Antonín Krch: Dnes jsem ve fázi, kdy se mi moje obrazy líbí

Už na základní škole jsem spolužákům maloval hrdiny a padouchy, seriály a jakési komiksy, které pak kolovaly po třídě. Nikdy jsem neměl kvůli tomu nějaké problémy s učiteli. Naopak, spolužák Bohouš Maršík mi za odměnu dal můj první honorář - chleba se sádlem. Pak můj talent na malování a kreslení „objevil“ učitel Karel Buriánek, kterému jsme říkali Dlouhý Charlie.

close info Zdroj: DENÍK/Michal Bílek zoom_in

Měli jsme při výtvarné výchově malovat podle předlohy jablko. Každý z nás si přinesl své ovoce. Jenže jsem půlku jablka snědl. Otočil jsem plod okousanou částí od sebe a začal malovat. Jenže Dlouhý Charlie to viděl a řekl: „Tak to tedy ne, Antoníne!“ Otočil pak jablko okousanou částí ke mně a já jediný jsem ho takto musel malovat.

close info Zdroj: DENÍK/Michal Bílek zoom_in

Odjakživa jsem se učil malovat hlavně sám, ale můj otec výborně maloval, a tak jsem se učil i okukováním a jeho radami. Upozorňoval mě na chyby, které třeba při malování stínů nebo perspektivy dělám. To bylo ještě v době mé základní školy. Pak na benešovském gymnáziu jsem se výtvarně nevzdělával, ale samozřejmě jsem toho namaloval spousty. Maloval jsem především krajinky.

close info Zdroj: DENÍK/Michal Bílek zoom_in

Navštěvoval jsem ale také výtvarný kroužek při Závodním klubu Revolučního odborového hnutí Metaz Týnec nad Sázavou. Se mnou tam chodili i známí malíři Rybář či Bučina. Na konci středoškolského studia jsem byl pověřen vytvořit malované tablo s karikaturami profesorského sboru. Je zajímavé, že jsem tohle své dílo objevil docela nedávno v jedno z ročenek své školy, Gymnázia Benešov. Byl to pro mě nečekaný a velice příjemný objev.

close info Zdroj: DENÍK/Michal Bílek zoom_in

Dnes se účastním především společných výstav regionálních umělců. Vystavujeme často v Týnci nad Sázavou a v Benešově. Má první samostatná výstava se letos o Velikonocích konala na týneckém hradě. Zahájil jsem ji humornou formou - připomněl jsem jim jednou historku s dalším známým týneckým malířem.

close info Zdroj: DENÍK/Michal Bílek zoom_in

Při veliké výstavě v sále Kulturního domu Metaz v Týnci nad Sázavou vystoupil, rozhlédl se po obrazech a nám prohlásil: „Koukám, že jediný já jsem tady umělec a vy ostatní jste jen natěrači.“ Tak při velikonoční vernisáži jsem návštěvníkům řekl: „Dámy a pánové, vítejte na výstavě jednoho z týneckých natěračů.“ Potlesk, který se ozval, mě hodně potěšil.

close info Zdroj: DENÍK/Michal Bílek zoom_in

Během mého života se mi určitě změnil výtvarný postoj, prošel jsem vývojem a dnes jsem ve fázi, kdy se mi mé obrazy docela líbí. Rád maluji zvířata a můj kolega z Prahy mému stylu říká týnecká imprese. Teď jsem dokončil velké plátno 170 x 100 centimetrů, kterému pracovně říkám Týnecká epopej. První z částí tohoto díla se jmenuje Příchod Keltů do údolí Sázavy. Další, kterou mám zatím jen v hlavě, se bude týkat historických osobností, které sídlily v Týnci.

close info Zdroj: DENÍK/Michal Bílek zoom_in