Jeho oddělení meziplanetární hmoty spočítalo dráhu mimořádně jasného meteoru, který prozářil oblohu v neděli večer – a působivá podívaná to byla především v severní části Čech. „Zvláště v oblasti letu bolidu, Jizerských horách, se jednalo o zcela mimořádný zážitek,“ připomněl Pavel Suchan z Astronomického ústavu AV ČR, jejž jeho maximální jasnost srovnává s Měsíce v úplňku.

Upozorňuje, že úkaz se podařilo zaznamenat speciálními přístroji, které jsou rozmístěny po celém našem území na stanicích takzvané Evropské bolidové sítě, jejíž centrum právě v Ondřejově. Většina lidí, i ti, kteří byli právě venku, však nezpozorovala nic. O zážitek z pohledu na výjimečnou „padající hvězdu“ je připravil inverzní charakter počasí: výhled zastínila hustá vrstva nízké oblačnosti nad velkou částí území střední Evropy.

Astronomové zaznamenali, že do zemské atmosféry před čtvrt na sedm večer, přesně v 18 hodin 11 minut a 2 sekundy středoevropského času, vstoupil přibližně 20kilogramový meteoroid (toto těleso dostalo označení EN081120) a začal svítit ve výšce 88 km nad Hejnicemi v Jizerských horách. Celou světelnou dráhu dlouhou 70 kilometrů uletěl za pět sekund a pohasl ve výšce pouhých 20 kilometrů nad jižní částí Jizerských hor.

Astronomové to vědí přesně díky vyhodnocení fotografických záznamů i videí z přístrojů na devíti stanicích bolidové sítě, nad nimiž bylo alespoň částečně jasno. Vedoucí ondřejovského oddělení meziplanetární hmoty Pavel Spurný připomněl, že úkaz dobře zaznamenala především nejbližší bolidová kamera na stanici Frýdlant, dále pak stanice Šindelová v Krušných horách, Přimda, Churáňov na Šumavě – a na Moravě Červená hora, Lysá hora i Veselí nad Moravou. „Vzhledem k rozložení stanic na našem území letěl bolid téměř ideálně, neboť celá jeho světelná dráha byla nad Jizerskými horami,“ poznamenal Spurný. Oceňuje i videozáznam z rakouské stanice Martinsberg, který přispěl k upřesnění trasy letu. Celkem je součástí bolidové sítě 19 stanic, z nichž 14 se nachází na území České republiky. Silnější zastoupení má ještě Slovensko se třemi – a po jedné se nachází v Německu a v Rakousku.

Když se po vstupu meteoroidu do atmosféry objevila světelná stopa, bylo těleso nad Hejnicemi v Jizerských horách ve výšce 88 kilometrů. „V té době se pohybovalo rychlostí 16 kilometrů za sekundu, po velmi strmé dráze skloněné k zemskému povrchu 77 stupňů pokračovalo v letu směrem jihovýchodním směrem a postupně zjasňovalo,“ konstatoval Spurný. S tím, že maximální jasnosti, právě té, již lze srovnávat s Měsícem v úplňku, bolid dosáhl v krátkém zjasnění ve výšce 33 kilometrů. „V této fázi letu se již meteoroid v atmosféře mohutně brzdil a také se rozpadal. Celou světelnou dráhu dlouhou 70 kilometrů uletěl za pět sekund a pohasl ve výšce 20 kilometrů nad jižní částí Jizerských hor,“ upřesnil Spurný.

Fotografické spektrum bolidu prozrazuje, že na naši planetu dopadl kamenný meteorit běžného složení. Astronomové předpokládají, že původem se jednalo o část asteroidu pocházejícího z vnitřní části hlavního pásu planetek. „Před srážkou se Zemí meteoroid obíhal Slunce po málo výstředné dráze, která byla necelých 20 stupňů skloněna k rovině ekliptiky, tedy rovině zemské dráhy, naznačil Spurný, jaké putování předcházelo zániku vesmírného cestovatele v naší atmosféře. „V přísluní se meteoroid dostával jen o něco blíže ke Slunci než je dráha Země – a v odsluní se dostal jen málo za dráhu planety Mars,“ přiblížil, kam těleso zavítalo.