Už zvenku je na první pohled vidět, že dům na okraji Říčan nebude jen běžná bytovka. Zajímavé členění a zahrada za domem napovídá, že půjde o sociální zařízení. Domov pro seniory nabízí své služby už dvanáct let. Nyní se mu za snahu jejich zaměstnanců dostalo pocty. Získali čestné uznání v kategorii Cena kvality pro poskytovatele pobytových sociálních služeb pro seniory, kterou zaštiťuje ministerstvo práce a sociálních věcí.

Ředitel domova Václav Brácha se pokoušel získat cenu už dříve. „Nicméně vzali jsme si z toho ponaučení, jak to udělat lépe a loni jsme postoupili do superfinále a získali jsme čestné uznání, což v podstatě znamená druhé místo v dané kategorii," pyšní se Václav Brácha, který vede domov už dva a půl roku. Čestné uznání považuje jako hodnocení svých zaměstnanců, kteří tam pracují a poskytují nejlepší služby. „Běžný plat pečovatelek je pod celorepublikovým průměrem, takže ocenění to na druhou stranu kompenzuje alespoň po duševní stránce," objasňuje Václav Brácha.

V domově se 
všichni znají

Domov Pod Kavčí Skálou je malé rodinné zařízení, ve kterém bydlí 49 obyvatel. V současné době ještě vypomáhají jednomu domovu po záplavách, které postihly Českou republiku v červnu. Od té doby tu mají čtyři klienty, které ubytovali v jedné ze společenských místností, a snaží se jim zajistit co nejpohodlnější bydlení.

„Výhodou našeho domova je to, že tu vládne rodinná atmosféra a navzájem se známe. Tím, že jsme menší, známe starosti i radosti většiny obyvatel, které tu máme," vysvětluje Václav Brácha. Pravidelně jednou měsíčně pořádají besedy s obyvateli, kde zjišťují, co je trápí, co mají rádi nebo co by chtěli zlepšit.

Před dvanácti lety se domov stavěl na zelené louce už se záměrem, že bude sloužit seniorům. Nicméně i tak má stále drobné nedostatky. Například chodba v přízemí končila oknem, i když hned za ním je zahrada. Později tam udělali východ. „Na to, že to postavili jako domov pro seniory, tak například sprchové kouty na pokojích nejsou bezbariérové a mají i několika centimetrové schůdky," stěžuje si ředitel.

Domov seniorů je naprosto soběstačný na to, že je menší. Mají tu vlastní kuchyň, prádelnu i kotelnu. Dokáží si pomoci a nejsou závislí na ostatních dodávkách. Velikou devízou je obrovská koupelna, která je plně přizpůsobená starším lidem. Můžou si vybrat ze dvou speciálně upravených van. Každý má svůj určený rozpis, kdy se jde koupat. Pokud ale projeví zájem, je možné provést hygienu i na pokoji.

Milena Jará, která má pokoj přímo proti ředitelně, si na nic nestěžuje. V domově ji navštěvují její blízcí a má kontakt se svými vrstevníky. Denní režim se tu zaměstnanci snaží připravit tak, aby se tu cítila jako doma. Sestavili i speciální domácí řád, kterého se drží. Noční klid platí od desíti hodin večer až do šesti do rána s tím, že ale přihlížejí k tomu, jak který obyvatel vstává.

„Čas snídaní je od osmi hodin. Můžou si na snídani dojít do jídelny, ale pokud se jim zhorší zdravotní stav, tak jim přineseme jídlo na pokoj. Záleží na nich, kdy ukončí snídani. To samé s obědem a večeří," vysvětluje Václav Brácha. Uklízečky každodenně uklízí na pokojích i ve společných prostorách.

Každý den 
je co dělat

Spolubydlící Mileny si dopoledne zašla na cvičení s fyzioterapeutkou. To však není jediná aktivita, kterou mohou senioři v domově využít. Pracuje tu také aktivizační koordinátorka, která připravuje spoustu činností. „Jednou za měsíc pořádáme takzvaný tematický den. Měli jsme tu už kroužkový, kostičkový, ruský nebo kloboučkový den. Když byl slovenský den, tak jsme tomu přizpůsobili i jídlo. Ráno byla brynzová pomazánka, k obědu halušky. Snažíme se to pro ně zpestřit," vyjmenovává Václav Brácha.

Tematické dny nejsou jediné v domově. Vždycky jednou za měsíc uspořádá vedení domova narozeninové posezení, při které hraje často i živá hudba. V prosinci zkoušeli také karaoke. I když byl zájem ze strany obyvatel vlažný, ředitel nevylučuje, že by v budoucnu něco podobného zopakovali.

Každoročně domov pořádá i velké sportovní hry, na které zve i seniory z okolních domovů. Letos jich přijelo devět. Mezi soutěže zařadili i nejrůznější disciplíny typu vědomostních kvízů. Šnečí běh zase procvičoval motoriku rukou. Dalším typem byla soutěž Chyť si svou láhev na způsob rybaření. Pro ty, kteří si na to troufli, uspořádali předtím i střelbu ze vzduchové pistole.

Ještě před obědem si po Novém roce senioři uspořádali menší turnaj v pétanque s vlastními pravidly. Hrají ho dole v přízemí v tělocvičně. Na podlaze jsou nakreslené čáry, něco jako skákací panák. Do kterého políčka se koule dokutálí, tolik získá soutěžící bodů. Ještě ze začátku držela svoje prvenství nejstarší obyvatelka Marie Braitová, která na Nový rok oslavila 97. narozeniny. I když turnaj nevyhrála, může slavit jiný úspěch. Nedávno jí vyšel 
v jedné knize její recept na rohlíčky, které jsou v domově velmi oblíbené.

„Každý den máme nějakou aktivitu. Senioři cvičí s terapeutkou ve skupině nebo s aktivizační pracovnicí. Přednášky s promítáním nám tu dělají lidé, kteří jezdí po světě. Měli jsme tu i požární cvičení. Jednou za čtrnáct dní máme bohoslužby," vyjmenovává ředitel domova Václav Brácha. Podle něj je ale hlavní společenskou událostí, když k nim jednou týdně dochází praktický lékař.

V rámci mezigeneračního setkávání se setkávají i s dětmi z tamní mateřské školy. S nimi malují nebo něco vytváří. Dvakrát za rok se účastní výstavy Středočeského kraje. Vytváří výrobky, které na ní prodávají. Tentokrát se jednalo o specifickou úpravu kávových lžiček, specifickou úpravu vánočních svíček.

O Vánocích zůstali v domově asi dvě pětiny obyvatel. „Měli na výběr kapra nebo řízek s bramborovým salátem. Naši zaměstnanci pekli vánoční cukroví, takže každý dostal košíček s cukrovím. Pouštěli se vánoční koledy a pohádky," popisuje Václav Brácha. I na svátky se snažili nabídnout domácí prostředí.

Nových žádostí 
mají více než 100

Pokud se zájemce přihlásí, že chce nastoupit do Domova Pod Kavčí Skálou, může čekat několik týdnů i několik let. Na aktuálních 49 lůžek evidují sto pět žádostí. Hlavním kritériem pro přijetí je věk a také ztížená sociální situace. „Přihlížíme k tomu, zdali se má o toho seniora kdo starat, v jakém prostředí bydlí, jaká je jeho dostupnost pro využívání služeb, jestli si zvládne obstarat základní věci, hygienu, přípravu stravy," objasňuje ředitel.

Když se jim místo uvolní, vezmou si seznam a obvolávají klienty. Někdy se stane, že někdo má podanou žádost už několik let, ale zatím ještě nechce nastoupit, protože svoji situaci zvládá. Pro jistotu se ale zapíše, protože vedení domova nakonec zohlední, jak dlouho u nich žádost leží. „Tím, že jsme zřizováni Středočeským krajem, tak hledáme i obyvatele z daného kraje. Praha má své domovy, takže bychom chtěli být spíš vázáni na region," míní Václav Brácha. Spádové jsou pro ně hlavně Říčany a okolí. Pro seniory je to výhodné, protože tady mají své rodiny, blízké a známé.

Průměrný věk obyvatel říčanského domova je 82,4 roku. Nejmladšímu, který je z domova po záplavách, je 64 let a nejstarší Marie Braitová má čerstvých 97 let.

Život v domově se zdá být idylický, nicméně i tak se vedení potýká s financemi. „Boj s penězi je věc, co nás nejvíce trápí. A když si vezmete, že důchod se průměrně zvyšoval o jednatřicet korun. A to byla k tomu potřeba administrativa a další," hodnotí ředitel. Nicméně se mu konec roku podařilo uzavřít s vyrovnaným rozpočtem, ačkoliv dostali od ministerstva práce sníženou dotaci oproti roku 2012. Naštěstí jim pomohl kraj.

Domovu ale pomáhají i ostatní lidé nebo společnosti. Kromě financí jim zájemci mohou pomoci i věcnými dary. Loni například dostali úklidové prostředky. Spolupracovali také se slečnou, která k nim chodila s pejskem na canisterapii. Bohužel její rodičovské povinnosti jí to už nedovolují, takže v současné době hledají dobrovolníka, který by k nim docházel se psem.

„Je pravda, že senioři jsou na okraji zájmu oproti handicapovaným dětem nebo dětem z dětských domovů. Asi je to tím, že na seniory tolik nenahlíží jako na děti," myslí si ředitel Václav Brácha. Podle něj se ale změnil přístup v poskytování služeb domovů pro seniory.