Kliknutím zvětšíteON-LINE reportáž o koronaviru najdete ZDE
Situaci vnímá stejně, ať se na ni dívá kterýmkoli ze tří úhlů pohledu. Jako jeden z mnoha členů týmu, který se společně s ostatními podílel na zajišťování výjezdů. Jako šéf organizace. I jako člověk, který byl v rámci Asociace zdravotnických záchranných služeb na sklonku dubna pověřen sepsáním argumentů pro vládu, proč by záchranářům za jejich nasazení měl stát vyplatit mimořádné odměny – podobně jako se tehdy mluvilo o penězích pro hasiče a policisty. „Psalo se to lehce, protože to šlo od srdce. A věděl jsem, že zaplatit záchranářům jejich nasazení je třeba; jsou pro chod společnosti naprosto klíčoví,“ řekl Knor Deníku.
Víte už, kdy záchranáři slíbené odměny dostanou?
Tyhle informace nemám; já se ve vyšších kruzích nepohybuji. Svoji misi v tuto chvíli považuji za splněnou. Doufám ale, že to bude ještě na léto. Rád bych zdůraznil, že si odměnu opravdu zaslouží. Už proto, že nikdo z kolegů neodmítl pomáhat, jak bylo potřeba. Nikdo z našich pracovníků nezůstal doma pečovat o děti, i když na to měli nárok. A všichni lékaři ve věku 60+ pokračovali ve službách, i když sami patří mezi ohroženou skupinu. Neslyšel jsem od nich jediné slovo výmluv. To jsou ti praví, opravdoví hrdinové.
Změnily se v době nouzového stavu výrazněji počty výjezdů či jejich charakter?
Jejich charakter se měnil kvalitativně i kvantitativně. Počet poklesl asi o deset procent. Ubylo hlavně výjezdů, o kterých nechci říkat, že jsou „zbytečné“, ale vyplývají z nezodpovědného chování lidí. Dále se nám zhoršil komfort při práci kvůli nošení ochranných pomůcek. Měnily se také doporučené postupy a normy; někdy i ze dne na den, z hodiny na hodinu.
Novinkou bylo mimo jiné zajištění odběrových sanitek objíždějících pacienty kvůli nabírání vzorků pro laboratorní testy. Počítá se s tím, že by se tahle zkušenost uplatnila i někdy v budoucnu?
Naše záchranka postavila nejvíc náběrových sanit v České republice – pět sanitek. Ty nemohla využívat k běžnému provozu; také řidiči šli z běžného provozu. Náběrové sestry zajistily oblastní nemocnice, ale my se museli postarat o mzdy. A měli jsme vyčleněné dvě operátorky, které řídily jen provoz těchto sanitek. Když nám po měsíci vypomohla armáda, byla to opravdu významná pomoc. Ale pořád máme dvě sanitky v záloze – pro případ potřeby vyjet ke starším pacientům.
V médiích se hodně diskutovalo o vybavení záchranářů ochrannými prostředky. Chystají se zásoby tohoto materiálu pro případnou druhou vlnu koronaviru – nebo obdobnou situaci?
Ochranných prostředků nebyl nadbytek nikde; pomůcky musely být v celé republice využívány naprosto racionálně. Nikdy se ale nestalo, že by posádky nebyly chráněny. V analogické situaci ale byly i ostatní záchranky – a prakticky celá Evropa. Já v tomto směru neměl žádné výhody prosti ostatním záchranářům. A jako ředitel jsem se děsil toho, že by mohla nastat situace, kdy by nám hygienici poslali záchranáře mimo službu a my nebyli schopni postavit výjezdovou skupinu. Rád bych připomněl, že ve své práci se s infekčními chorobami setkáváme standardně – mohou to být třeba spalničky nebo meningokoková sepse, kvůli níž jsem sám už několikrát bral v minulosti antibiotika – a rezervy respirátorů i ochranných pomůcek vytváříme. Jak by ale reagovali novináři, kdybychom nakoupili obrovské zásoby, těm by prošla expirace a my je museli likvidovat? Myslím, že mohu říci, že jsme situaci zvládli. Ošetřili jsme 25 tisíc pacientů – a měli jsme mezi kolegy dva pozitivní případy.
Plánují se pro nouzové situace i nějaké změny v organizaci provozu – třeba ve fungování operačního střediska?
V rámci jedné okresní výjezdové základny máme rezervní operační středisko, připravené třeba pro případ nákazy nebo blackoutu. Navíc máme mobilní operační středisko, určené především pro nasazení v místě mimořádných událostí většího rozsahu, avšak také by mohlo fungovat pro celý kraj. Důležití jsou ale i lidé. Proto jsme měli stanovené pevné služby, aby se členové jednoho týmu nesetkávali s druhým týmem – a v případě rozšíření onemocnění v rámci jednoho z nich mohl pokračovat v práci ten druhý. Pro operační středisko by výskyt onemocnění opravdu představoval problém. Byli jsme ale v kontaktu i s hlavní hygieničkou – tehdy ještě ředitelkou středočeské hygienické stanice pověřené výkonem funkce hlavní hygieničky – a shodli jsme se, že pro záchranáře pozitivní kontakt neznamená stopku: pokud je bezpříznakový, může dál pokračovat v práci.
I vy sám jste ale skončil v karanténě…
Nepotěšilo mě, že média věnovala pozornost zrovna tomuhle – a ne tomu, jak se nám daří situaci zvládat. Nakonec se ukázalo, že to by planý poplach. Byl jsem ve službě se sestřičkou, jež měla pozitivní výsledek testu. Po týdnu měla test negativní – takže předtím to byla falešná pozitivita.
Bude se něco měnit i pro běžnou práci záchranky? Po březnové kontrole vyslané krajem se například hovořilo o zlepšení komunikace uvnitř organizace.
Upřímně? Nevím, jak ji zlepšit. Protože nechci kázat vodu a sám pít víno, standardně se pohybuji ve výjezdových skupinách. Ochoten jsem v rámci organizace komunikovat s kýmkoli: může mi poslat e-mail, můžeme se setkat. To kolegům opakuji – a je na nich, zda toho využijí. Je ale pravdou, že máme 750 zaměstnanců a Středočeský kraj je rozlohou největší v celé republice. Bylo by složité dát dohromady třeba kolegy z Kutnohorska a Rakovnicka nebo z Mladoboleslavska a Příbramska. V tom se středočeská záchranná služba liší od pražské záchranky, kde mám 15letou zkušenost. Mohu ale říci, že každý má u mě dveře otevřené. Nedávno jsme měli schůzí s odboráři, nyní s primáři, s vrchními sestrami jsme v permanentním kontaktu – a pokud se nevidíme, voláme si, když se objeví problém.
Záchranná služba se také ocitá v centru pozornosti politiků. Středočeská ODS dokonce založila webovou stránku www.zachranmezachranku.cz. Vnímáte nějaké ohlasy těchto debat mezi záchranáři?
Domnívám se, že mnozí o tom vědí, ale v naprosté většině to neřeší. Já sám jsem naprosto apolitická osoba – a tou také chci zůstat.
21
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
