Za zločin, o němž muž, kterého kumpáni znali pod přezdívkou Psycho, od počátku tvrdil, že ho nespáchal. České soudy ale nepřesvědčil. Prozatím dílčího úspěchu dosáhl až před Evropským soudem pro lidská práva (ESLP).

Bylo to loni v červnu, kdy štrasburský soudní dvůr rozhodl, že mu stát má vyplatit odškodnění ve výši 13 tisíc eur (asi 350 tisíc korun). ESLP uvedl, že mu České republika upřela právo na spravedlivý proces – a jeho případ také nebyl uzavřen v přiměřené lhůtě.

Tím se Tempelovi otevřela cesta k tomu, aby se opětovně obrátil na ÚS a prostřednictvím návrhu na obnovu řízení se domáhal změny verdiktu. Prozatím ÚS zrušil svá dřívější usnesení z let 2007 a 2011, jimiž odmítl stížnosti podané jeho advokáty – a věcí se bude dále zabývat.

Soudy nakonec nepochybovaly

Pražské soudy, jak krajský, tak odvolací senát soudu vrchního, neměly v letech 2008 a 2009 pochybnosti: byl on, kdo 20. srpna 2001 večer vraždil na lesním parkovišti u Hruškové na Sokolovsku. Pod záminkou, že za 400 tisíc korun (což tehdy znamenalo velké peníze) chce koupit auto, ojetinu Audi A6 Avant, tam prý vylákal mladého muže bydlícího kousek od Prahy a jeho společníka.

Doživotní trest odnětí svobody potvrdil odvolací senát Vrchního soudu v Praze Robertu Tempelovi, jemuž Krajský soud v Praze udělil nejvyšší možný trest na dvojnásobnou vraždu.
Dvojnásobný vrah Psycho má zemřít v kriminále

Podle závěrů kriminalistů, s nimiž se ztotožnily státní zastupitelství a nakonec i soudy, předstíral, že jde ke svému autu pro peníze – avšak nečekaně vytáhl pistoli, obě oběti postřelil a nakonec je umlátil ranami do hlavy montážním klíčem na kola, trubkou a kusem betonu. Pohřbít je měl o den později ve Staré Vodě.

Že se to stalo právě takhle, vypovídal muž zvaný Biftek, který byl na místě činu s ním. Právě on s půlročním odstupem věc oznámil kriminalistům. V následném procesu se stal korunním svědkem. Tempel naopak tvrdil, že vrahem je právě Biftek; jeho tvrzení podle něj byla lživá.

Že mu zločin nelze prokázat, Tempel nejprve přesvědčil Krajský soud v Plzni. Opakovaně. Ten ho zprostil obžaloby hned čtyřikrát, když věc v Plzni postupně řešily dva různé senáty. Odvolací senát Vrchního soudu v Praze ji však vždy vrátil k novému projednání; naposledy s tím, že má být přesunuta ke středočeskému soudu. Ten už o jeho vině rozhodl – po zhodnocení stejných důkazů, jaké měli k dispozici plzeňští kolegové – a padlo doživotí.

Čtyři zproštění – a dost

Teprve tehdejší předsedkyně senátu středočeského soudu Oldřiška Rysová splnila zadání, komentoval Tempel své doživotní odsouzení. To mimo jiné označil za „pomstu“ související s tím, že dříve odmítl vypovídat v kauze bývalého pražského odboru pro boj s organizovaným zločinem. Že odvolací soud verdikt nezmění, prohlásil už předem – s odkazem na fakt, že i po páté se věcí u vrchního soudu zabýval senát Jiřího Lněničky, který předtím čtyřikrát zrušil zprošťující verdikt, přičemž rozhodl o předání kauzy jinému senátu a pak i jinému soudu.

ÚS nyní připouští, že středočeský krajský soud se věcí vůbec neměl zabývat. „Z pohledu mezinárodního soudu nepřijatelné změny soudu prvního stupně trpí rozhodnutí vážným nedostatkem spočívajícím v nezákonném rozhodování Krajského soudu v Praze,“ napsal ve svém usnesení předseda ÚS Pavel Rychetský. Ústavní soud však původně neprotestoval – odmítnutá stížnost z roku 2007 se týkala právě převedení jednání před prvoinstančním soudem z Plzně do Prahy po čtvrtém zrušení zprošťujícího verdiktu.

Robert Tempel před odvolacím soudem.
Soud: Vrah Tempel nemá nárok na odškodné za dlouhé trestní řízení

Další projednávání kauzy, k níž otevřelo cestu právě rozhodnutí štrasburského ESLP, se jistě setká se značným mediálním zájmem; prozatím se bude pokračovat před ÚS. A pozornost nebude lákat jen sledování, jak věc dopadla po zásahu tribunálu ve Štrasburku. Vyvolá ji mimo jiné i to, že od léta nebude moci být z dvojnásobného mordu případně obviněn nikdo další: zločin vraždy bude po 20 letech promlčený. A uplynutím promlčecí doby trestní odpovědnost zaniká.

Sledovaná právní bitva

V době projednávání před krajským soudem budily pozornost nejen samotné okolnosti případu a posun kauzy mezi soudy, ale hvězdná obhajoba: Tempela tehdy zastupovali Kolja Kubíček a Klára Slámová, známí z případu Jiřího Kajínka. Advokát Kubíček tehdy Deníku naznačoval, že s Kajínkovým případem má podle něj Tempelův případ společné to, že západočeští kriminalisté jistě věděli o pozadí smrtící střelby víc, než se pak objevilo v policejním spisu.

Slámová (dnes s manželovým příjmením Long) pak zdůrazňovala, že z jejího pohledu bylo řízení vedeno v neprospěch obžalovaného. „Kdyby šlo o vraždu se zištným motivem, nezůstaly by jedné z obětí značkové hodinky nejméně za šedesát tisíc korun a další cennosti,“ upozorňovala advokátka, kde vidí rozpory.

Nelogické je podle jejích slov i to, že by dva muži jeli prodávat auto večer na odlehlé místo v lesích – a navíc vybaveni pistolí bez výrobního čísla i zkušební značky. Takhle se podle ní auta neprodávají. A kdyby přece: proč oběti do lesa nejely dvěma vozidly, aby se pak, se statisíci v hotovosti v kapse, bylo možno dostat zpět? Slámová naznačovala, že ve skutečnosti se zřejmě vše semlelo jinak: mělo se prý jednat o kšeft se čtyřmi kilogramy heroinu – a patrně byl také ve hře dluh za předchozí dodávku půl druhého kila této drogy.