Kliknutím zvětšíte"Česká mládež dovede myslet jen na zábavu, zatímco jiné čeká popraviště," posteskl si na jaře 1942 houževnatý a rozhodný velitel paraskupiny Out Distance Adolf Opálka, když se po seskoku do protektorátu blíže seznámil s tím, jaké v něm panují poměry. Od úsilí splnit úkol, s nímž byl Out Distance vysazen, ho to neodvrátilo, skupinu však od prvních minut na protektorátní půdě pronásledovala smůla.
Zřeknutí se syna otce nezachránilo
Adolf Opálka pocházel z nemanželské rodiny. Narodil se zemědělské dělnici Anežce Opálkové, která ho měla za svobodna s Viktorem Jarolímem, mlynářem ze mlýna na moravské říčce Rokytná, který leží na půli cesty mezi Vémyslicemi a Tulešicemi.
Když Jarolím zjistil, že je s ním Opálková těhotná, vyplatil ji nějakými penězi a poslal ji pryč, takže malý Adolf vyrůstal první tři roky svého života jen s matkou a její sestrou Marií v nedalekých Rešicích, kde se narodil.
Jeho matka se potom vdala za kováře Jana Vérostu a stala se Vérostovou, chlapci už ale zůstalo jméno Opálka. Z manželství s Vérostou se Opálkovi narodily dvě nevlastní sestry, Marie a Božena.
V roce 1923 jeho matka zemřela a chlapcovy výchovy se dále ujala jeho již zmíněná teta, Marie Opálková z Rešic. Za zmínku stojí, že ačkoli se o něj jeho pokrevní otec zřejmě nijak nestaral, zatímco jeho teta Adolfa Opálku vychovala a za války ho pomáhala skrývat, nakonec se jim oběma stal příbuzenský vztah s parašutistou osudný tímž způsobem - po atentátu na Heydricha a odhalení identity výsadkářů byli popraveni jak Viktor Jarolím, tak Marie Opálková.
Československým důstojníkem
V Rešicích vychodil budoucí výsadkářský velitel obecnou školu, poté postoupil na měšťanskou v Rouchovanech a po jejím absolvování se začal učit automechanikem. V učení si ale zlomil ruku, takže se vrátil do Rešic a namísto řemesla se začal věnovat dalšímu studiu. Nastoupil na Obchodní školu v Brně, z níž přešel po roce na Obchodní akademii, kde v roce 1936 úspěšně odmaturoval.
V říjnu 1936 nastoupil prezenční službu u 43. pěšího pluku v Brně a armáda ho vyslala do školy pro důstojníky v záloze, kterou ukončil v září 1937 v hodnosti četaře aspiranta. Pokračoval studiem na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě, kde patřil k nejlepším. Školu absolvoval v roce 1938. Při zářijové všeobecné mobilizaci sloužil jako čerstvý poručík pěchoty u horského pluku v Rožumberoku, po mnichovské dohodě strávil období tzv. druhé republiky opět na Vojenské akademii v Hranicích.
Po okupaci zbytku okleštěného Československa hitlerovským Německem odešel Opálka v červnu 1939 spolu s bratrancem Františkem Pospíšilem (pozdějším velitelem výsadku Bivouac) a Robertem Klecandou do Polska, odkud se dostal lodí do Francie, kde nastoupil službu v Cizinecké legii v Africe.
Když vypukla druhá světová válka, vrátil se do Francie a přihlásil se u československé zahraniční armády v Agde, ale než se podařilo zformovat jeho pluk, Francie kapitulovala a Adolf Opálka byl lodí Neuralia evakuován do Velké Británie. Ještě v létě 1941 se přihlásil do výcviku pro nasazení v týlu nepřítele, od 19. září do 20. října 1941 absolvoval speciální výcvik ve Skotsku a po jeho prodělání byl určen velitelem paraskupiny Out Distance.
Jako první paraskupina určená k vysazení do protektorátu měla Out Distance výslovně sabotážní poslání, jejím úkolem mělo být zásadní poškození plynárny v pražské Michli.
Výsadek Out Distance byl tříčlenný a kromě Opálky (alias brněnského úředníka Adolfa Krále, jak zněla jeho krycí protektorátní identita) do ní patřili desátník aspirant Ivan Kolařík (kancelářský pomocník Jan Krátký) a rotný Karel Čurda (řidič Karel Vrbas).
Smůla od první chvíle
Podobně jako při společném letu Anthropoidu, Silveru A a Silveru B v prosinci 1941, i v tomto případě nastupovalo v březnu 1942 do přepravního letadla Halifax více skupin najednou, konkrétně dvě: kromě Out Distance ještě tříčlenná skupina Zinc ve složení nadporučík Oldřich Pechal, rotmistr Arnošt Mikš a svobodník Viliam Gerik.
A zkušenost z předchozího roku se opakovala i v tom, že první odlet z letiště Stradishall u Londýna, k němuž mělo dojít ve čtvrtek 26. března, se kvůli husté jarní mlze nezdařil. Muži museli nakonec znovu vystoupit, ale odklad byl pouze několikahodinový. Už v pátek po páté odpoledne jeli na letiště znovu.
Out Distance měl být vysazen v prostoru Kopidlna, ale ukázalo se, že koncem března jsou již noci příliš krátké na to, aby se pilot dokázal z takové vzdálenosti bezpečně vrátit. Opálkova skupina proto souhlasila, že se nechá vysadit v trojúhelníku mezi Táborem, Pelhřimovem a Vlašimí. Po desáté večer Halifax odstartoval.
Jako první vyskočila 28. března 1942 v 0:15 skupina Zinc, jež se bohužel místo do protektorátu snesla až za slovenskou hranici. Ani výskok Out Distance se neobešel bez problémů. Vytyčenou oblast na Táborsku pokrývala mlha, takže Opálka musel schválit další změnu plánu: nechat se vysadit u Starého sedla nad Vltavou. Souhlasil, ale letadlo nebylo ve skutečnosti ani tam. Pět minut před druhou ráno přišel čas na seskok…
Při dopadu se bohužel téměř okamžitě začalo kazit všechno, co mohlo. Opálka si tvrdým nárazem na zem naštípl v nártu záprstní kost, takže začal kulhat. Ještě horší bylo, že jeden padák s materiálem zanesl vítr do nedaleké vsi, mimo dosah parašutistů. Další špatná zpráva přišla, když parašutisté za svítání na křižovatce silnic zjistili, že ve skutečnosti přistáli kousek od Ořechova u Telče na Moravě, tedy více než sto kilometrů od původního místa určení. A vůbec nejhorší okamžik nastal, když Ivan Kolařík zjistil, že ztratil falešnou protektorátní legitimaci. Skupina ještě ani nezačala působit a už stála před bezprostřední hrozbou prozrazení a zničení.
Rozchod za rodinami
V téměř bezvýchodné situaci zavelel Opálka k rozchodu s tím, že se každý musí postarat sám o sebe a heslem pro opětovné setkání bude jím zadaný inzerát v Národní politice: "Koupím česko-německý slovník", po němž se všichni sejdou v Lázních Bělohrad.
Už nikdy se všichni nesešli. Kolařík po rozchodu vyhledal svou rodinu ve Valašském Meziříčí, ale ztracená legitimace, kterou skutečně zadrželo gestapo, se brzy stala jemu i všem jeho blízkým osudnou. Vlastní neopatrností totiž u ní nechal fotografii své dívky Milady Hrušákové, doprovázenou jejím osobním věnováním a opatřenou jejím podpisem. Jejím výslechem se gestapo dozvědělo jeho skutečnou identitu.
Kolařík měl ještě čas se krátce setkat se svou rodinou, od níž dostal svou původní občanskou legitimaci, i s Hrušákovými, kteří ho vybavili potravinovými lístky. Současně ale od nich uslyšel, že gestapo o něm ví a vylepuje plakáty s jeho fotografií. V bezvýchodné situaci se 1. dubna 1942 otrávil. Legitimaci i evidované potravinové lístky si bohužel nechal v tu chvíli u sebe, takže gestapo mělo důkaz o tom, že mu obě rodiny pomohly. Vedlo to k jejich popravě.
Za svými blízkými zamířili i Čurda s Opálkou. Čurda za matkou do Nové Hlíny, Opálka za svou tetou (tetěnkou, jak jí říkal) do rodných Rešic. Dovnitř ho pustila, až když jí přes zavřené dveře popsal její zlatý prsten, který nosila na pravé ruce. U tety se pak nějakou dobu skrýval, přičemž na dvůr směl jen po setmění a musel být oblečený do dámské sukně a šátku, aby nikdo nepoznal, že Marie Opálková má mužskou návštěvu.
Neúspěšný nálet
V první polovině dubna navázal Opálka spojení s velitelem Silveru A Alfrédem Bartošem a přes inzerát v Národní politice se podařilo zkontaktovat v Lázních Bělohrad i Čurdu, kterého Bartoš nechal nejdříve přespat ve svém úkrytu u manželů Krupkových v Pardubicích, a poté ho převedl do Prahy, kde se v odbojářských bytech skrývali i Gabčík s Kubišem. Pro odbojáře v Praze i v Pardubicích to zhruba o dva měsíce později znamenalo katastrofu, protože Čurda se rozhodl po atentátu a následné krvavé německé odvetě přihlásit gestapu - a mohl mu odkrýt sítě v obou městech.
V Praze čekal Čurdu rozkaz odjet za Opálkou do Plzně, kde je čekala první sabotážní akce. S pomocí Silveru A i Anthropoidu měli v noci z 23. na 24. dubna navést britské bombardéry na plzeňskou Škodovku.
"Měli pomocí speciálních zápalných zařízení podpálit stohy ve směru letu. Jenže nálet nevyšel a bombardéry shodily bomby do polí. Do areálu Škodovky dopadla jen jedna jediná bomba, ale ani ta nedopadla tak, aby napáchala nějaké škody na výrobním zařízení. Akce se nepovedla kvůli špatnému počasí, protože byly nízké mraky a na cíl nebylo vidět. Existuje sice záznam, že piloti opravdu viděli zapálené ohně, ale přesto se nedokázali strefit, navigace pomocí ohňů nebyla dostatečná," popsal Deníku spisovatel Pavel Šmejkal, autor několika knih o československých parašutistech.
Skupinu Silver A sice za účelem navádění bombardérů vybavili v Londýně jedním naváděcím radiomajákem Rebecca, ale ten se po seskoku nepodařilo dostatečně ukrýt a dostal se do rukou gestapa.
Opálka s Čurdou se vrátili do Prahy a Čurda se na Opálkův rozkaz začal věnovat obhlídkám michelské plynárny. Oba muži také zůstávali v kontaktu s Kubišem a Gabčíkem, kteří se připravovali ke splnění svého hlavního úkolu.
Zlatý klíček
Po atentátu na Heydricha, provedeném Kubišem a Gabčíkem 27. května 1942 v ostré libeňské zatáčce, se Opálka dopustil své zřejmě nejvážnější chyby, když dovolil Čurdovi, který krátce předtím onemocněl, aby se znovu ukryl u své rodiny na jihu Čech v Nové Hlíně. Nemohl ale předpokládat, k čemu to povede.
Sám Opálka přečkal první noc po atentátu v pražském bytě Terezy Kasperové, odbojářky, jíž nechal Heydrich po svém příchodu do Prahy popravit muže. Ke Kasperové ho přivedla další pražská ukrývatelka parašutistů Božena Kropáčková, jejíž manžel čekal na svůj osud v pankrácké věznici. Ta také parašutistu vybavila "slavným" pleteným svetrem, jenž měl na sobě ve chvíli své smrti.
Aby vydrželi prohlídku, musel se Opálka ukrýt v komůrce, jejíž dvířka maskoval gauč s navršenými polštáři. I tak ale došlo málem k jeho prozrazení, protože v místnosti zapomněl svou kravatu. Kasperová si toho naštěstí všimla a ještě před příchodem německých vojáků prohlížejících byty stačila kravatu podat Opálkovi do úkrytu.
Prohlídku důstojník přežil, vojáci dvířka do komůrky neobjevili. "Zůstanu-li naživu, přijde sem zlatý klíček," poznamenal parašutista, když bylo patrné, že nebezpečí pominulo a Kasperová jej vypustila z jeho skrýše. Tento slib už ale splnit nemohl.
Poslední boj
Děsivý teror civilního obyvatelstva, který Němci rozpoutali po atentátu, vyvrcholil 10. června vypálením Lidic. Na Čurdovy nervy to bylo příliš mnoho. Ukrytý na půdě u své rodiny se neměl o koho opřít a čelil psychickému tlaku své matky a sestry.
Dne 13. června poslal na četnickou stanici v Benešově anonymní udání, že atentát provedli Kubiš s Gabčíkem, a když během následujících pár dnů nezaznamenal žádnou odezvu, přihlásil se 16. června v sídle gestapa v Petschkově paláci v Praze.
Jeho velitel Opálka byl v té době spolu s šesticí dalších parašutistů (včetně Kubiše a Gabčíka) ukryt v kostele sv. Karla Boromejského (dnes pravoslavný chrám sv. Cyrila a Metoděje) v pražské Resslově ulici. Přišel sem v pondělí 1. června a převzal velení, mimo jiné nechal odstranit mříže z oken kostelníkova bytu, aby rozšířil případné únikové cesty.
Nebylo to ale nic platné. Dne 18. června 1942 byl po čtvrté ráno kostel obklíčen více než 700 esesáky a dalšími desítkami příslušníků gestapa, kteří ve 4:15 vstoupili do chrámové lodi. Opálka bránil spolu s Kubišem a dalším parašutistou Josefem Bublíkem temporu a kůr kostela a za pomoci pistole (na rozdíl od všech filmových ztvárnění této bitvy neměl nikdo z bojovníků na kůru samopal) kryl přístup po úzkém točitém schodišti, které seshora vleže ostřeloval. Podařilo se mu několik obléhatelů zasáhnout a vyřadit z boje, pravděpodobně ale žádného nezabil (pozdější německá hlášení hovořila na své straně jen o zraněných).
Když Němci poznali, že zajmout parašutisty živé se jim nepodaří, rozhodli se po dvou hodinách boje a několika útočných výpadech zlomit jejich odpor za pomoci ručních granátů. Jan Kubiš upadl po zásahu střepinami do bezvědomí, z něhož se už neprobral, Bublíkovi granát přerazil nohy, načež se zastřelil.
Opálkovi jeden z granátů přerazil pravou ruku v záloktí. Zřejmě proto, že si nebyl jist, zda se s takovým zraněním dokáže zastřelit, pojistil se polknutím ampule cyankáli. Poté si zlomenou rukou přiložil pistoli ke spánku a stiskl spoušť.
28
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
