Nebylo to ale hned. Teprve ve třiadvaceti letech si za uspořené peníze udělal řidičský průkaz. Rodině se to sice moc nelíbilo a babička z toho byla úplně zoufalá, ale nic se nedalo děla. Martin dalších deset let pracoval jako řidič autobusu v ČSAD Benešov. V té době se už zabýval renovací osobních aut a motocyklů.

Od starších kolegů si vyslechl řadu příběhů a chvály na autobus značky Škoda 706 RTO. A právě tehdy začal uvažovat, že si vedle veteránů motorek a aut pořídí i tento autobus.

„Sehnat ho byl problém už před dvaceti lety, natož v roce 2019,“ upozornil Martin. „Vlastně jsem ho sháněl už od roku 2014. Podal jsem hodně inzerátů a najezdil spoustu kilometrů. Byl jsem i na Slovensku, ale všechny autobusy byly v zoufalém stavu. Bez kol, bez motoru, zůstala jen bouda. A když už byl autobus v trochu přijatelném stavu, byl za strašné peníze v řádu statisíců korun,“ popsal pátrání restaurátor morových vozidel.

Nakonec uspěl ve Vyškově. Vozidlo stálo v leteckém muzeu, ale také nesplňovalo Martinovy představy. Bylo přestavěné na karavan. Při prohlídce na místě pak koupi zavrhl. „Doma s přítelkyní jsme to znovu zhodnotili a nakonec jsme si řekli, že do toho půjdeme. I za něj jsme ale dali statisíce,“ připomněl.

Jako náplast za dlouho nenaplněný sen vlastnit „Erťák“ si už dříve Martin pořídil hasičskou Škodu 706. Na její prodej si znovu podal inzerát. Čtyři dny poté, co přivezl z Vyškova autobus, se mu ozval pán z Příbrami. „Myslel jsem, že volá kvůli hasičskému autu, ale on mi nabídl autobus. V tu chvíli se mi chtělo skoro brečet. Pět let jsem nemohl autobus sehnat a teď během čtyř dnů jsou tu hned dva,“ popsal Martin.

Místo dohody, že se tam dojedou podívat v sobotu, ale s přítelkyní vyrazili raději hned. I to byl vrak, ale lepší, než ten z Vyškova. Renovování proto Martin spustil na voze z Příbrami a druhý zase prodal.

„Na to, co je na renovaci nejtěžší, se nedá odpovědět. Originální díly se už nedají sehnat a vlastně cokoliv děláte, je problém,“ tvrdí Martin s tím, že z jediného dochovaného originálu rámu sedaček nechal naohýbat trubky a vyráběly se pak všechny sedačky.

Brněnská nábytkářská firma zase naohýbala překližky, další šikovná paní sedačky počalounila. Plastové háčky na kabáty připevněné na sloupky mezi sedačkami v obchodně koupit nešly.

„Jeden pán z Křížova je dostal od kamaráda, který pracoval v ČSAD. Sloužily mu na věšení ručníků. Hliníkové zavazadelníky nad hlavami cestujících vypletené silonem stojí kolem pěti tisíc korun. Ale také se nedají sehnat,“ vzpomíná Martin.

Po dlouhém inzerování si pro ně nakonec dojel do Teplic. Majitel si je přinesl také z ČSAD a udělal si z nich v dílně poličky. Většina věcí se ale dělala nanovo. Platí to o částech rámu nebo plechařině. Pro vznik lemů blatníků bylo potřeba vyrobit nejdřív kopyta a vytvořit je z laminátu. Na autobusu je ale také 180 metrů ozdobných hliníkových lišt vyšperkovaných uprostřed barevnou bužírkou.

„Smiloval se nad námi, protože nás bylo víc majitelů autobusů, pán z Děčína, který dělá podlahy do moderních autobusů. Bužírky do lišt po padesáti letech pro nás znovu vyrobili ve Fatře Napajedla,“ mapuje Martin cestu renovace vetránu.

Problém byl ale také se sháněním skel. Pomohly znovu inzeráty, kamarádi a známí. Ventilační posuvná okénka sehnal Martin za Karvinou. Další rovná skla nechal vyrobit. Svůj autobus vybavil „zájezdovými“ skly s modrým tónováním. Ta se zeleným tónem, která měl, vyměnit s dalším majitelem autobusu právě za tón modrý.

Na renovaci, která sice definitivně neskončila, ale už je v takové fázi, že Martin Pospíšil mohl uskutečnit předváděcí jízdu, se podílelo spoustu lidí.

„Základním týmem je vlastně naše rodina. Kromě mě v něm je moje přítelkyně, její syn, který kompletně vyvařil karosérii, kamarád a dalších zhruba dvacet lidí z řad veteránistů a kamarádů,“ připomněl Martin s tím, že na autobusu bylo odpracováno během 15 měsíců 12 tisíc hodin.

Dodnes se autobusů Škoda 706 RTO dochovalo v Česku i na Slovensku v pojízdném stavu zhruba 40. Dalších 50 čeká na renovaci. Modrobílých je asi deset, další jsou červenobílé.

„Z Muzea karosářství ve Vysokém Mýtě jsem si nechal poslat fotky z roku 1961, kdy byl náš autobus vyroben a vybral jsem si barevnou verzi, která byla vystavovaná na Brněnském veletrhu v roce 1957,“ prozradil Martin původ originálního designu.

Plány, které Martin s autobusem měl, mu zhatil koronavirus. Prvotním cílem ale zůstává se s autobusem povozit. A Martin ho chce také využít pro přátele a kamarády či veřejnost pro výlety, nostalgické jízdy nebo třeba svatby.

„Zbavit se ho prodejem, koupit další a renovovat ho? Na prodej bych teď neměl srdce,“ dodal Martin Pospíšil, který už má doma k renovaci i přívěs. Ten pak bude moci zapřáhnout za autobus a vyrazit na dálkovou cestu. Třeba jako Josef Bek, když si cestou do Karlových Varů zpíval Píseň řidiče Škody 706 RTO ve filmu z roku 1957 Florenc 13,30.