Biologické hodiny řídí zdraví i nemoci. Umělé světlo v nich způsobuje zmatek

V čem jsou biologické hodiny tak důležité?
Žijeme v prostředí, kde se neustále střídá den a noc. Vnitřní hodiny nám pomáhají řídit veškeré tělesné procesy, které s tímto střídáním souvisejí. Jednoduše řečeno, biologické hodiny nás začnou připravovat například na spánek již chvíli předtím, než skutečně usneme. A naopak – připravují tělo na probuzení, když se blíží jeho obvyklá hodina. Nejedná se ale jen o spánek. Jde o celou plejádu procesů, do kterých jsou zapojeny všechny orgány a buňky v našem těla. Špatně seřízené biologické hodiny všechny tyto procesy komplikují a organismus jako celek je oslaben.

Každý z orgánů má vlastní hodiny?
Ano, je to skutečně tak. Nejen orgány, ale téměř všechny buňky mají své hodiny, které řídí procesy související s jejich funkcí. Všechny tyto jednotlivé hodiny jsou řízené centrálními hodinami v mozku. Ty vydávají informaci o tom, kdy je den a kdy je noc, a následně se tak seřizuje celý organismus. Například hodiny v srdci, cévách a ledvinách společně zajišťují denní změny v hladinách krevního tlaku, který nám začíná stoupat v době očekávaného probuzení, a naopak je nejnižší během noci. Hodiny v játrech, střevech a slinivce připravují tyto orgány na zpracování potravy v obvyklém čase snídaně, oběda a večeře. A tak bychom mohli pokračovat.

Návrat k běžnému životu. Software z Plzně pomůže pacientům s poškozením mozku

Čím biologickým hodinám škodíme?
Životním stylem, který nerespektuje přírodní cykly, jim často bráníme ve správné funkci. Přirozené je mít přes den světlo a přes noc tmu. Jenže umělé světlo, které se svými vlastnostmi dennímu světlu podobá, způsobuje v našich vnitřních hodinách zmatek. Mnohdy si svítíme dlouho do noci, abychom dohnali práci nebo si dopřáli zábavu. Naše hodiny si ale světlo interpretují jako den a seřizují se podle něj. Dlouhodobě se takto zhoršuje jejich schopnost udržet si správný čas, a tím i schopnost plnit v těle správnou funkci.

Jak úzce spolu souvisí dysfunkce biologických hodin a nemocnost?
Dnes již víme zcela jistě, že řada onemocnění ovlivňuje chod a funkci našich hodin. V současnosti se tento vztah intenzivně zkoumá. Stejně tak se ale zkoumá vztah opačný. Narušení hodin zvenčí pravděpodobně může zvyšovat riziko některých onemocnění. Je tedy otázka, co je příčina a co následek. V každém případě máme dostatek důkazů o tom, že pokud je člověk dlouhodobě vystaven situaci, kdy jeho hodiny nemohou řídit procesy v těle, bude s vyšší pravděpodobností trpět některou z civilizačních chorob.

Jaký vliv má posun času na lidský organismus?
Posun času můžeme zažít ze dvou důvodů – buď při přeletu přes časová pásma, nebo při přechodu mezi standardním (nesprávně zimním) a letním časem. V obou případech posun času způsobí, že jsme nuceni být aktivní v době, kdy nám hodiny v těle udávají čas ke spánku. Náhle jsme vystaveni světlu v době, kdy jsme měli o den dříve tmu. Na tuto situaci naše hodiny reagují tím, že se snaží přenastavit. Seřízení však nenastane ze dne na den, jedná se o pomalejší proces. Jak rychle se přizpůsobíme, závisí především na tom, o jak velký časový posun se jedná. Jsou tu však i další faktory jako věk, zdravotní stav i „plasticita“ našich hodin. Výsledek je dost individuální.

Lidé by si měli dát velký pozor. Zabíjí nás blahobyt, varují odborníci

Přechod mezi letním a zimním časem ale znamená změnu jen o hodinu. I to je pro naše hodiny velký zásah?
Udává se, že v průměru se naše hodiny posunou asi o jednu hodinu za jeden den. Při přechodu mezi standardním a letním časem je to tedy pro většinu lidí poměrně rychlý proces. O něco hůř však můžeme vnímat jarní posun dopředu, kdy musíme vstávat o hodinu dříve. Je to tím, že pro většinu lidí je kvůli genetickému nastavení hodin jejich zpoždění snadnější než předběhnutí. U některých lidí může jarní posun vyvolat skutečné potíže, protože musí vstávat v době, kdy má tělo ještě subjektivní noc. Následující den se cítí nevyspalí, mají horší soustředění a s tím může souviset třeba vyšší nehodovost.

Jste zastánkyní zimního, nebo letního času?
Standardní neboli zimní čas nejvíce odpovídá času našeho zeměpisného pásma. Máme výhodu v tom, že náš pásmový čas je pro naši zeměpisnou polohu ideálně nastaven. Zajišťuje nám totiž optimální načasování denního světla i při krátkých zimních dnech. Pokud bychom ponechali letní čas v zimě, významně se nám prodlouží ranní tma, která v kombinaci s více zamračenými zimními dny způsobí nedostatek denního světla. Delší světlo odpoledne nám to nemůže vykompenzovat, protože naše hodiny potřebují pro seřízení hlavně ranní světlo. Vzhledem k tomu, že se zabývám výzkumem, který ukazuje na zdravotní dopady špatně seřízených hodin, je standardní čas moje jasná volba.

Během přednášky na akci Noc vědců jste zmínila „sociální jet lag“. Mohla byste tento termín vysvětlit?
Používáme ho pro stav, kdy se náš vnitřní čas rozchází s časem sociálním. Je to podobné jako při přeletu přes časová pásma, kdy se přesouváme z místa na místo rychleji, než se stačí seřídit naše hodiny. Vstáváme pak v době, kdy nám vnitřní hodiny stále ukazují „starý“ čas, a zažíváme stav, kterému říkáme jet lag. Nemusíme ale letět přes časová pásma. Podobně působí nucené vstávání v době, kdy mají vnitřní hodiny noc, například kvůli práci ve směnném provozu. Totéž zažívají i lidé s pozdním chronotypem (chronotyp je individuální načasování, které určuje, v jakou denní dobu jsme nejaktivnější a kdy naopak spíme, pozn. red.), když musejí vstávat brzy ráno do školy nebo do zaměstnání. Tohle je sociální jet lag.

Nový trend. Rehabilitace pomáhá lidem s dýchacími potížemi po covidu

Pozdní chronotyp je údajně spojen s některými nemocemi, například depresí. Znamená to, že „sovy“ jsou náchylnější k chorobám jen proto, že chodí později spát?
Sovy trpí sociálním jet lagem častěji než takzvaní skřivani, i když i u těch k němu může docházet. Dříve se předpokládalo, že lidé s pozdním chronotypem jsou k chorobám náchylní, protože během pracovních nebo školních dní trpí nedostatkem spánku, který dospávají o volných dnech. Podle novějších studií se ale zdá, že to není tak jednoduché a že se skutečně jedná spíš o důsledek dlouhodobě špatného seřízení hodin.

Jaké nemoci to může způsobit?
Z našich studií vyplývá, že lidé s extrémně pozdním chronotypem mají ve srovnání s časnými typy častěji problémy s metabolismem, například horší poměr mezi dobrým a špatným cholesterolem. U žen s extrémně pozdním chronotypem jsme též prokázali vyšší tendenci k obezitě. Z těchto příkladů je jasné, že lidé s pozdním chronotypem by se měli snažit o to, aby jejich hodiny byly co nejvíce seřízeny s denní dobou. Dosáhnou toho především pravidelným vystavováním se světlu brzy zrána a omezením působení umělého světla dlouho do noci.