VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Kapelník: Fešáci? Parta krásný bláznů a část mého života. Podstatná

Praha /ROZHOVOR/ - S country kapelou Fešáci je dlouhá léta spojen. Je jejím vedoucím, je kytaristou, je zpěvákem. Jmenuje se Antonín Kny a v poslední době neměl dobré spaní. Fešáci totiž vyrazili na turné.

1.12.2013
SDÍLEJ:

Antonín Kny, současný kapelník české country legendy Fešáci.Foto: DENÍK/Karel Pech

Začalo v neděli 1. prosince v Plzni a pokračuje v úterním večeru. Koncertní šňůra se zastavuje v 19 hodin v pražském Kulturním centru Novodvorská.

Kdy jste vlastně poprvé zaregistroval, že existuje skupina Fešáci?

Bylo to v roce 1970. Bylo mi osm let a do druhé vesnice, kde jsme měli chalupu, jezdili tehdy ještě Blue Grass Hoppers (tak se z počátku Fešáci jmenovali´- pozn. autora) na chatu, která se jmenoval Espíro.

Povídá se cosi o tom, že jste chodil pro pivo a Fešáky potkával?

Jezdil jsem okolo té chalupy, ze které se řinul zpěv a nástroje, kam kapela jezdila o víkendech cvičit a zkoušet a vždycky někdo otevřel okno a zařval: „Tondo, sjeď nám pro pivo!" Já vzal síťovku, nebo džbánek a mazal jsem.

Na jaké hudbě jste vyrůstal?

Vyrůstal jsem převážně na Beatles a Rolling Stones. To poslouchal můj strýc, který jezdil s námi na chalupu každý víkend.

Kdy jste vzal poprvé do ruky kytaru?

Nejdříve jsem, někde ve 14 letech, začal na bicí. Prošel jsem v Děčíně pár kapelami. Kytara přišla až tak v mých 17 letech.

Zkoušel jste to v lidušce? Tedy lidové škole umění?

Liduška byla na bicí, poté přišla konzervatoř na kytaru. Přiznám se, že mě to až na noty a teorii bavilo velice a velmi pilně jsem cvičil. Hodně jsem odposlouchával z nahrávek a sám hledal cestu, jak to či ono zahrát.

V jaké skupině jste začínal?

Začal jsem se skupinou Triton v Děčíně na bicí. To byla první opravdu profi kapela.

Co přišlo poté?

Potom jsem s kamarádem Iljou Herainem, který později hrál na banjo deset let u Greenhornů, založil skupinu Honáci. To byl ryzí bluegrass. Následovaly profesionální skupina Kamion, která hrála moderní country - spojení country a rocku. Z této skupiny několik členů odešlo do skupiny Fešáci. A já byl mezi nimi.

Jak došlo k tomu, že jste se stal členem skupiny Fešáci?

S Fešáky jsem se znal mnoho let. Karel Poláček, tehdejší kapelník a spoluzakladatel Fešáků, mě učil od 17 let základy na kytaru. Tehdy dal u Fešáků výpověď. Já s nimi jezdil zrovna nějaký čas, psal se rok 1985, jako technik, ladil jsem Karlovi kytary a ten mě navrhnul jako svého nástupce. Odešel v prosinci 1987 po 20 letech v kapele.

Pamatujete se, když jste poprvé vešel do zkušebny a tam byli Fešáci? Koho jste potkal prvního? Jaké bylo přivítání?

Vzhledem k tomu, že jsem celou ústeckou sekci (kapela byla složená z Ústečáků a Pražáků) znal a chodil jsem na Fešáky pravidelně na jejich děčínské Saloony v divadle, nebylo to setkání tak nové. Nějak to všechno tenkrát vyplynulo v čase. Kluci věděli, jak a co hraju, prostě odcházel původní kytarista a přicházel nový. Nebylo to nijak dramatické a vše bylo domluvené.

Jaké bylo vaše první vystoupení s Fešáky? Pamatujete si na to?

Bylo to na Zlaté hokejce v Pardubicích. Seděli tam Hašek a Jágr. Byla to docela legrace.

Byly okamžiky, kdy jste chtěl od Fešáků odejít?

Takových chvil bylo několik a prožil si je asi každý. Byly to dobré i zlé chvíle. Ve chvíli, kdy odešel Petr Novotný, také přesně po dvaceti letech (1974 - 1994), na Novu dělat svůj vlastní pořad, myslel jsem, že se zhroutil svět a že bez něho to prostě nejde. Tehdy jsem se ale semkli, vymysleli trochu jiný systém a po krátké pauze vyrazili na štace znovu. Bylo to ze začátku těžké, ale vidíte, že dalších dvacet let jsme to zvládli. Petr s námi jezdí občas jako host a vše je tak, jak má být.

Kolik koncertů jste s Fešáky odehrál?

Za těch 27 let odhaduji tak okolo čtyři a půl až pět tisíc.

Opravdu neskutečné číslo. To je celý život.

Máte pravdu, ve Fešácích je můj život ukryt docela nepřehlédnutelně. Fešáci jsou můj život.

Našel jste si mezi Fešáky opravdového kamaráda, přítele?

Myslím, že velice blízko jsem měl k Pavlovi Brümerovi a právě k Petrovi Novotnému. Hodně mě toho naučil a jsem mu za to vděčný.

S Fešáky to bylo hraní, ale také velké cestování. Kde jste všude hráli?

Hráli jsme nejenom v Čechách a na Slovensku, ale také v Austrálii, Řecku, Norsku a vlastně po celé Evropě. Kluci byli i v USA, ale to bylo těsně před tím, než jsem se stal členem kapely.

Lze říci, že ty desátky let to byla jedna velká párty, nebo to byla občas i velká dřina?

Parta to byla vždy skvělá, i když se často někteří členové měnili. Přicházeli a odcházeli. A také se vraceli. Jako třeba Tomáš Linka. Dřina to byla a je obrovská. Jak říká Petr Novotný, nejhorší je práce s lidma. K zásadním rozbrojům nikdy ale nedocházelo. Parta je to skvělá.

Vy mluvíte o partě a já o párty.

Aha. No, jak se to vezme. Tohle hraní, dění kolem Fešáků je fakt jedna velká párty s partou krásných bláznů.

Dokázali jste se v kapele i pohádat? Kvůli čemu nejčastěji?

Vždycky jsme se hádali a budeme se hádat dál a budeme v tom i nadále pokračovat. Bylo to ale vždy hlavně okolo muziky a dramaturgie pořadu. Nikdy ne po lidské stránce. Byly to konstruktivní hádky a vždy to někam vedlo. Jsou vždy vítězové a poražení, ale střídá se to. U nás to bylo a je v rovnováze.

Kdo by v kapele největší vtipálek? A kdo největším terčem vtípků?

Největší vtipálek byl Fanda Pátek, hráč na dobro. Byl také často terčem vtípků. Fanda byl vždy pomalý, ale taky rychlý. Někdy za hlupáka, ale přitom s nejvyšším vzděláním a intelektem. Takový maskot.

Kdy jste se stal kapelníkem? Jak k tomu došlo?

Kapelníkem jsem se stal v roce 1991, krátce po vydání nejúspěšnějšího alba Hvězdy Countryon. Celou jsem jí po produkční aranžérské stránce dal dohromady. Po odchodu prvního kapelníka Karla Poláčka (1987) se na tři roky stal kapelníkem zpěvák a banjista Pavel Brümer. Ten kapelnictví ze zdravotních důvodů vzdal a kapela odhlasovala mne.

Bylo těžké uřídit Fešáky?

Ano. Když pracujete s deseti hudebníky, silnými osobnostmi a pěti techniky, zvukaři, osvětlovači a dopravci, navíc každý jiné povahy, je to velice těžké. Člověk musí být obrovský diplomat, s každým se musí zacházet jinak. Neexistuje jeden metr. Vždycky jsem se ale, až na pár opravdových drobných výjimek, se všemi dohodl. Chce to silné nervy a trpělivost. Jsou tu také ale také manželky. S těmi je to daleko kolikrát horší. Jak začnou ženský do kapely kecat, je zle. Nakonec jsem se ale i s nimi vždy domluvil a vždy to dobře pro kapelu dopadlo.´Funguje už to 46 let.

Co pro vás vlastně znamená život s Fešáky?

Je to druhá rodina. Jsem tu přes půl života. Strávil jsem s nimi v mnoha letech víc času než s rodinou. Známe se navzájem i s rodinami každého z nás. Byli jsme spolu několikrát díky Petrovi Novotnému na společných dovolených. Byli jsme v Řecku, na Krétě a celé rodiny byly s námi. Krásné vzpomínky.

Jste ženatý, co vaše žena na všechny ty Fešáky?

Ano, jsem ženatý 22 let. Má žena mě do kapely nemluví. Ví, že to nedělá dobře. To jsem opravdu hned na začátku našeho vztahu jasně zdůraznil. Chlapi si to mají vždy vyřídit sami. Vážím si jí, zažila se mnou vzestupy i pády. Zažívá se mnou i mé návraty z koncertů okolo třetí ráno a dobré i špatné nálady. Nemoci, kdy člověk i s horečkou musí na koncert vyrazit. Diváky to nezajímá, koupili si vstupenku a vy musíte na jevišti ze sebe vymáčknout to nejlepší. Jinak příště nepřijdou.

Jaká je současná situace v kapele? Naznačujete, že turné, které právě startuje, by mohlo být poslední. Proč si to myslíte?

Situace v kapele je skvělá, ale docházejí pozvolna náboje. Víte, odehrát za rok sto představení a vymýšlet každý rok na vánoční salony stále něco nového a nového, to je velice těžké. Máme v repertoáru na dvě stovky skladeb. Lidé jsou ale od nás zvyklí, že hrajeme i divadlo. Krátké scénky, humorné i satirické. Patří to k našim saloonům. Proto lidé na nás chodí. Děláme to už 46 let a každý rok říkáme, že je to naposledy. Vidíte a pořád jedeme.

Kam až chcete dojet?

Rádi bychom dojeli do padesátého výročí skupiny, tedy do roku 2017. Pak se uvidí.

Jaký je věkový průměr Fešáků?

V kapele je půlka padesátníků a půlka pětašedesátníků. Těžko bych se vyjádřil, jaký je to průměr. Všichni se cítí samozřejmě daleko mladší. Alespoň duchem. Těla jsou na tom hůř.

Jaká je nálada ve skupině? Jak moc vás poznamenalo úmrtí Jindry Šťáhlavského a vážná nemoc Petra Novotného?

Kapelu zasáhla dvě úmrtí, nejdříve před lety Michala Tučného, který s kapelou šest let hrál, a teď další odchod Jindry Šťáhlavského, ten patřil k pilířům skupiny. Jeho nezaměnitelný hlas se nedá nikým napodobit. Složil a zpíval pár zásadních písní skupiny - Jaro, Pojedou, Ohio. A mnoho dalších. Vážná nemoc Petra Novotného nás zasáhla jako blesk z čistého nebe. Nikdo s tím nepočítal. Měl velké štěstí, že nenastoupil do letadla do Las Vegas a byl ve velice krátké době operován. Měl opravdu kliku. Věříme, že bude v pořádku, je to velký bojovník, a že s námi opěr vyjede na koncerty. Víte, někdy se nedaří, někdy je líp. Teď je to zrovna horší, společnost je rozladěná, není dobrá nálada, lidé jsou naštvaní a mají kolikrát hluboko do kapsy. A kultura tím samozřejmě trpí. Je tu nezaměstnanost a strach z budoucnosti. Kapela je ale v pohodě a v plné síle. Je připravena lidem rozdávat radost a hrát písně, které mají rádi. Děláme to podle našeho nejlepšího svědomí a vědomí. Nic jiného neumíme a snažíme se být v oboru nejlepší.

Chystáte ve svém „stáří" něco nového?

Chystáme nové řadové album a zájezd do USA. Máme plno dalších plánů.

Až jednou, za dvacet let, se potkáme a já řeknu Fešáci. Co vás napadne? A kdo vás napadne?

Myslím, že dalších dvacet let života mě už nehrozí, ale kdyby náhodou ano, řekl bych: Krásné vzpomínky, převážná část mého života a práce s kapelou, kterou mám rád a pro kterou jsem hodně obětoval. Dobrá parta, která prošla bouří i slunnými a krásnými dny. Zbylo po ní mnoho práce, písní a záběrů.

Začíná turné Fešáků. Jak byste ho před startem charakterizoval?

Turné začíná v Plzni první prosincový den a končí 19. proince v Ústí nad Labem. Čeká nás deset krásných vyprodaných koncertů a tak pět tisíc. Každé turné je jiné a s jiným hostem. I to letošní. Před deseti lety odešel navždy guru české country Jiří Brabec. Udělal pro country mnoho práce. Jeho kapelou Country Beat prošlo mnoho slavných umělců - Naďa Urbánková, Karel Černoch, Eva Olmerová, Milan Drobný, Karel Kahovec a další. Pozvali jsme na turné jeho manželku a zpěvačku Šárku Rezkovou a nacvičili i píseň Závidím od Nadi Urbánkové. Zahrajeme nové písně, směs hitů Jindry Šťáhlavského, oprášíme ty starší a zahrajeme i pár vánočních z našeho posledního alba. Připravili jsme pro diváky i krátkou satirickou scénku, ale nechte se překvapit a přijďte.

Vánoční turné Fešáků

Prosinec:
1. Plzeň
3. Praha - KC Novodvorská
4. Písek
6. Teplice
9. České Budějovice
12. Děčín
13. Jablonec nad Nisou
16. Litoměřice
19. Ústí nad Labem

Autor: Jiří Macek

1.12.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

KRÁTCE: Parkoviště dostaví později

Malá Arsenija se narodila 21. listopadu ve 21.51 šťastným manželům Yevě a Mykhailu Lespukhovým. Při narození prvorozená holčička měla 3 570 gramů a 52 centimetrů. Rodina žije  v Trhovém Štěpánově.
4

Právě jsme se narodili

Na dostavbu Pražského okruhu ministerstvo kývlo

Střední Čechy – O klíčový štempl blíže realitě je od pátku budoucí úsek 511 Pražského okruhu mezi Běchovicemi a dálnicí D1. Zamýšlené 12,5 kilometru dlouhé pokračování dálničního obchvatu Prahy, které citelně chybí, protože jde o spojení D1 s dálnicemi D11 a D10, získalo od ministerstva životního prostřední závazné stanovisko EIA (posouzení vlivu na životní prostředí).

Za úklid nelegální skládky dostala benešovská škola ocenění

Benešov – Slavnostní zakončení sezóny akce Ukliďme svět, ukliďme Česko a odtajnění konečných výsledků se událo ve čtvrtek 23. listopadu. Oceněni byli tři příkladní organizátoři úklidů napříč Středočeským krajem, a uspělo i Benešovsko. V kategorii škol dostala cenu Střední odborná škola a Střední zdravotnická škola Benešov.

Ve Vlašimi vychovávají stolní tenisty pro reprezentaci

Benešovsko – Stolní tenis je bezkontaktní míčový sport hraný s pálkou a patří k nejrychlejším sportům. Vyvinul se ze společenské hry, která byla kolem roku 1880 přivezena z Číny do Británie. První mezinárodní turnaj byl v roce 1926, později byl braný jako první mistrovství světa. Stolní tenis se hraje na desce stolu nad úrovní země, kterou rozděluje síťka na dvě poloviny, kde se pohybují hráči. Hraje se buď dvouhra, nebo čtyřhra.

S Deníkem za zábavou

Benešovsko - Přinášíme vám přehled událostí z Benešovska.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT