Protihlukové clony, které vzhledem k výplni z pryžového granulátu či recyklátu z vyřazených pneumatik část decibelů pohltí a část odrazí zpět do kolejiště směrem k podvozku vagónu, kde většina hlukové zátěže vzniká.

„Alternativy ke klasickým protihlukovým stěnám začala Správa železniční dopravní cesty (SŽDC) hledat již dříve. V této oblasti může využít poznatky zahraničních kolegů, kteří se problematikou nízkých protihlukových stěn zabývají již delší dobu. Více než desetileté zkušenosti s jejich budováním mají především ve Švédsku, kde byly dosud instalované na přibližně šesti kilometrech tratí. Od roku 2011 se toto řešení využilo i na prvních úsecích v Německu, kde se pro větší přínos doplňuje ještě o kolejnicové absorbéry hluku," vysvětlil Bohumír Trávníček z oddělení životního prostředí SŽDC.

Praktické využití nízkých protihlukových stěn při rekonstrukcích železničních tratích ale umožňuje až vládní usnesení, v němž byly před necelými dvěma roky zapracované připomínky odborníků.

Nařízení zmírnilo podmínky protihlukového zákona a umožnilo zlevnit stavby koridoru. Přitom 75 – 100 centimetrů vysoké clony vykazují takovou účinnost, že není potřeba vyměňovat okna nebo zvukově izolovat fasády domů.

Na Benešovsku by případná instalace nízkých protihlukových clon přicházela v úvahu pouze na připravované stavbě koridoru v úseku Votice – Sudoměřice.