Naštěstí se nejednalo o ostrý zásah, kdy by skutečně šlo někomu o život; firma se stala dějištěm prověřovacího cvičení. A nejednalo se o žádnou procházku růžovou zahradou. Náročnost akce korespondovala s názvem lokality, kde se výcvik odehrával: Čertovy schody. Zasahovat bylo třeba 45 metrů nad zemí – na zařízení pro doplňování pece k výrobě vápna – odkud hasiči museli nepohyblivého pacienta dostat do bezpečí, aby se ho mohli ujmout zdravotníci.

Na místo zásahu vjeli hasiči se čtyřmi vozidly včetně cisterny a automobilového žebříku – přičemž od počátku bylo jasné, že hlavní díl spolupráce s pracovníky vápenky bude tentokrát na bedrech příslušníků s lezeckou specializací. Právě lezecká technika byla pro záchranu potřebná. 

Lezci však zasahovali poněkud nezvykle – v dýchací technice; nejprve se totiž bylo třeba přesvědčit, zda nehrozí nebezpečí z nadýchání i pro příslušníky zasahujícího týmu. To se dá zjistit jedině pomocí detektoru; oxid uhelnatý ze zplodin hoření – stejný, jako je schopen zabíjet v případě malérů s koupelnovými karmami – totiž není vidět ani cítit.

„Po zjištění, že už v místě neštěstí není přítomna život ohrožující koncentrace CO, lezecká skupina okamžitě zraněného zajistila,“ přiblížil činnost vysoko nad zemí Milan Provazník z berounského územního odboru profesionálních hasičů. Následoval transport k nákladnímu výtahu a cesta na zem spojená se simulovaným předáním záchranné službě.

Provazník současně ocenil možnost seznámit se s technologickým zařízením ve firmě, která cvičení hostila. Podobné poznatky ze specifického prostředí jsou vždycky užitečné – a v případě, že by rychlá pomoc byla potřebná doopravdy, se může stát, že mohou přispět i k záchraně života či k podstatnému zmírnění hmotných škod.