Tyto sekundární převozy s účastí záchranářů se využívají ve chvíli, kdy je stav pacienta natolik vážný, že nemocniční přepravní sanitka k transportu nestačí; často jde o lidi v bezprostředním ohrožení života. Záchranáři tedy rozhodně nezajišťují službu „taxíku“, ve kterém se dá ležet na nosítkách, připomněla Effenbergerová.
„Každá vteřina je využita k ochraně zdraví pacienta, k udržení jeho života,“ zdůraznila. S tím, že díky nejmodernějšímu vybavení a posádce v čele s lékařem se taková sanitka vlastně stává malým oddělením jednotky intenzivní péče na kolech.
Takto převézt – a to co nejšetrněji – bylo třeba například v úterý nezletilého chlapce z kladenské nemocnice do Prahy, kde se dítě podrobí operaci. „Pacient se nacházel ve velmi vážném stavu, neboť u něho došlo k cévní poruše zásobení mozku krví,“ konstatovala Effenbergerová. S tím, že hoch v bezvědomí byl připojený k umělé plicní ventilaci a monitoru – a pod dohledem lékaře mu byly podávány nezbytné léky.
Podobných cest, kdy zdravotníci z nemocnice odesílají jejich prostřednictvím pacienta na specializované pracoviště, středočeští záchranáři neabsolvují desítky ani stovky, ale tisíce. Za loňský rok jich napočítali 3334. Vychází to téměř na deset denně!
Effenbergerová v souvislosti s tím připomněla, že tyto takzvané sekundáry jsou pro celý zdravotnický tým mimořádně náročné, a to i přesto, že sanitky mají špičkové vybavení. Cestou však chybí zázemí nemocnice s jejími specialisty. „A spousta dalšího vybavení, které do sanitky prostě nikdy nenacpete,“ poznamenala.
