Než vypijeme kávu, uběhne hodinka. Celou dobu mluví potichu, klidně, bez náznaku emocí, vzrušení. Jakmile přijde řeč na vodu, v očích se mu zajiskří. Voda a sport jsou pro něho neoddělitelnou součástí života. A dalo by se říci, že to musí být vše spojeno s adrenalinem. Jinak by ho to nebavilo.

Miliardář Pavel Sehnal. Vlastní pět desítek firem, spravuje majetek kolem pěti miliard korun. Baví se o všem. Jediné otázky, na které neodpovídá, až na výjimku ani slovem, se týkají rodiny.

Pane Sehnale, mohl bych se vás ptát na začátky vašeho podnikání, ale to by byly otázky, na nichž odpovědi lze najít v mnoha článcích na internetu. Shrnu-li to, vystudoval jste strojírenskou průmyslovku v Praze, pak ČVUT. Po studiích jste nastoupil do Tesly a konstruoval vývěvy a vakuová zařízení. V revolučních časech jste zakládal v Tesle Občanské fórum a na Václaváku cinkal klíči. Z Tesly jste odešel do Laboratorních přístrojů Praha, kde jste se stal marketingovým ředitelem, aniž byste tušil, o co vlastně jde. V rámci platnosti restitučních zákonů manželce vraceli majetek po dědečkovi. Měl statek na Slapech, dům na Smíchově a patřila mu třetina smíchovského pivovaru. Podílel jste se na psaní zakladatelských listin Pražské burzy cenných papírů v době jejího vzniku. V 1992 jste založil společnost pro burzovní obchody, ale protože v té době v republice obchodování s cennými papíry vlastně neexistovalo, živil jste se poradenstvím. Zpracovával jste s kolegy privatizační projekty, připravovali jste podnikatelské záměry pro podniky, které procházely transformací. Za zatím největší podnikatelský úspěch považujete projekt České podnikatelské pojišťovny, kterou jste v roce 1995 založil s pěti lidmi. V kapse jste tehdy prý měl pět tisíc korun. ČPP jste později prodali. Vaše skupina SPGroup vlastní 52 firem, mezi nimiž je i Aquapalace Resort Praha a výstaviště v Letňanech. Spravujete aktiva kolem pěti miliard korun. Za svůj největší úspěch považujete, že se vám podařilo postupně vytvořit bezmála pět tisíc pracovních míst bez státní podpory. Nejste jen úspěšným podnikatelem, ale také vášnivým sportovcem, účastníte se závodů po celém světě. A to nejen v silniční cyklistice, běžeckém lyžování, ale také v námořní rallye, jachtaříte…

Dalo by se říci, že jste mne pojmul v kostce docela obstojně.

Děkuji. Váš obrovský koníček, a máte jich mnoho, je jachtaření…

…takže Pavel Sehnal a sport (nevyčká na dokončení dotazu a začne povídat. Tak tomu je v té hodině často. V podstatě si odpovídá, na co sám chce). V roce 2015 jsem ze šesti závodů nasbíral nejvíce bodů a stal se nejlepším jachtařem Česka.

Kde jste přičichl ke sportu?

Kdybych měl vypočítat sporty, které jsem od mládí dělal, byl by to dlouhý výčet.

Nevadí, začněte.

Prvním byl ping pong. Stolní tenis. Tatínek mne přihlásil do oddílu na pražském Žižkově. Na tréninky jsem chodil kolem fotbalového hřiště a právě fotbal mi jaksi připadal mužnější než stolní tenis. A tak se stalo, že jsem začal hrát fotbal za žižkovskou Teslu, pak za Rudou hvězdu a myslel jsem si, že půjdu na vojnu do Dukly. Jenže místo toho přišlo zlo fotbalisty, poškozený meniskus a konec fotbalové kariéry. Hledal jsem sport, kde bych pošramocené koleno tolik nenamáhal. Na vysoké škole jsem začal jezdit na kajaku.

První setkání s vodou?

Lze to tak říci. Zalíbil se mi sjezd na divoké vodě. Jenže jsem nestačil na kluky, co jezdili odmala. A tak, když jsem se oženil, objevila se mi v životě jachta, protože manželka jachtařila v lodní třídě Evropa. Koupili jsme plachetničku pro nás a pro děti. Manželku to pak přestalo bavit, a já se vrhl na windsurfing. Začal jsem v něm závodit.

Přišla revoluce, že?

Přišla a najednou tu byla možnost cestovat za hranice a svézt se na velkých jachtách na moři. Takže další díl mého sportování byly námořní jachty. Před rokem a půl jsem se vrátil na české vody s katamaránem Tornádo, což je nesmírně rychlá loď, jezdí se až devadesátkou. No a vloni jsem jako nováček byl čtvrtý v republice.

Co vás na jachtařině baví? Riziko? Adrenalin? Volnost?

Baví mne ten pocit moře kolem. Síla větru, síla živlu je silná emoce. Jak teď jezdím po českých vodách a když začne foukat, mám z toho dobrý pocit. Jakmile přifoukne, tak rybníkáři, tedy jachtaři z našich rybníků, nemají dobrý pocit. Já jsem naopak ve svém živlu.

Čím jste chtěl být jako malý kluk?

V mládí jsem hodně tíhnul k vědecko-výzkumné činnosti.

Myslíte už jako kluk?

Jo. Stavebnice Merkur, to bylo moje, pořád jsem něco stavěl. Myslím si, že konstruktérská činnost byla asi vrozená. Vždy jsem chtěl být konstruktérem, protože na začátku má prázdný papír a na konci stroj. A je na něm, aby ten stroj vymyslel, spočítal, namaloval a vytvořil. Na průmyslovce jsme procházeli v rámci dílen různé obory frézování, soustružení, nástrojárna, truhlárna. To se mi moc líbilo a vše mne bavilo.

Kdyby se čas vrátil a vy jste stál na startovní čáře a nechtěl podnikat, kde myslíte, že byste mohl fungovat?

Jak člověk stárne a cítí se trochu unavený věčným podnikáním, o to více si přiznává, že udělat něco rukama je strašně fajn. Kdybych neměl poslání být podnikatelem a rozdávat práci ostatním vážně to tak beru z fleku bych se uživil jako truhlář. Tomu věřím. Vůně dřeva je nádherná.

V pět budíček, montérky, od šesti u ponku, hoblík v ruce?

Fakt si to dokážu představit.

Dokážete si doma vše opravit, nebo voláte řemeslníky?

Dokážu, ale nemám tolik času, proto se musím občas spolehnout i na řemeslníky. Vadí mi přitom, že v 95 procentech případů udělají horší práci než já. Méně kvalitní.

Na kole jste objel Aljašku, Kamčatku, z Mnichova do Benátek Venezie…

Já ještě dopovím tu vodu, abychom téma měli uzavřené.

Dobrá.

Jeden čas jsem jezdil na raftu a sjížděl řeky v Himálajích, na Sibiři, sjel jsem Zambezi v Africe. V týmu jsem byl nejhorší, jen nadšený amatér, kluci jezdili celý život. Moje síla ve skvělé partě vždy byla hlavně organizační. Oni věděli, kudy a kam raft ve vodě poslat, já věděl, jak výpravu zorganizovat.

Nebojíte se někdy?

Mojí přirozenou povahou je, že jsem vůdce smečky. I když jedu s cestovkou, za pár dnů se obrací všichni na mě. Lidé ze mne asi cítí zkušenost, rozvahu, důvěru. Vždy je přivezu zpátky ve zdraví. Možná na obavy nemám čas. Deset let jsem létal s paraglidingem, slétal jsem třeba Alpy a Dolomity. Až když se ve Francii zabil můj trenér, tehdy jsem si uvědomil, jak všechny aktivity jsou nebezpečné. U paraglidingu znamená jedna chyba konec. Naštěstí jsem vždy dokázal vyhodnotit rizika a neskončil v drátech, na stromech. Já řeším už dopředu situace, abych měl připravená řešení, kdyby se něco stalo.

Z podnikání si neodpočinete. Z jednoho adrenalinu podnikatelského jdete do dalšího sportovního. Takže kolo.

Po revoluci, jako mnoho jiných, jsem si koupil horské kolo a jel pár závodů seriálu Kolo pro život. Pak jsem přesedlal z horského na silniční. Jsem majitelem výstaviště v Letňanech a už se moc těším na veletrh For Bike, což je svátek pro všechny cyklisty. Těším se na všemožné novinky. Letos na elektronické řazení na kolech.

Proč jste přesedlal z horského na silniční kolo? Opak je častější.

Pro mne je jízda na silnici větší adrenalin. Jel jsem třeba největší silniční závod na světě Cape Argus v přírodní rezervaci v Jihoafrické republice. 35 tisíc účastníků! Třikrát jsem jel ve Švédsku závod dlouhý 300 kilometrů. Zvládl jsem to za necelých 11 hodin. Zajímavostí je, že tam není hromadný start, ale jede se po 60 lidech každé dvě minuty. Startoval jsem v jednu ve dvě v noci s čelovkou.

Kde berete inspiraci na cyklojízdy?

Pročtu si časopis o kolech a naberu inspiraci v zážitcích jiných. Svým cestám říkám Expedice na kolech, Expedice na těžko. Zabalím bágly na kolo, nepromokavé brašny a vyrazím. Miluju na takové jízdě to, že nic není přesně plánované, ale že se prostě zastavím tam, kde chci. Když prší, schovám se. Až přestane, vyrazím. Žádný stres. S rodinou jsme takhle projeli ve Francii části kolem řeky Loiry, spali jsme v kempech ve spacácích. S kamarády jsme projeli Aljašku z Anchorage na sever. Kolem nás bizoni i medvědi, nádhera. Projeli jsme Kamčatku z Petropavlovska do Usť Kamčatského, což bylo asi šest stovek kilometrů. A to jsme jeli na horských kolech. A s kamarádkou jsme zase za tři a půl dne dojeli z Mnichova do Benátek. Těch italských.

Z vašich „vylomenin" je tu ještě kiting, vlastně windsurfing na padáku. A pak kolečkové brusle. S nimi jste projel Holandsko.

Tuhle aktivitu doporučuji každému. Jen v Čechách není na delší jízdy terén. Proto když cestuji, mám s sebou často kolečkové brusle. S partou jsme odletěli do Amsterodamu, na letišti jsme nazuli brusle a vyjeli. První rok na jih do Rotterdamu, druhý rok na sever.

A jsme u elektrické kytary?

Dobře, tak tedy kapitola Pavel Sehnal a kytara.

Klidně ji tak nazvěme.

V mládí jsem jezdil na pionýrské tábory, ten náš organizovalo ČKD a jeden z vedoucích hrál na kytaru, což mi učarovalo. V patnácti jsem na ten samý tábor jel jako praktikant. Za tři týdny jsem si vydělal 150 korun, které jsem vyměnil za kytaru od tohoto vedoucího. A začal jsem hrát, dokonce jsem měl kapelu, skládal jsem písničky.

Žánr?

Nazval bych to country. Sice jsme se pokoušeli přes pražské kolo dostat do Plzně na Portu, ale to se nikdy nepodařilo. Já kytaru miloval a miluju, ale v podstatě jsem nepřekročil laťku hospodského hráče. Tím nehaním hospodské hraní, které je samo o sobě hodně ošidné, protože vám fanoušek může vylít pivo na hlavu. Když syn chodil k učiteli Tomáši Valáškovi, mimochodem je to žák Radima Hladíka, začal jsem také chodit. Pravda, hned napoprvé mi Tomáš povídá, že učí jen na elektrickou kytaru. Co jsem měl dělat, pořídil jsem si elektriku. A poznal jsem jinou ligu. Elektrika je prostě úplně něco jiného. Už chodím deset let jednou týdně. Dvakrát ročně si zamluvím hospůdku, pozvu přátele, pozvu spoluhráče, třeba Joa Karafiáta z kapely Garáž nebo Honzu Martínka ze Žlutého psa, a ten večer si parádně užijeme. Kluci to se mnou tu chvíli vydrží a já se cítím jako hvězda.

Podnikání. Také pěkný adrenalin. Za svoji podnikatelskou éru jste vlastnil na dvě stovky firem, nyní jich vlastníte přes padesát. Kterou máte nejraději?

Nepochybně Aquapalace Resort v Čestlicích. To je pro mne nejvýznamnější investice, mám tam nejvíce peněz, nejvíce se mu věnuji. Řekl bych, že teprve po rozjezdu Resortu si okolí řádně uvědomilo, že tady existuje firma SPGroup a že to je mocný podnikatelský hráč. Že je třeba s námi prostě počítat.

Čestlický akvaresort jste koupil rozestavěný, investor tam měl problémy. Jak vás napadlo, že ho koupíte?

Jezdil jsem okolo. Na Vánoce manželka povídá, že byla na nákupech a koupila dárky. Já odpověděl, taky koupil dárek akvapark. Chvíli nechápala, pak se začala smát.

Litoval jste někdy téhle investice?

Myslím, že nikdy.

Občas je slyšet, že vstupné do akvaparku je předražené, hotel není vytížen.

V akvaparku je téměř stále fronta. Hotel měl vloni v létě zaplněnost z 98,4 procenta. Máme 680 lůžek včetně přistýlek a 640 jich bylo vyprodáno po celé léto. To není špatné, nemyslíte?

Souhlasím. Ale máte tam ještě rezervu 40 lůžek… Pane Sehnale, to byl vtip. Vaší strategií je, jak jste řekl, koupit firmu, stabilizovat ji, rozvíjet a do deseti let prodat. Aquapalace Resort má za sebou sedm let, blížíte se ke kulatinám. Napadlo vás ho prodat?

To je obecná otázka a v podstatě je na ni obecná odpověď. Měl jsem rád a mám rád všechny své firmy. Jenže to, že má člověk projekt rád, ještě neznamená, že ho nemůže prodat. Neměl jsem dostatek kapitálu na rozvoj České podnikatelské pojišťovny, přišel investor, a já ji prodal. Pokud podnikáte jako jedinec, můžete utratit jen tolik peněz, kolik si vyděláte, zatímco velké korporace si snadněji obstarají kapitál. Mám 53 společností, a pokud se objeví investor, kterému se bude moje společnost líbit a nabídne cenu, která bude odpovídat mým představám, tak prodám.

Jinak řečeno, akvapark máte srdečně rád, ale nikdy neříkej nikdy.

Asi tak. Vloni jsme rozšířili kapacitu restaurace o 150 na současných 450 míst. Chceme rozšířit hotelové kapacity na dvojnásobek. Plánů máme dost.

Ve kterém oboru lidské činnosti byste nepodnikal?

Jednou věcí jsou trvale odsuzovatelné věci. Čili vše, co se týká hazardu. Já ovšem tento byznys jako takový neodsuzuju. Jen si říkám, že jsem dost bohatý na to, si zvolit obor činnosti podle svého gusta a setkával se s lidmi, kteří mne inspirují k tomu něco tvořit, zhodnocovat, nechat po sobě stopu. Nechci se potkávat s lupiči, darebáky a jakýmkoli omezováním je nutit k tomu, aby majetek vrátili věřiteli. To je další sféra, kam já nepůjdu.

Vaše krédo je, že neznáte výraz „nejde to".

Slovíčko nejde jsem opravdu ze svého života vypudil. Život je vnitřně lepší, když některé výrazy zapomenete. Jiné je to ve sportu. Jsem realista a vím, že se nemohu rovnat s pětadvacetiletými kluky. Oni trénují dvakrát denně, já dvakrát týdně. Já si výzvy dávám pořád a neustále si dokazuji, že to jde. Moje firmy jsou toho důkazem. Moje sportování je toho důkazem. A i když stárnu, pořád mám touhu se zlepšovat. Třeba Vasův běh jsem absolvoval čtyřikrát a pokaždé se zlepšuji o tisíc míst. Půjde-li to takhle dál, v šedesáti snad budu v první tisícovce!

S jakými myšlenkami uléháte? Dokážete se večer oprostit od práce, adrenalinu ve sportu, od miliard?

To víte, že dokážu. Pomáhá mi hudba. Moje podnikatelské aktivity jsou velké, představenstvo mám každou chvíli, denně třeba i deset jednání, únava je veliká, musím vypnout. Večer si vezmu kytaru, sednu si na okraj postele a střihnu si třeba blues, sólíčko. Odpoutám se od světa a vnímám jen tóny hudby. V tu chvíli mi je nádherně.

Máte děti, že?

Ano, ale o soukromí tohoto charakteru nebudu mluvit. Řeknu jen, že dospělý syn a dcera mají vlastní firmy a nejsou na mne závislí.

Dosáhl jste úspěchu prací. Jste miliardář, patříte mezi nejbohatší Čechy. Uvědomujete si ten pocit majetku často, nebo to „jde" mimo vás, je to prostě součást života?

Firemní majetek od toho osobního mám oddělen mentální bariérou. Když někam letím, vždy koukám, kolik stojí hotel. Klidně bych si mohl dovolit ten nejdražší, ale proč? Mám dvě auta, proč bych si jich kupoval deset? Možná je to tím, že si uvědomuji, že nepocházím z bohatých vrstev. Vím, jak se koruna těžce vydělává. Prvních pětadvacet let jsem prožil s pár korunami na účtu. K rozmařilosti mám daleko.

Čím jezdíte?

Mám patery hodinky, potřebuji jich padesát?

To nevím. Ale čím jezdíte?

V osobním životě jeepem Toyota, protože je to velké auto a všechna moje sportovní náčiní se tam vejdou. V pracovním životě vozem Porsche Cayene. To abych trochu vypadal…

Kdo je Pavel Sehnal- miliardář, majitel akciové společnosti SPGroup

- řadí se mezi nejbohatší podnikatele v České republice

- je majitelem pěti desítek firem - například Obchodní tiskárny Kolín, realitní kancelář AAA Byty, Elektroporcelán Louny, vlastní veletržní areál PVA Expo v pražských Letňanech a také Aquapalace Resort Praha s aquaparkem a hotelem v Čestlicích

- vyžívá se v extrémních sportech - jezdí na lyžích a na kole dálkové závody, jachtaří, jezdí na kolečkových bruslích

Čtěte také: Vodním rájem 'prosvištěly' tři stovky dětí z dětských domovů