Tahle fakta ve středu 21. listopadu připomněla hejtmanka Jaroslava Pokorná Jermanová (ANO), která společně s Imrichem Vetrákem z odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany ČR a za účasti řady krajských radních oceňovala občany i obce za aktivní práci při péči o válečné hroby. Do této skupiny se kromě míst, kde se skutečně nacházejí lidské ostatky, řadí i památníky. Byť v průběhu času byly nejen opečovávány a uctívány, ale některé také zapomínány, přetesávány či bourány.

Mementa hrdinství

Válečné hroby i pomníky často lidé minou bez povšimnutí. Mnozí sotva zaznamenají, že něco takového v jejich obci stojí. „Přitom právě tato místa jsou mementem hrdinství, boje za vlast a neskutečné odvahy,“ zdůraznila hejtmanka. Upozornila, že rozhodně není náhodný název první kapitoly knihy 100 let české státnosti ve Středočeském kraji, již křtila před třemi týdny: Pomníčky vyprávějí. Připomínají ty, kteří v boji za vlast položili své životy. A jak Jermanová doplnila, málo se ví i o lidech, kteří se o tyto památky starají – a často už po desetiletí. I proto si zaslouží ocenění.

Na základě nominací z radnic, které kraj předal k posouzení ministerstvu obrany, byly pamětní plakety ministerstva a pamětní listy kraje za příkladnou péči předány devíti osobnostem a trojici představitelů obcí. Hostů ale na krajský úřad dorazilo jen jedenáct. Ivana Šotkovská přebírala ocenění hned dvakrát: jednak své vlastní, jednak cenu udělenou in memoriam Vojtěšce Šotkovské. „To byla tchyně, maminka mého muže, po níž jsem péči převzala,“ vysvětlila Deníku.

„Dělám to za jejich matky, které se možná ani nedověděly, kde jejich synové padli,“ svěřila se Libuše Krupková, která v Nymburce pečuje o hrob sovětských vojáků. Údržbu, úklid, sekání trávy na přístupové cestě či výzdobu zvládají někteří z oceněných hned na několika místech zároveň. A dokážou k tomu ještě pořádat vzpomínkové akce. A nejen to. Například Petr Hroník přes sociální sítě organizuje na pietních místech na Kladensku brigády dobrovolníků. Petr Enc se zase intenzivně věnuje také publikační činnosti věnované místům, kde padli vojáci…

Plaketa ministerstva obrany- plamen symbolizuje všespalující oheň války a zároveň svíčky na hrobech padlých
- tvar plamene současně připomíná slzy smutku
- stylizovaná stéla s českým lvem symbolizuje hroby padlých vojáků po celém světě

Výrazná vizitka obce

Za bohulibou dobrovolnou práci, která ne vždy je okolím oceněna (nebo alespoň povšimnuta) označila ve středu péči o válečné hroby středočeská radní pro oblast sociálních věcí Aneta Heřmanová (ČSSD). „Je mi ctí, že zde mohu být a vyjádřit díky lidem, kteří se touto činností nezištně zabývají. Bez jejich snahy by památka na hrdiny, kteří položili svůj život v boji za národní svobodu, došla pomalu v zapomnění,“ míní Heřmanová. Radní pro oblast kultury a památkové péče Karel Horčička navíc upozornil, že to, jak se národ stará o válečné hroby, poukazuje na jeho vyspělost.

Podobnou zkušenost má i Vetrák z ministerstva obrany. Zdůraznil, že mezi udržovaností obce a stavem pomníků a válečných hrobů na jejím území bývá přímá úměra. Za důležité také považuje připomínat, že na památnících nejsou jen „nějaká jména“: byli to předkové, lidé jako my, kteří žili na stejných místech. Když byli ze svých životů násilně vytrženi, mnozí se zachovali jako hrdinové.

Pamětní plakety a listy za péči o válečné hroby letos obdrželi:
- Jiří Glatt (nominoval Městský úřad Brandýs nad Labem-Stará Boleslav)
- Josef František Jelínek (nominoval Městský úřad Brandýs nad Labem-Stará Boleslav)
- Petr Enc (nominoval Městský úřad Brandýs nad Labem-Stará Boleslav)
- Jan Psota (nominoval Městský úřad Český Brod)
- Petr Hroník (nominoval Magistrát města Kladna)
- Libuše Krupková (nominoval Městský úřad Nymburk)
- Ing. Otakar Otta (nominoval Městský úřad Nymburk)
- obec Košík (nominoval Městský úřad Nymburk)
- obec Senice (nominoval Městský úřad Poděbrady)
- in memoriam Vojtěška Šotkovská (nominoval Městský úřad Říčany)
- Ivana Šotkovská (nominoval Městský úřad Říčany)
- obec Libež (nominoval Městský úřad Vlašim)

Nepřátele od přátel pieta nerozlišujePadlé nekádrujeme. Těmito slovy odpověděl Imrich Vetrák z odboru pro válečné veterány ministerstva obrany na otázku Deníku, zda se nějak liší zájem o hrob vojáka, který položil svůj život v uniformě vítězů, od místa posledního odpočinku toho, kdo zemřel na straně nepřítele. Čest se sluší vzdát památce všech, kteří se zbraní v ruce bojovali za svou vlast – přičemž armáda ani státní příslušnost se nerozlišují.

To, že dávná nenávist je dnes zapomenuta, potvrdil Deníku Petr Enc z řádu Křižovníků s červeným srdcem, který se hodně zajímá o německé hroby a stará se o jejich pietu. S příznivými ohlasy se v souvislosti se svou prací setkává v obou zemích. Lidé podle jeho slov už zapomněli – nebo spíše odpustili. „Když si odpouštějí národy, musí si odpustit i lidé,“ poznamenal.

Současně Enc upozornil, že Němci, kteří u nás zahynuli, byli obyčejnými lidmi. Lidmi vytrženými od rodin, kteří si nemohli vybrat, na kterou stranu se postaví – a do války šli s jediným přesvědčením: že bojují za vlast. Dnes se společně se svými spolupracovníky snaží vyhledávat potomky těch, kteří jsou pochováni na našem území – a prý se to vcelku daří. Rodiny pak bývají překvapeny; většinou si podle poslední korespondence myslely, že jejich předek padl někde v Rusku.

Ve středních Čechách je nejvíce vojenských hrobů z období druhé světové války – a také připomínek takzvané Velké války, kterou si lidé později navykli označovat jako první světovou. Početné zastoupení má však i takzvaná sedmiletá válka, která se zapsala do učebnic dějepisu třeba bitvou u Kolína v roce 1757, řekl Deníku Vetrák.

Válečných hrobů je na území České republiky známo 36 751, z toho ve Středočeském kraji 2927. Evidence se však neustále doplňuje o nově zjištěné informace. Nejvíce válečných hrobů se vztahuje k obětem z řad národů bývalého Sovětského svazu a Němců; následují Rumuni, Italové, Poláci, Francouzi a Britové.

Zdroj: Krajský úřad Středočeského kraje