíl učit se španělsky, říkám si, nikdy do Španělska nepojedu, tak proč bych se měl učit tento jazyk. Měl jsem nejprve takový ten klasický postoj – nebudu to potřebovat, tak proč bych se to učil. Pak paní učitelka vymyslela ten výměnný pobyt. Já jsem se trochu bál, co tam budu dělat, na španělštinu jsem dosud kašlal. Ačkoli je to v dnešní době trochu zvláštní, málokterý student mého věku ve Španělsku umí anglicky tak, aby se dokázal nějak domluvit.

close info Zdroj: archiv Jon Wate zoom_in

Tím pádem jsem si ale uvědomil, že mi začíná tak trochu téct do bot. Paní profesorka nás hned spárovala s těmi španělskými studenty, u kterých jsme měli být v rodinách. Můj kamarád Pedro sice mluvil valencijsky, ale díky bohu pro mě i dobře anglicky. V tom jsem měl štěstí, to byl pro mě plusový bod, takže na začátku jsme spolu mluvili anglicky. Během toho půl roku, co jsme spolu byli v kontaktu prostřednictvím videohovorů a podobně, jsem se naučil španělsky a dohnal jsem třídu. Byli jsme naprosto skvělá parta a přátelství nám vydrželo i po skončení výměnného pobytu, takže jsme se navštěvovali, jak jen to bylo možné.

close info Zdroj: archiv Jon Wate zoom_in

Hudebně aktivní jsem už odmala. Odstartoval to pravděpodobně můj taťka, který mi hrál na kytaru, když jsem byl malý. Uměl pár akordů, vždycky mi hrál dvě písničky dokola, to byl asi takový můj start. Chodil jsem do hudebky, na piano, ale to mě tolik nebralo, tam jsem pak narazil na skvělého učitele na kytaru, který mě dokázal zaujmout a zapálit pro hudbu. Hned po tom, co jsem se naučil prvních pár akordů, začali jsme hrát písničky a to mě hodně chytlo. Z hudebky mám právě i určitý základ hudební teorie, která je pro studiovou práci podle mě určitá nutnost.

close info Zdroj: archiv Jon Wate zoom_in

Písničky a texty si skládám sám, dělám to všechno podle mých životních zkušeností, nějaké události, podle nějaké myšlenky, pocitu. Rozhodně nechci skládat prázdné písničky, což v dnešní době, ačkoli třeba to jenom mně tak přijde, z rádia často slýchám. Že jsou prostě napsané jen proto, aby tu hudbu něco vyplnilo a mohlo to hrát v rádiu. Stejně tak si dělám i svoje videoklipy. Chci, aby měly reálný význam spojený s tou písničkou, s jejím příběhem, aby to zdůraznilo, podtrhlo tu myšlenku, která v ní je. Právě tak jsem to dělal i v klipech ve Španělsku, povedlo se a jsem šťastný, splnil se mi tak tím můj sen.

close info Zdroj: archiv Jon Wate zoom_in

Nahrávám si též všechno sám. Mám doma takové menší studio. Původně to tak nebylo, první dvě písničky jsem nahrával někde jinde. Teď stavím v Benešově nahrávací studio, které bude nejen pro mne. Chtěl bych dát možnost každému, kdo by si chtěl vyzkoušet, jaké to je. Většinou dnes ty kvalitní studia nejsou dostupné cenově, nebo jsou vytížené. Myslím si, že to škoda, protože je to cesta, jak tu hudbu předat lidem kromě koncertů, které v dnešní době nejsou tak navštěvované. Rád bych pomáhal nahrávat i dalším interpretům, bavilo by mne podílet se na tom, samotného mne to zajímá. A také se na to těším, myslím, že spolupráce s dalšími interprety může být inspirativní.

close info Zdroj: archiv Jon Wate zoom_in

Z mých hudebních vzorů mám třeba moc rád skupinu Metallica. Jsou to hudebníci, ke kterým vzhlížím. K té skupině jsem tak nějak přirostl a sleduji jejich životy. Jsou to poměrně starší lidé, začínali jako mladí kluci a dnes mají všichni manželky, rodiny. Líbí se mi, že neskončili na drogách a i přes svůj věk to na koncertech dokáží rozjet. Pak přijdou domů a jsou to tátové od svých dětí. Jinak poslouchám úplně všechno, takže to nejde úplně vyjmenovat. Teď v poslední době mám ale v mobilu Vypsanou fiXu.

close info Zdroj: archiv Jon Wate zoom_in

Letos mne čeká maturita, tak bych měl přidat v učení. A v té hudební rovině dělat dál co mě baví, posouvat to. Dál psát nové písničky, nové příběhy a hrát a vyprávět je lidem. Také bych se rád dostal do rádia. Je to velice obtížné pro interprety, kteří nejsou ještě tak známí, ale důležité je vytrvat.

close info Zdroj: archiv Jon Wate zoom_in

Můj sen je být hudebník na plný úvazek, tím bych se jednou rád živil. Nejradši bych se živil právě vystupováním a hraním pro lidi, nebo již zmíněnou prací ve studiu. Na svém kanálu mám jednu písničku i v angličtině. Beru to tak, že jestli mě to jednou bude bavit, tak budu zpívat klidně anglicky, nebo třeba španělsky, to je přímo hudební jazyk. Každopádně v současné době je mi čeština nejbližší.

close info Zdroj: archiv Jon Wate zoom_in

Před Vánoci jsem absolvoval netradiční koncert a ještě teď jsem nadšený. V pátek těsně před Vánoci jsme byli plnit vánoční přání v rámci úžasného projektu Ježíškova vnoučata. Zahráli jsme v domově pro seniory Centrin ve Zruči nad Sázavou. Paní Ludmila si přála koncert moderní popové kapely, že prý dechovky má už až až. Koncert pro takové publikum pro mě osobně byl hodně netradiční, ale odjížděl jsem s naprosto skvělým pocitem! Byl to hodně silný zážitek a jsem moc rád, že jsem mohl svým koncertem udělat někomu takovou radost. Všechny jsme rozezpívali a některé dokonce i roztančili!

close info Zdroj: archiv Jon Wate zoom_in