V jejich rámci podnikal kroky, které mu později v očích kriminalistů i středočeského krajského soudu silně uškodily. Matku dítěte nechal loni koncem léta sledovat jak prostřednictvím soukromého detektiva, tak pomocí GPS modulu namontovaného do auta. Posléze se hájil tím, že tohle nemělo souvislost s přípravou zločinu; šlo mu prý o obstarání důkazů, že matka svému dítěti osobně nevěnuje náležitou péči a vzhledem ke své zaměstnanosti přenechává starost o potomka jiným. Ty mu následně měly pomoci při soudním rozhodování o svěření syna do péče. Žena se o společné dítě chtěla starat sama, zatímco otec prý prosazoval střídavý model; odmítal, že by ženu chtěl z péče o syna úplně vyšacovat. K zadání sledování se prý rozhodl také kvůli obavám o dítě.

Hodně daleko však zašel tím, že v různých rozhovorech opakovaně činil narážky znějící velmi nebezpečně. Vysloveně o fyzické likvidaci zřejmě nehovořil – podle svědeckých výpovědí však měly padat zmínky typu „nechat odstranit" či „konečné řešení". Najatý soukromý detektiv nakonec upozornil policii. A dopadlo to tak, že otec skončil ve vazbě.

Příprava vraždy je sice trestná stejně jako samotné provedení zločinu – nicméně podle senátu Pavly Augustinové nebylo prokázáno, že by obžalovaný podnikl jakékoli konkrétní kroky směřující ke skutečnému objednání vraždy. V pochybnostech ve prospěch obžalovaného, připomněla soudkyně starou právnickou zásahu in dubio pro reo.

Odvolací senát neměl pochybnosti o tom, že s myšlenkami nechat expartnerku usmrtit si obžalovaný skutečně zahrával. Nicméně: myšlenkou lze zhřešit, avšak světská spravedlnost je na ni krátká. „Pouze za myšlenku nelze někoho uznat vinným z trestného činu," poznamenala soudkyně Augustinová. Připomněla, že její senát uvažoval o možné změně kvalifikace skutku na nebezpečné pronásledování – nakonec se ale přiklonil ke zprošťujícímu verdiktu. Předsedkyně senátu však upozornila, že pokud by muž ve svém jednání pokračoval i nadále, mohl by se před soudem ocitnout opět – a to právě s tímto paragrafem.