Tu zásadu si 60letý Jan Kolár bude pamatovat do konce života: je velká chyba snažit se někomu pomoci a zastávat se těch, jimž je ubližováno. On se tím prý neřídil – a vyneslo mu to trest za pokus o vraždu. Při hádce, kdy významnou roli sehrál alkohol, pobodal známého. Ve věznici s ostrahou má za to strávit osm let – a ještě se podrobit protialkoholnímu léčení ústavní formou. „V mém věku je to na doživotí,“ posteskl si. „Kor když trpím strachem z lidí, o čemž jsem si někde přečetl, že jde o sociální fobii. To jsem v kriminále odepsaný…“
Snížení trestu
Odvolací senát Vrchního soudu v Praze mu sice z původního desetiletého trestu dva roky ubral – obžalovaný ale doufal, že zmírnění bude výraznější. Zvlášť když i státní zástupce připouštěl, že by jeho čin mohl soud překvalifikovat na ublížení na zdraví, což je trestný čin posuzovaný mírněji než vražedné jednání. Obhájce Jan Teter dokonce hovořil o jednání v rámci nutné obrany, která není trestná vůbec. Podle soudu se ale Kolár skutečně snažil vraždit. „A musel být srozuměn s tím, že může způsobit smrt,“ zdůraznil předseda odvolacího senátu Jiří Lněnička.
„Kdybych se do toho nemontoval, neskončil jsem tu s pouty na rukou,“ ohlíží se Kolár za osudnou nocí, která ho přivedla za mříže. Letos 7. března po půlnoci při náhodném setkání v Týnci nad Sázavou na Benešovsku dvakrát vrazil kudlu do břicha známému z práce. Poranil mu slezinu – a život pobodaného zachránila jen neodkladná operace a následná specializovaná léčba.
Nešlo o obranu
Konflikt, jehož oba účastníci byli pod vlivem alkoholu, rozpoutal Kolár. Měl za to, že napadený muž o pár dní předtím buď sám okradl jeho kamaráda, nebo byl alespoň přítomen, když to udělali jeho známí. Proto se mu snažil domlouvat. A konflikt přerostl až ve fyzickou potyčku. Její objasňování komplikoval fakt, že nejen aktéři, ale i všichni svědci, kteří střet viděli, byli silně opilí. Rozhodující proto bylo slovo jediného střízlivého – taxikáře.
Kolárově obhajobě, že ho k použití nože přiměl strach z o dvacet let mladšího a viditelně silnějšího z protivníka, jenž je prý známým rváčem (a skutečně má v souvislosti s násilnými trestnými činy záznamy v trestních rejstřících na Slovensku i v České republice), ovšem odvolací senát neuvěřil. „Kdyby se opravdu bál, pak by ten spor neprodlužoval – a poškozený by byl býval odjel objednaným taxíkem,“ konstatoval soudce Lněnička. „A pokud nakonec došlo ke strkání, neopravňuje k jednání, jaké obžalovaný užil – ke dvojímu bodnutí značnou silou do břicha.“
Odvolací soud nicméně přihlédl k okolnostem případu i k osobě obžalovaného a uložil trest pod spodní hranicí trestní sazby. Ta v případě vraždy začíná na deseti letech.
„Zranění, která obžalovaný poškozenému způsobil, by za horšího stavu medicíny byla smrtelná,“ připomněl předseda odvolacího senátu Jiří Lněnička. „Navíc způsobil trvalé následky – napadený přišel o slezinu.“ Podle Jana Kolára ale zranění nebylo zase tak tragické. „Za dvanáct dní byl z nemocnice venku – a za patnáct dní udělal El Paso: přepadl kluka a vzal mu bundu,“ řekl obžalovaný na adresu pobodaného.