„Známe takové ty filmy, jak se zastaví čas a proletí kamera kolem hlavního hrdiny, zastaví se mu dech a projede mu celý život před očima? Tak to se přesně stane, když zjistíte, že máte rakovinu,“ tvrdí po zkušenosti s nemocí Pavel Rakus, kterého všichni známe jako jednoho z Heroes. Ti o své nemoci mluví na konci každého dílu seriálu Smysl pro tumor.

Ve třinácti letech mu zemřel jeho tatínek a ještě před čtrnáctými narozeninami mu byla diagnostikována rakovina. Jednou ji porazil, podruhé také. Snad to bylo naposledy.

O tom, jak ho rakovina změnila a jak probíhal souboj mladého člověka se zákeřnou nemocí, se dočtete v následujících řádcích. O rakovině hovořila i Barbora Hájková z organizace Fuck Cancer, přednostka Onkologické kliniky 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice doktorka Petra Tesařová a vedoucí lékařka ambulantního oddělení Ústavu radiační onkologie Fakultní nemocnice Bulovka Lucie Reifová.

Pokud sledujete každý díl seriálu České televize Smysl pro tumor až do konce, nemohli jste si nevšimnout bývalého onkologického pacienta sympatického Pavla Rakuse, který už v prvním díle tvrdil, že vždy patřil mezi drsňáky, kteří nebrečí. Jeho oči a celkové vystupování však jasně hovoří o tom, že pod tvrdou skořápkou se skrývá silný muž s velkým srdcem.

Míša Chotovinská je jedním z bývalých onkologických pacientů, kteří hovoří na konci každého dílu seriálu Smysl pro tumor.
Tohle v seriálu Smysl pro tumor nezaznělo: Míša Báře s dírou v hlavě řekla více

„Co si tak pamatuji, tak všichni říkali, že první tři měsíce jsem neukápl ani slzu. Pak jsem si to asi uvědomil a slzu jsem kápl. Ležel jsem na posteli a uvědomil jsem si, jaké to bude, až tu nebudu. Nedokázal jsem si představit, že bych opustil rodinu,“ tvrdí Pavel, který si získal srdce publika.

Jaký je ale celý jeho příběh?

Jak (ne)dostat rakovinu

Pavel Rakus si už jako teenager prožil těžké chvíle, když mu ve třinácti letech přestal brát jeho táta telefon. „O pár dní později mi u dveří zazvonila teta s přítelem a já věděl, že je něco špatně. Přijeli mi oznámit, že můj táta zemřel. Dodnes si pamatuji ten škaredý pocit. Hodně jsem brečel a cítil se úplně bez života,“ vzpomíná na den, kdy se dozvěděl, že jeho tatínek zemřel.

Dlouho truchlil, ale v den svých čtrnáctých narozenin se sešel venku s kamarády a konečně se zase cítil dobře a dokázal se i usmát a trochu se bavit. Jenže před koncem oslavy začalo hodně pršet, Pavel promokl a když se vrátil domů, následující dva dny jen ležel a do toho mu začal otékat krk na pravé straně. V tu chvíli si řekl, že dostal pořádnou angínu.

„Už vím, že pokud máte v DNA zakódovanou rakovinu, tak jen čeká na ty správné podmínky, aby se mohla rozjet a růst ve velkém jako plíseň. Rakovina k růstu potřebuje tři věci: oslabenou imunitu, vystavení dlouhodobému stresu a lehkou nemoc. To nám dává ideální rovnici k tomu, aby dostala nemoc signál, že to může rozjet,“ říká s rezervou Pavel Rakus, který po několika měsících zjistil, že otok jeho krku angína na svědomí bohužel neměla.

Non-Hodgkinův lymfom

S narůstajícím otokem a podezřením na mononukleózu byl následně Pavel hospitalizován v nemocnici, kde se jeho stav 14 dní nelepšil. Proto byl pak  převezen do Olomouce, kde se poprvé setkal s doktorem, který ho následně provázel celou léčbou. V tu chvíli měl nejen bouli na krku, ale jeho celkový vzhled naznačoval, že není úplně fit.

Bára Hájková z organizace Fuck Cancer přibližuje, jaké to je žít s rakovinou
S rakovinou se v životě setká každý 3. člověk, upozorňuje Bára s dírou v hlavě

V ten den mu bylo sděleno, že přijel za pět minut dvanáct, protože má rakovinu, konkrétně Non-Hodgkinův lymfom. „Co to říkal? Rakovina? To jako teď umřu? Vždyť jsem ještě moc mladý,“ to byla slova, která Pavlovi proletěla v čtrnácti letech hlavou.

Oznámení diagnózy z pohledu lékaře

Rakovina je slovo, které je úzce spojené se smrtí a pacienty většinou vyděsí naprosto definitivně. Což je nejen stav, který znemožňuje lékařům poskytnout jim další informace, ale rovněž se zásadně podepisuje na jejich psychickém stavu. Důležité je, aby na nemoc nebyl člověk sám a aby mu bylo umožněno získat veškeré potřebné informace. Rakovina totiž ne vždy nutně znamená smrt.

Bývalý onkologický pacient Pavel tvrdí, že pokud se přestanete smát, svůj boj jste už napůl prohráli.Bývalý onkologický pacient Pavel tvrdí, že pokud se přestanete smát, svůj boj jste už napůl prohráliZdroj: se svolením Barbory Hájkové z Fuck Cancer

„V případě oznamování diagnózy musíme znovu a znovu informace opakovat, jelikož pacient sám není schopen je v prvních chvílích všechny vnímat. Musíme ale zasáhnout hlavně proti pacientově úzkosti. Ta totiž není dobrá ani pro vlastní diagnózu. Pacientovi se snažíme dát především naději a mluvit o tom, proč ty kroky, které plánujeme, děláme. A to s nějakým dlouhodobým výhledem do budoucna, aby bylo zřejmé, že to, co děláme, děláme proto, že chceme pacienta uzdravit,“ vysvětluje častý postup přednostka Onkologické kliniky 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice doktorka Petra Tesařová v podcastu Smysl pro tumor.

První chemoterapie

První, co musel Pavel pro záchranu svého mladého života podstoupit, byla operace, v rámci které mu odoperovali uzlinu velkou jako baseballový míček a ještě jednu v podpaží. Následovala chemoterapie, kterou, stejně jako většina pacientů, snášel velice špatně.

„Některé kapání bylo dobré, bylo po něm jen nevolno a tělo sláblo. Nejhorší ale byla žlutá kapalina. Tento koktejl zvaný metho-trexát je opravdu zlo, protože jakmile se dostal do mého krevního oběhu, tak mě sundal na několik dní. Už když kapal, tak člověk cítil, jak jeho tělo slábne a dělá se mu špatně,“ vzpomíná na chemoterapie, které v průběhu léčby podstoupil téměř dvacetkrát.

David Škvařil má tumor na mozku a pokud nezabere silná chemoterapie, v ČR pro něj už neexistuje léčba.
David prožívá osud Filipa ze seriálu Smysl pro tumor. Rakovinu hodlá porazit

„Začalo to tím, že jsem stěží polykal. Druhá část byla, že se mi v krku a puse utvořily tak velké afty, že jsem nemohl polykat ani mluvit. Přestal jsem pít a jíst a když jsem chtěl otevřít pusu, zažíval jsem obrovskou bolest. A asi abych se nenudil, tak mi občas praskla cévka v nose, abych mohl cítit a polykat krev, která nestihla vytéct nosem,“ sdílí své zážitky z chemoterapie, které musel podstupovat ještě v dětském věku.

Psychická bolest a ztráta vlasů

Chemoterapie může mnoha nemocným zachránit život, bohužel ale přináší i řadu velmi nepříjemných vedlejších účinků. Kromě psychické bolesti je jedním z nich i ztráta vlasů.

„Člověk leží na posteli a z ničeho nic si hrábne do vlasů a vytáhne si jich plnou hrst a zjistí, že není něco v pořádku. Ale nejen vlasy, ono upadne všechno to tělesné ochlupení. Obočí, řasy, všechny chlupy na těle. A to je pro chlapa nezvyk,“ popisuje těžké okamžiky bývalý onkologický pacient Pavel.

Po náhlém krvácení do mozku přestala Míša mluvit, chodit, psát a neuměla ani polykat.
Krvácení do mozku obrátilo krásné Míše život naruby, dál ale za sebe bojuje

Ztráta vlasů ale často nezasáhne jen samotného pacienta, ale i jeho širší okolí. Mnoho lidí v okolí totiž dochází k mylným závěrům, že když vlasy vypadají, je to zlé, ale naopak když začnou dorůstat, nemoc je zažehnána. Ani jedno z toho však není nutně pravda. Značí to pouze fakt, že pacient podstupuje či nepodstupuje léčbu, která mu vypadávání vlasů způsobuje.

Jak předcházet rakovině a jak s ní bojovat:

Zdroj: Youtube

O vypadávání vlasů po chemoterapii hovořila v podcastu Smysl pro tumor, jehož moderátorkou je Barbora Hájková z organizace Fuck Cancer, která šíří osvětu o rakovině a podporuje onkologické pacienty, i vedoucí lékařka ambulantního oddělení Ústavu radiační onkologie Fakultní nemocnice Bulovka Lucie Reifová:

„Většina lidí si myslí, že během chemoterapie a ozařování, vždy vypadávají vlasy. To ovšem není pravda. Vlasy vypadávají jen když se cíleně září na hlavu nebo probíhá výjimečně celotělové ozařování. Vlasy sice vypadají více jak 75 procent pacientů, ale ona ztráta vlasů je způsobena samozřejmě i jinou léčbou, jako například hormonálními či cytostatickými léky,“ říká v podcastu České televize.

Matýsek se narodil s mikrocií a atrézií ouška, která mu komplikuje život.
Kvůli deformaci ouška se Matýskovi smějí. Potřebuje drahý zákrok v USA

Jakmile však terapie skončí, vlasy zase velmi rychle dorostou. Většinou hezčí, trošku jiné barevně i strukturou, ale narostou, dodává lékařka.

Ovšem uznává, že pro většinu pacientů je vypadávání vlasů velice silným negativním prožitkem, protože je patrné na první pohled a často díky němu musí čelit nepříjemným otázkám a o nemoci hovořit či ji přiznat.

Když se nemoc vrátí

Zhruba po roce léčby se Pavel dostal tak daleko, že jeho poslední CT zobrazilo negativní nález. Znamenalo to, že byl oficiálně považován za pacienta, který se uzdravil. Lékaři mu tenkrát při odchodu říkali, že pokud se nemoc vrátí, bude to do deseti let. Po uplynutí této doby je již velice malá pravděpodobnost, že by se rakovina objevila znovu.

„No a zde se dostáváme k desátému roku od mého vyléčení. Dělal jsem s kamarádem brigádu na lešení, a když jsem si kapesníkem utíral zpocené podpaží, tak jsem si nahmatal bulku. Řekl jsem to svému doktorovi, který mi sdělil, že se mu to nelíbí a že by to nechal zkontrolovat. Následně PET CT bohužel potvrdilo návrat nemoci,“ popisuje druhé setkání s rakovinou Pavel.

Jak sám říká, smůla byla, že dostal podruhé rakovinu, štěstí bylo, že ji tentokrát podchytil včas. Chemoterapie proto proběhla lépe s občasným zvracením. Větším problémem pro něj v tu chvíli bylo vidět svou rodinu a přátelé, jak trpí a chtějí pomoci, ale nevědí jak.

Po nemoci jí zůstala díra v hlavě. Teď ví, že rakovinu nemají jen staří

„Ale oni ani nemohli pomoci, protože je to jen a pouze váš boj, který musíte chtít vyhrát,“ dodává Pavel, který za svůj pobyt v nemocnici viděl mnoho smutných osudů, mnoho rodičů, kteří drželi své absolutně bezvládné děti a strachovali se, že nepřežijí. Proto má pro všechny radu.

„Netrapte se zbytečnými problémy v životě. Jsou tu totiž lidé, kteří řeší jen jeden problém, a to pouze ten, zdali se dokáží uzdravit. A když se člověk uzdraví, je nejšťastnější na světě,“ uzavírá Pavel Rakus, který svůj boj s rakovinou i podruhé vyhrál.