VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Antonín Fryč: Podnikatelům se musí vyplatit platit daně u nás doma

Střední Čechy /ROZHOVOR/ – V dětech je budoucnost a na vzdělání by se měl klást ten největší důraz. To ve čtvrtek řekl Deníku Antonín Fryč, lídr středočeské kandidátky Realistů.

13.10.2017
SDÍLEJ:

Volební lídr Realistů ve Středočeském kraji Antonín FryčFoto: Deník / Holakovský Milan

Realisté si dávají cíle, které jsou splnitelné v daném volebním období. „Voliči pak na konci volebního období podtrhnou, sečtou a řeknou splnili/nesplnili – a podle toho přistoupí k dalším volbám,“ konstatoval Fryč.

„Docela mě překvapilo vystoupení pana Sobotky, který hovořil o tom, že s výstavbou vysokorychlostních tratí začneme v roce 2035,“ připomněl. „To on už dávno ve vládě nebude. Slibovat něco, co by měl někdo jiný dělat za dvacet let, se mi zdá trošku pošetilé – nebo spíš líbivé: já řeknu něco hezkého a za nic zodpovídat nebudu,“ poznamenal.

Podle současných debat není dost dětí, které by v dospělosti vydělávaly na důchody, podle rodičů zoufale chybí školky a školy i pro ty děti, které přece jen máme – a podle všeobecného mínění není dost kvalitních pedagogů, kteří by dokázali reagovat na vzdělávací potřeby 21. století. Co se dá změnit během čtyř let – a najít pro to podporu i u politických partnerů?
Naše cíle nejsou bláznoviny, k nimž by se nikdo nepřipojil, a vidíme, že ani ostatní strany nejsou netečné k problémům, které trápí tuto společnost. Třeba školství. Více stran píše: učitelům by se měly zvýšit platy. I my to říkáme: na škole by měl být průměrný plat 40 tisíc korun měsíčně. Ne v celé zemi, ale na škole. Ale vedle toho říkáme: mělo by to být atraktivní povolání.

Bude k tomu stačit učitelům přidat?
Chceme ještě druhou věc: učitel musí mít takové znalosti, aby dokázal něco dětem dát. Nestačí vyjít z pedagogické školy – a s tím si vystačit dalších třicet let. Oponenti nám říkají: učitel má dva a půl měsíce volna, během týdne je jeho pracovní úvazek 21 hodin – a když vezmeme jeho výdělek na hodinu, vysoce překračuje průměr v naší zemi.

Podle nás má mít učitel stejně dovolené jako každý pracovník: čtyři týdny. Ne tedy, že v létě bude dva měsíce ležet doma na zahrádce. V ostatních dnech, kdy jsou prázdniny, by měl být cíleně vedený k sebevzdělávání. Musí mít jasně dané, co si má nastudovat a jaké zkoušky dále složit, aby se seznamoval s novými věcmi a znal nejnovější metody.

Podle toho bude jeho plat upravován – ne každý by tedy měl automaticky čtyřicet tisíc. Nárok na vyšší plat má mít ten, kdo se věnuje samostudiu, složí příslušné zkoušky, podílí se na vědeckém výzkumu.



Nemáte obavu, že tohle nové pedagogy nezláká, ale spíš může odradit ty současné? Pak bychom se potýkali nejen s akutním nedostatkem lékařů a zdravotních sester, ale i kantorů…
Myslím, že plat překračující současnou průměrnou mzdu je natolik zajímavý, že tohle povolání bude atraktivní, že to lidé budou chtít dělat – ne že se nedostali na jinou vysokou školu než na „pajdák“.

Tu práci musí chtít dělat – a dostat za ni dobře zaplaceno. Stejný postup musí být třeba u lékařů. Také oni se musí věnovat samostudiu, učit se nové metody. Stejné je to v podnikání: pokud se podnikatel chce prosadit se svými výrobky, musí nastudovat nové trendy.

Recepty na aktuální problémy tedy vidíte hlavně v penězích a platech?
Jsou to peníze – ale druhým problémem je, že ne všichni učitelé se věnují sebevzdělávání a při výuce pak nestačí držet krok s dobou. A děti jsou budoucnost – tam by se mělo dávat především.

Máte spočítané, kolik peněz by bylo třeba navíc? A kde na to vzít?
Dnes je průměrný plat učitelů 25 tisíc – tedy v celé zemi; na mnohých školách je to méně. Objem peněz je spočitatelný: počet učitelů krát rozdíl 15 tisíc. Ano, bude to spousta peněz. My navrhujeme rovnou daň ve výši 15 procent. To je propočteno, není to číslo vycucané z prstu.

Je to daň přijatelná pro podnikatele, aby ji byli schopni a ochotni platit. Dnes se větší podniky snaží vyvést svoje zisky do zahraničí a danit to tam. Mnozí naši miliardáři by mohli povědět, kolik mají firem v Holandsku, na Kypru a jinde.

A kvůli 15procentní dani je přestěhují?
Určitě. V zahraničí nejsou bez daní. I na tom Kypru musí zaplatit deset procent. Stojí mu za to, aby kvůli rozdílu pěti procent vytvářel strukturu, držel tam a platit lidi, podstupoval rizika? To radši všechno zdaní tady – a nechá to tu.

A to je základ: tam, kde zdaním, tam potom ten kapitál nechám. Když daně zůstanou tady, malou část podnikatel použije na svou osobní spotřebu a většinu na reinvestice v této zemi. Do státní pokladny to přinese spoustu peněz. A to není nějaká teorie; to vychází z praktických zkušeností.

Volební lídr Realistů ve Středočeském kraji Antonín Fryč

Zeptám se i na peníze pro jednotlivce – k tématu důchodů. Jakou představu máte o důchodové reformě?
V minulosti důchody neexistovaly, protože o své rodiče se postaraly děti…

To ale není můj případ. Kdo se postará o mě?
I dnes se musí postarat ty děti. Celostátně se starají tím, že odvádějí daně a sociální pojištění a z těchto peněz se financují současní důchodci. Nějaká solidárnost musí být. Sám ale vím, kolik děti stojí, a tak si myslím, že by rodiče měli zvýhodněni.

Tím, že děti cíleně ze svého výdělku přispějí na jejich zabezpečení, nemělo by se to projevit v jejich daních, v jejich odvodech? Samozřejmě nemohou rodičům posílat všechno; solidarita je nutná.

A tohle kladete jako otázku, nebo je to už konkrétní návrh?
Je to jeden z návrhů. Povede k tomu, že nebude klesat počet obyvatel, ale populace bude růst. Samozřejmě se musí rozběhnout systém připojištění. Každý musí mít možnost připojistit se na důchod. Ale vedle toho musí být zabezpečeny i solidární důchody.


Takzvaný druhý pilíř byl zrušen, když se hned při jeho schvalování říkalo, že až se tehdejší opozice dostane k moci, bude druhý pilíř kácet. Opět jsme tedy u získání podpory – v tomto případě nejen u koaličních partnerů, ale napříč politickým spektrem. Jak se tedy dohodnout?
Problém je v tom, že z hlediska levice se dobře kácí. Oni druhý pilíř zrušili, použili líbivá hesla a tisíc důvodů, ale už neřekli, čím ho nahradí. Jestli něco zruším, musím říct, co udělám dál. Když někdo zruší poplatky u lékaře, 30 korun, které šly cíleně do mezd, musí říct: vypadne tolik a tolik miliard a z něčeho to nahradíme.

Logická námitka: před zavedením poplatků žádné třicetikoruny také nebyly a platy byly.
A byla s nimi nespokojenost, a proto se to řešilo. Kdyby lékaři byli spokojeni, poplatky by se nikdy nezaváděly. Zavedly se proto, aby se platy vyrovnaly, a řeklo se: to každý snese, když se dá úleva dětem, invalidům a tak dále. A hodně to pomohlo.

Jste tedy pro obnovení poplatků?
Není to téma, že bychom teď chtěli zavádět třicet korun. Dávám to jako příklad: dobře se kácí, dobře se ruší, ale současně by se mělo říci, co dál. Druhý pilíř byl zrušen, ale dodnes se neřeklo, co dál. My víme, že nůžky se rozevírají, důchodců přibývá, my jim valorizujeme důchody (a je to správné, protože někteří jsou na životním minimu) – a jednou přijde den, kdy řekneme: už není na to, abychom důchody platili. Teprve pak to chceme řešit? To bude hodně pozdě. Ten systém je třeba nastavit teď – a to se čekalo od této vlády.

Tak poraďme, co udělat, příští vládě.
Poradíme: důchodové reformy se nesmíte bát a to, s čím přijdete, musí mít budoucnost. Ne že se udělá něco, co běží dva roky. Je třeba si uvědomit, že jednou na důchody nebude – a najít shodu, co s tím. Vždyť je to jeden z největších mandatorních výdajů. Tam nepomůže říci například: zdvojíme daň; dneska je 19 procent, tak když nebudou peníze, dáme čtyřicet.

Pak tady nikdo nezbude: všichni podnikatelé otevřou své fabriky na Ukrajině, v Rumunsku… Přenést podnikání do zahraničí je velmi rychlé. Velmi. Já stavěl v Kolíně automobilku a ptal jsem se: proč to stavíte tak jednoduše, s tak jednoduchým zázemím? Odpověděli, že jim to stačí. Až tady bude drahá pracovní síla, stroje se demontují a automobilka se přesune na Ukrajinu.

Automobilek je ve středních Čechách víc, navíc řada ještě firem dodává komponenty pro automobilový průmysl. Dovedete si představit řešení pro desítky tisíc pracovníků, pokud by se stalo, že tohle odvětví postihne recese?
Vláda doposud dávala ohromné investiční pobídky bez rozdílu toho, co se má dělat: zaměstnejte lidi, vytvořte pracovní místa – a my vám opustíme daně, dáme zdarma půdu a já nevím, co všechno.

Nahrnula se spousta firem, které říkají: nic nevyvíjejte, dejte nám jen levnou pracovní sílu. Nad ničím nepřemýšlejte; my si to vymyslíme sami. A nedej bože, abyste nám zvýšili mzdu. Jestli to uděláte, tu montovnu přesuneme dál. Investiční pobídky jen na vytváření pracovních míst byly od počátku špatně.

Volební lídr Realistů ve Středočeském kraji Antonín Fryč

Přece jen bych se zeptal na řešení pro případ, že by se automobilový průmysl dostal do potíží.
V současné době je u nás nezaměstnanost 3,8 procenta. Nejnižší, jaká kdy byla od devadesátých let. To už jsou lidi, kteří jsou nezaměstnatelní. Podnikatelé potřebují pro svůj rozvoj další zaměstnance a ti na trhu prostě nejsou. Místo toho, aby vláda řešila, jak jsme schopni přivézt další pracovní sílu, třeba z Ukrajiny nebo z Vietnamu, odkud už řada lidí u nás pracuje, slyším od různých politických stran, že tím, že tu pracují Ukrajinci, je tady migrace – a oni mají k migraci nulovou toleranci.

Taková strana vůbec neví, o čem mluví, a nemá zkušenosti s podnikáním, zaměstnáváním obyvatel a dalším rozvojem podniků. Pokud delší dobu nebude kde vzít pracovní sílu (a podniky musí odmítat zakázky, protože nemají, kdo by je vyrobil), my firmy nutíme, ať se přesunou jinam. Za tou pracovní silou.

Pak by ovšem naopak přišel problém s nadbytkem pracovní síly, protože by lidé přišli o zaměstnání.
Ano, okamžitě se to otočí. Nemůžeme proto jít cestou: ne, z Ukrajiny nikoho vozit nebudeme, protože je to „migrace“. Tam je iks lidí, kteří čekají na pracovní víza – a my tam dáme dva lidi, kteří je vyřizují. Uměle vyvážíme překážky; stavíme bariéry, abychom sem tyto lidi nedodali.

Vysoká zaměstnanost ale jistě nevydrží navěky – tohle se mění ve vlnách.
Ano. A když se to otočí, tyto krátkodobé pracovníky můžeme vyvézt zpátky. Ale jestliže se odstěhují podnikatelé, je to nevratný proces. A druhá věc je otázka, abychom nebyli jen montovnou. K tomu musíme vytvořit podmínky.

Tou první je vyhovořit nový výzkumný ústav, nové vědecké pracoviště. Než ho dám dohromady a postavím, s našimi zdlouhavými procesy to trvá šest let. V Německu tři roky. Šest let je v podnikání šíleně dlouhá doba, za kterou se všechno totálně změní. My navíc dáváme ve školách stejnou podporu, ať je to technický obor, nebo filozofický směr. Potřebujeme ale techniky; těch je nedostatek.

Pojmenoval jste dva problémy: potřebujeme techniky a potřebujeme německé termíny. Jak toho dosáhnout?
Otázka výstavby je téma samo o sobě; nejen výzkumných pracovišť, ale i silnic a dálnic. Máme zákony postavené tak, že se může do stavebního povolení nabourat kdejaké sdružení, vlastně kdekdo, a prodloužit stavbu, která je mnohdy ve státním zájmu.

Třeba právě dálnice. A jsme zase u jednoho z problémů výstavby vědeckých pracovišť: je to chybějící infrastruktura. Vázne výstavba dálnic, vysokorychlostního internetu. A vláda jejich vybudování ani nedává zelenou. A to je důvod, proč zůstáváme montovnou.

Jak se to dá změnit?
Změnou zákona v oblasti výstavby. Jestliže je stavba v zájmu státu, bude na to speciální zákon, který urychlí schvalovací procesy – a pokud je to ve státním zájmu, urychlí také získání pozemku. Nemůže se stát, aby dálnici blokoval jeden člověk po dobu dvaceti let.

Druhou věcí je zaměřit se na školách cíleně na to, co stát potřebuje. Které profese potřebuje pro svůj rozvoj, bude také podporovat. Musí existovat cílený fond stipendií, který bude fungovat tak jako jinde v zahraničí. Fond podporovaný státem, který touto formou má šanci ovlivňovat, jaké profese potřebuje získat.

Některé kraje ovšem spustily na učňovských školách stipendia na podporu řemesel – ano, je to na trochu jiné úrovni – a nemělo to tak velký ohlas, jak se očekávalo.
Já se teď seznámil s jedním projektem, kdy je kritický nedostatek lékařů. Nemocnice přišly s tím, že jsou připraveny dávat stipendium ve čtvrtém nebo pátém ročníku studia na lékařské fakultě – a potom ten lékař musí pracovat čtyři roky u nás. Lékařům je třeba dát nějaké jistoty: pomoci jim při studiu nebo potom třeba i v základních platech. Když lékař nastupuje do práce, je to mladý kluk, který se chce oženit – a s tímhle platem ani nemůže.

Tohle nicméně nebude okamžitý recept – a problém s chybějícími doktory je třeba řešit hned. Praktici varují, že stárnou, aktuálně odmítají elektronické recepty a elektronickou evidenci tržeb s tím, že někteří možná zavřou ordinaci dřív, než by to plánovali, stomatologická komora už léta upozorňuje na to, že zubaři nejsou a ani jich dost nestuduje. Co se s tím dá dělat?
Běžte za zubařem do Anglie, zjistěte, kolik se tam platí – a srovnejte to s cenami u nás. Porovnejte si plat tam a tady. To je recept. Zubař tady samozřejmě nebude za čtvrtinový plat, než by dostal v zahraničí. A dnes může jít pracovat kamkoliv v Evropské unii.

Co by toho mladého kluka drželo tady, aby provozoval praxi u nás. A jsme zase u peněz. Buďto jim je zaplatíme, nebo odejdou. A neplatí to jen pro lékaře. Jestli má sestra u nás v průměru 15 tisíc za těžkou práci, kterou dělá, půjde do Rakouska, kde dostane 60. Čtyřikrát víc.

Zase jsme u peněz. A kde je vzít?
S tím souvisí další velké diskutované téma: nadstandardy. Nikdo pořádně nevysvětlil, co se tím myslí – a když se o nadstandardech zmíníte třeba před sociální demokracií, okamžitě řeknou: tím dělíte obyvatelstvo na majetné a nemajetné. My ale chceme dát šanci právě těm, kteří nejsou dostatečně majetní, aby získali lepší péči. Dám příklad. Půjdete na operaci kloubu, standardní přijde pojišťovnu na 60 tisíc.

Použijí materiál, který má menší trvanlivost, ale to standard. Nebo si můžete připlatit. Za sto tisíc dostanete kvalitní kloub z oceli. Jenomže vy si nemůžete uhradit těch 40 tisíc rozdílu. Zaplatíte celých sto. Tím je to nepřístupné nižším příjmovým vrstvám. Tihle pacienti by ještě dali dohromady těch 40 tisíc, ale nemají na to, aby zaplatili celých sto.

Od začátku je tedy z toho vyloučíme. A to mluvím o jednoduché operaci, ne třeba o operaci srdce, kterou lze udělat méně invazivně – ale člověk, který má průměrný plat, na to nikdy nemůže mít. My říkáme ne: doplatit by měl jen cenový rozdíl. Každý však vidí nadstandard jen v tom, že je lepší postel a horší postel. V tom ten smysl není; to jsou drobné.

Peníze z nadstandardů by ale sotva stačily k tomu, aby se obraz zdravotnictví změnil.
Je tu také otázka, jak se hospodaří s penězi, které vyberou pojišťovny. Je dostatečně hospodárné, jak se s nimi pracuje, když máme iks pojišťoven, které si postavily velké paláce a nabraly spoustu zaměstnanců? A kdo to zaplatí? My jako pacienti.

Volební lídr Realistů ve Středočeském kraji Antonín Fryč

Rušili byste tedy zdravotní pojišťovny?
Řešení od zdi ke zdi nemám rád. Důležitá je ale větší kontrola nad tím, jak pojišťovny hospodaří a jestli prostředky vynakládají správně. Když jsem hovořil o nadstandardech – kdo myslíte, že má největší zájem na tom, aby to zůstalo tak, jak to je? Je-li to nadstandard a pacient zaplatí celých sto procent, kdo nejvíc vydělá? Právě pojišťovna.

Jakožto zkušený podnikatel byste tedy byl pro řídit zdravotní pojišťovny jako firmy.
Zdravotní pojišťovna je normální firma, která normálně podniká. Má jen výhodu v tom, že má pravidelný přísun tržeb – na rozdíl od podnikatele. Dostává je, aniž by musela cokoli dělat. Kéž bych tak kdysi mohl podnikat já.

A co řídit stát jako firmu? To sice říká jiná partaj, ale přesto: máte jako člověk, který svoji firmu dokázal dostat do Top 100, recept, jak dostat naši zemi do „top10“?
Stát se musí řídit hospodárně. Nechci říkat „jako firmu“, protože to má i další vazby. Ve firmě je jeden šéf a ten rozhoduje. Vyslechne všechny a má poslední slovo. Jsou jiné strany, ze kterých slyšíme: řiďme to jako firmu, Senát je zbytečný, ten zrušme, Poslanecká sněmovna je žvanírna, tu omezme. To už jsme měli, že tu byla jedna strana, jeden šéf, který to tady řídil. Blbě.

Chceme se k tomuhle vracet? My chceme udržet demokracii. Realisté podporují, že ve vrcholných pozicích by v politice neměli být lidé, kteří nemají jiné zkušenosti a jinou praxi než jenom v politice. Jestli lidi vyjdou ze školy a dají se na politiku, jsou v ní dvacet let a dělají jen tu politiku, nejsou schopni pochopit, jak jde život, jak jde podnikání. Podle toho systém řízení vypadá. Dám příklad: Stanislava Grosse.

To vás asi na jazyku svrbí i jméno současného premiéra.
Ano, to je to nemlich to samé. Dokonce bych dal zásadu: ve vrcholové politice by neměl být nikdo, kdo nějakou dobu neprošel nějakou praxí: byl někde zaměstnán nebo podnikal.



Tím pádem by ale nemohli dostat šanci mladí.
Já bych jim řekl: udělejte si praxi – a do řídící politické funkce nastupte potom. Na druhé straně není možné akceptovat, že podnikatel podniká a současně dělá vrcholovou politickou funkci. To je střet zájmů. A ať se pan Babiš zlobí, ať říká, že přijatý zákon je „antibabiš zákon“, není to pravda.

Je to všeobecný zákon, který by měl platit na všechny. Pokud někdo řídí ministerstvo financí nebo jakýkoli jiný úřad, nemůže současně mít svůj podnik, který je závislý i na rozhodnutí tohoto úřadu. To neexistuje nikde ve světě.

Rovnou se zeptám, jak je to s vámi. Své společnosti jste prodal, ale stále jste jednatelem.
Z něčeho musím být živ. Jako politik bych se vzdal postu ředitele a ukončil jednatelství. To uděláte ze dne na den. Tak rychle se firmy nezbavíte, ale tohle je zaměstnání jako každé jiné. Když vy se rozhodnete, že chcete odejít z redakce, se šéfem se dohodnete a je to. Pokud vám ale ty noviny patří, asi se nejde dohodnout, že zítra skončíte.

Já před deseti lety prodal větší část firmy francouzské nadnárodní firmě, před dvěma lety jsem prodal zbytek, za život mám nějaké zkušenosti, je mi pětašedesát – a ještě bych chtěl předat nějaké svoje znalosti právě z doby podnikání. Znovu opakuji: v politice by měli být lidé, kteří mají tyto praktické zkušenosti – neměli by ale vedle politiky současně podnikat.

Stojí vám to za to?
Buď se přiřadím k davu, který sedí v hospodě a říká, jak to tady stojí všechno za prd, nebo zkusím něco sám udělat. Buď přispěju do mlýna – nebo nepřispěju.

Co byste chtěl semlít jako první – čili se to z hlediska vaší dlouholeté podnikatelské, ale i rodičovské a občanské zkušenosti jeví jako nejpalčivější? Do čeho se je třeba pustit stylem „teď hned, včera bylo pozdě“?
Problémů je tady tolik – a tato vláda je jen zakonzervovala – že je těžké vytáhnout jeden. Realisté mají základní pravidlo, které říká, že když splníme dvacet procent, zkoncentrujeme se na to podstatné, ovlivníme tím osmdesát procent problematických věcí. Já bych tím, že mám děti, šel do zlepšení podmínek ve školství. To vidím jako velkou prioritu.

Máme nedostatek kvalitních učitelů – a je správné říkat rodičům: dávejte děti do soukromých škol, které nejsou levné? My musíme vytvořit podmínky v běžných školách; pro těch 90 procent ostatních dětí. To já vidím jako budoucnost této země. Jestli nebudeme mít kvalitní vzdělané lidi na úrovni, nemůže naše země prosperovat.

Volební lídr Realistů ve Středočeském kraji Antonín Fryč

Po ohlášení prezidentské kandidatury Jiřího Hynka se v souvislosti s Realisty začalo víc hovořit o národních zájmech a jejich obraně. Někdy se ale může zdát, že slova jako národ či vlast hned vyvolávají podezření, jestli to nějak nezavání náckovstvím. Můžeme se v Evropské unii stát hrdými Čechy – a jak se zbavit pověsti nespolupracujících příjemců dotací, kteří umějí jen kafrat?
Když někdo dneska zmíní národní zájmy, mnozí o něm řeknou: to je nacionalista. To není pravda. Jsou to dva naprosto rozdílné pojmy; úplně o něčem jiném. My říkáme: buďme hrdí na to, že jsme Češi, a prosazujme si svoje zájmy. Je super, že jsme členy Evropské unie, ale prosazujme tam české zájmy. Je bezva, že spolupracujeme s Čínou a s Ruskem, ale neohýbejme hřbet před tou velkou zemí.

Pořád držme svůj národní zájem. Není správné, co říká pan Zeman, abychom se učili demokracii v Číně. To já nechci. My máme svoje potřeby, ty si tvrdě prosazujme při jednání s ostatními zeměmi. Já chci, aby moje děti byly nadále Češi. Ne Evropané. My jsme národ, ne Evropa. Bohužel nás Evropa dnes hodně vede ke stále větší integraci, propojování.

To ale zase zavání českou zlobivostí.
Radši budu zlobivý, ale nepřijdu o to, abych zůstal český. To je ta naše hrdost. Je bezva, že jsme v Evropě – ale já nechci mít národnost evropskou.

Když se ovšem podíváme do tabulek s počtem obyvatel různých zemí, naše kolonka nemá zrovna největší váhu.
Nemá, ale prosazujme se. Myslím, že jiné země brzy přijdou na to, že není dobře, když se stávají jen Evropany. Každý si chce zachovat své vlastenectví a být Čech, Španěl, Francouz, Ital. To, že jsme dneska pojímáni jako kverulanti, sotva se s něčím přijde, my začneme proti tomu remcat, je špatně. Je to ale přesně to, o čem jsme hovořili předtím. My něco zrušíme, ale nevíme, co máme udělat.

V Evropské unii něco napadáme, ale nenabízíme nic lepšího. Buďme těmi, kteří přicházejí s nápady, s řešeními. Mít národní zájem nespočívá v tom, že budu všechny kritizovat a ostatním nebudu říkat, co chci dělat já a jak s nimi dohromady. Národní zájmy jsou samozřejmě i o tom, že si nemůžeme nechat diktovat, kdo bude v této zemi žít, koho si sem pustíme, jak budeme zaměřovat naše hospodářství, jak změníme naši kulturu.



Není ale problém v tom, že Brusel, ti ostatní a větší, mají jasnou představu o tom, co bychom měli dělat – a nechápou, že my nechápeme?
Diktovat nám je špatně. Buďme společenství, kde jsme na stejné úrovni, a diskutujeme, co budeme v rámci spolupráce dělat. Nepotřebujeme, aby v Bruselu seděl nějaký náčelník Apačů a ten nám dával rozumy. Sami víme, co máme dělat. Zmínil jste dotace. Já jsem bytostně proti nim – i jako podnikatel. Křiví trh a je to nesprávné. Když se bavím s lidmi, většina si myslí, že nám z Bruselu přicházejí nějaké peníze navíc.

Jenže my napřed část peněz odvedeme – zatím odvádíme méně, než dostáváme, ale to se za dva roky otočí a budeme odvádět víc, než budeme dostávat – a proč má být v Bruselu nová Státní plánovací komise? Tu jsme tady měli za socialismu: odevzdejte všichni daně, támhle sedí pár papalášů a ti vědí nejlíp, co je potřeba. Jestli vyrábět toaletní papír, nebo nakoupit banány. To je špatně – a to se dneska děje v Bruselu.

Ovšem znáte moudrost, že kapři si rybník nevypustí?
Brusel přišel s tím, že když nepřijmeme kvóty na rozdělování uprchlíků, zkrátí nám dotace. Já bych na to odpověděl hned: tak si je nechte, my je nechceme. A když nám je nebudete dávat, my vám na ně nebudeme přispívat.

My víme, kde peníze potřebujeme – a od počátku je to špatně nastaveno. Za dotace se postavila spousta zbytečných a nesmyslných staveb, do kterých my bychom peníze z našeho rozpočtu nikdy nedali. Čapí hnízdo – k čemu je? Aby tam proběhla svatba majitele?

Není těžké předvídat argumenty: stáli jste s nataženou rukou, tak teď plaťte.
Stáli jsme s nataženou rukou, nebyli jsme schopni to ani vyčerpat, dotace jsme vraceli a ty se přerozdělovaly – a čerpá se jenom proto, aby se peníze utratily. Přijme se jakýkoliv projekt, z evropských peněz se postaví rozhledna v údolí, která je k smíchu, ale vynaloží se na ni půl milionu. Toto bylo od počátku nesprávné a nemělo by se v tom dál pokračovat.

Dotace – pokud ano – by možná měly jít do infrastruktury, do internetu, co veřejných statků, určitě ale ne podnikatelům, soukromníkům na nějaké pochybné privátní školicí středisko. A tahle pravidla jdou změnit hned teď; není třeba čekat. Je třeba sednout si s Bruselem a prosadit si: my chceme čerpat jenom na toto a toto. Dotaci na to, aby si podnikatel stavěl halu, ne – ať si ji postaví sám, když chce.

Antonín Fryč (1953)
- Podnikatel, jednatel společností Yale CZ (prodej vysokozdvižných vozíků) a Warex (vyrábí obytné kontejnery, které získaly mimořádnou publicitu v době stěhování Romů ve Vsetíně tehdejším lidoveckým starostou Jiřím Čunkem, a ocelové konstrukce – včetně stavby budov s nosnou ocelovou konstrukcí). Firmy založené na počátku devadesátých let postupně v letech 2007 a 2015 prodal zahraničním investičním společnostem, nadále však zůstává v jejich vedení.
- Po studiích na Českém vysokém učení technickém v Praze nastoupil do státního podniku Československá kontejnerová doprava Intrans, kde prošel funkcemi od referenta až po generálního ředitele.
- Je podruhé ženatý a má čtyři děti.

Autor: Milan Holakovský

13.10.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Česko zpívá koledy se už podruhé konalo v aule benešovského gymnázia.

Koledy si může zazpívat každý

Nové jízdní řády Českých drah, které budou platit od neděle, představili v pondělí na tiskové konferenci v Praze ředitel pražské organizace Ropid Petr Tomčík, ředitel Integrované dopravy Středočeského kraje (IDSK) Petr Tomčík a regionální obchodní ředitel
14

Domů na Benešovsko se svezeme vlakem také v noci. Navíc levněji

Na zimu se připravují také zvířecí pacienti v paraZOO

Vlašim - Handicapovaná zvířata, která žijí ve vlašimské paraZOO, již od konce listopadu odpočívají. Zaslouží si to. Po hlavní sezóně, kdy se na ně chodily koukat davy návštěvníků, mají konečně chvíli klid.

Ve středu v Benešovském deníku: prvňáci ze ZŠ Vorlina ve Vlašimi

Benešovsko - Už ve středu pokračuje ojedinělý seriál Deníku, v němž se představí všechny děti, které letos nastoupily poprvé do školy. Prohlédněte si jejich rozzářené tváře plné očekávání nových vzrušujících zážitků. Ve středu 15. listopadu pokračujeme fotkami usměvavých dětí  ze ZŠ Vorlina ve Vlašimi.

OTS válcují jednoho soupeře za druhým

Neveklov – V neveklovské hale se odehrály další zápasy okresního přeboru ve futsalu, ve kterých bodovaly všechny týmy.

Středočeši dostávají nižší penze než Pražané. A pobírají je kratší dobu

Střední Čechy – Být penzistou-mužem v Kladně, v nejbližším okolí metropole nebo i v Mladé Boleslavi může být celkem příjemné. Alespoň z finančního pohledu. Stejně jako být důchodkyně opět poblíž Prahy nebo v Mladé Boleslavi. Naznačují to alespoň nejnovější údaje České správy sociálního zabezpečení o výši průměrných důchodů. 

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT