Nejen na tyto otázky se dnes bude ptát v pořadu O životě zblízka moderátorka Bohumila Čiháková mezinárodní make-up artistky Lancôme Jany Lhotové, která s anorexií bojuje celý život. 

„Můj celý život se točil kolem jídla. Matka alkoholička mě doma zavřela ve čtyřech letech samotnou na dva dny. Neřešila, jestli potřebuji na záchod, mám hlad nebo žízeň. Flaška nebo cizí páni, pro ni byli v té chvíli důležitější. Byla jsem trestána řemenem a tím, že jsem pendlovala mezi biologickou matkou, babičkou a otcem, jsem postrádala hlavně domov. Toužila jsem po pozornosti, lásce a uznání. Cítila jsem se jako nechtěná. A když jsem slyšela větu „Nežer ty buchty, budeš tlustá!“ nebo tu, že na modelku mám příliš tlustá lýtka, rozhodla jsem se, že zhubnu a přestala jsem jíst. Hubnutím jsem na sebe strhla pozornost. Pak už to nešlo zastavit. K anorexii se následně přidala bulimie a záchvatovité přejídání, které mě nutilo ke zvracení,“ dodává Jana Lhotová.

Spouštěč anorexie a bulime

Někdy se s námi život nemazlí. Naloží nám do vínku hodně bolesti, utrpení, lží a zrad. Tolik si toho prožila i Jana. Host podcastu O životě zblízka.

Biologická matka, tak ji Jana řiká, je alkoholička. Jako malou ji zapomínala ve školce, kde Jana plakávala. Místo společného času a hraní si doma se Jana dívala na zkrvavenou ženu válející se v blitkách. Jako čtyřletá matku často vodívala opilou domů, ale zažila také pro dítě velmi stresující okamžiky. Tato matka ji nechala zavřenou úplně samotnou dva dny. Umíte si to představit? Co tak malé dítě celý den, celou noc a celý den samotné dělá? Co jí, co pije, kdy jde spát, to marné volání: „maminko, kde jsi?“. Ustavičný pláč. Strach. Bezmoc. Hlad. Žízeň. Zoufalství. Šok. Smutek. Vyčerpání…

Občas tato biologická matka dala Janu hlídat sousedům, aby se mohla jít napít a užít si s pány. Mezi tím, co ona nasávala, Jana dostávala od sousedů řemen jen proto, že neuměla vylézt z dřevěné postýlky, když měla žízeň. 

Žila střídavě u své biologické matky alkoholičky, milované babičky, která později zemřela, a táty, který po dlouhé nemoci, kdy doslova bojoval o život, oslepl. Nemohl se tak dostatečně o Janu starat. Tuto roli a zároveň roli milující maminky zastala jeho přítelkyně Irenka. Celou dobu mu byla na JIP oporou nejen jako přítelkyně, ale i jako lékařka anestizioložka. 

Jana dospívala a její život se unášel v pocitech absolutního selhání, nejistoty. Neměla se ráda. Chyběl ji domov a sebeúcta. Pozornost. Chvála a láska. 

Jana nám poskytla velmi osobní, intimní a důležitou zpověď. Já ji neustála. Plakala jsem. Přede mnou ve studiu seděla krásná žena, která mluvila o tolika utrpeních. Křivdách. Bolesti. Mrazilo mě, když řekla větu „asi jsem si to zasloužila“.

Janu dětství a to, co si v něm zažila poznamenalo a zlomilo. Se zákeřnou a velmi vážnou nemocí bojuje celých čtyřicet let. Anorexie a bulumie, která se spustila po všech prožitcích, zcela ovládla její tělo. Její duši. Její mysl. Nešlo to zastavit. Jana se nedávno rozhodla začít uzdravovat. Chce být tím nejlepším vzorem pro své dvě krásné milující děti a manžela. Chce být sama sebou. Mít se ráda. Žít. 

Jani, děkuji za důvěru a otevřenost. A moc si přeji, aby tato forma sdělení pomohla nejen dospívajícím dívkám, které touto zavážnou nemocí, anorexií trpí nejvíce, ale i dětem, ženám, otcům a matkám, k pochopení, jak moc je důležitá láska. Bezpodmínečná láska. Bezpečí a domov.

Naše děti jsou naše budoucnost.

Nový díl si můžete poslechnout vždy od pátku na www.denik.cz. Vaše příběhy, dotazy nebo náměty můžete posílat na mail bohumila.cihakova@denik.cz.