Korunní svědkyně v Rathově kauze účet za přiznávané čachry odmítá

Stavební podnikatelka ze Slaného Ivana Salačová, v případu vystupující jako spolupracující obviněná, si ve své závěrečné řeči posteskla, že v souvislosti s přiznáním vlastního podílu na kauze včetně toho, že se skládala na poskytnutý úplatek, čelí požadavku na vyplacení 12 milionů korun. Sama však svůj text v jednací síni nepřednesla a stejně jako většina ostatních obžalovaných se v posledních dnech jednání soudu osobně neúčastní; zaslaný proslov přečetl předseda senátu Robert Pacovský.

Zaplatit 12 milionů

Operace, které Salačová podnikla na zajištění svého podílu na úplatcích včetně získání zakázky na nakonec neuskutečněnou rekonstrukci buštěhradského zámku, ji prý nyní dohánějí požadavkem na zaplacení 11,7 milionu korun. Částka souvisí s fakturováním prací, které nikdy nebyly provedeny. V sobotu Český rozhlas informoval o tom, že již loni v červnu Okresní soud v Kladně nárok uplatněný konkursním správcem uznal jako oprávněný. Verdikt není pravomocný, Salačová se odvolala; věcí se tak bude dále zabývat Krajský soud v Praze.

Rathovi, který je všeobecně vnímán jako hlavní postava příběhu, mohlo před pondělním zahájením jeho vlastní závěrečné řeči připomenout vyjádření Salačové argument, s jehož pomocí by se naznačováním možných souvislostí mohl snažit zpochybňovat tvrzení korunní svědkyně procesu. Její výpověď upřesňuje mechanismus údajných machinací se zakázkami a snaží se usvědčovat spoluobžalované.

Požadavek na milion

Stání zástupce Petr Jirát trvá na tom, že svědectví Salačové nestojí osamoceně. Ve své závěrečné řeči připomněl, že jsou s ním v souladu policejní odposlechy – jak mapování telefonických hovorů, tak prostorový monitoring v kancelářích i bydlištích stíhaných osob – a vše potvrzují i listinné důkazy, další svědecké výpovědi (a konečně i logické posouzení zvolených postupů dobře patrné třeba na posunech ceny zakázky právě v rámci příprav akce v Buštěhradu, když se podle žalobce původní požadavek na 15milionový úplatek zvýšil na 24 milionů korun). Salačové jakožto spolupracující obviněné Jirát navrhuje podmínku doplněnou peněžitým trestem ve výši jednoho milionu korun; pro ostatní obžalované, kteří se měli do trestné činnosti zapojovat v podobném rozsahu, ale na rozdíl od ní to odmítají, požaduje nepodmíněné tresty odnětí svobody.

V politické kauze bylo rozhodnuto předem, naznačuje Rathova obhajoba

Z okolí

Faktury za nic

Finanční požadavek vůči firmě Ivany Salačové vznesl Václav Kulhavý – správce konkursní podstaty společnosti Tenton (právního nástupce firmy Konstruktiva Branko, jejíž ředitel Pavel Drážďanský, který spolu s dalším manažerem figuruje mezi obžalovanými, měl podle spisu předávat úplatky Rathovým spolupracovníkům Petru Kottovi a jeho nynější manželce Kateřině, tehdy s příjmením Pancová). Policii i soudu Salačová přiznala, že kvůli získání prostředků na úplatky jménem své tehdejší firmy FISA předkládala Konstruktivě Branko k proplacení fiktivní faktury za nikdy neprovedené práce. Trvá na tom, že uhrazené peníze vybírala – hovoří o částce 10,5 milionu korun – a směrovala je k Drážďanskému, který je měl dále předávat příjemcům úplatků. Ten takovýto podíl na trestné činnosti popřel.

Konkursní správce Kulhavý podle zjištění rozhlasu odmítá vyhovět požadavku Salačové, aby v souvislosti s Rathovou kauzou byl brán ohled na to, že ona se penězi neobohacovala – a požadované miliony ani nemá. Jestliže existují faktury za nevykonanou práci – a to ve značném objemu peněz – je na místě miliony vymáhat, aby se do konkursní podstaty nashromáždilo co nejvíce prostředků. Nyní je již pohledávka prodána další firmě.

Salačová takový postup vnímá jako nespravedlivý. Navíc se ohrazuje proti tomu, že by měla platit za něco, co není jen její chybou. Web rozhlasu v sobotu citoval její vyjádření hovořící o tom, že když práce neprovedla, neměly jí být peníze posílány. Z jejích dalších slov plyne, že jestliže její firma přesto dostávala vysoké částky, muselo se tak dít na základě nějaké společné shody.