S hrobníkem Ladislavem Humpálem máme sjednanou schůzku v pátek dopoledne na rakovnickém hřbitově u jedné z hrobek, do které jen za několik málo desítek minut bude umístěna rakev se zesnulým mužem. Když se k hrobce přibližujeme, nedýchá se mi zrovna nejlépe – nejen kvůli povinně nasazenému respirátoru, v hlavě se mi honí negativní myšlenky, vzpomínky na prarodiče, člověku je úzko, smutno. Po chvilce dorážíme k odkryté hrobce, pětice chlapů tu ještě dolaďuje poslední detaily před pohřbem, uklízí nářadí, rovnají sukno. Na dně hrobky je uložen černý igelitový pytel.

„V něm jsou uloženy ostatky, které jsme našli při úklidu hrobky,“ poznamenal hrobník s tím, že kromě úklidu hrobky je vždy potřeba ji pořádně zrevidovat, vyspravit, aby se předešlo nejrůznějším komplikacím při pohřbu. V minulosti se stalo, že některé firmy neodborným zásahem zúžily prostor, na poslední chvíli se pak musela shánět užší rakev.

Ústřední hřbitov ve Slezské Ostravě patří k pracovištím zdejší hrobnické dynastie.
Dneska chtějí do země nejčastěji věřící, říká člen ostravské dynastie hrobníků

Kvůli trvající pandemii má firma Ladislava Humpála práce o poznání více než v předchozích letech. S případem, kdy by museli jeho zaměstnanci do hrobu či hrobky uložit nebožtíka, jenž zemřel s nemocí covid-19, se ještě nesetkal. Ve způsobu pohřbívání zcela dominuje kremace; uložení do země je záležitostí v drtivé většině starší generace, navíc lidí věřících v Boha.

„Člověk musí být do rakve uložen v igelitovém pytli. Rozklad bude trvat mnohem déle a bude o dost složitější. Otázkou zůstává, co to způsobí do budoucna, těžko k tomu něco konkrétního povědět. Ale my se s tím ještě nesetkali,“ sdělil Ladislav Humpál a upozornil, že v takovém případě, kdy byl pohřben člověk, který skonal s infekční nemocí, musí být na hřbitovní správě v pohřební knize uveden patřičný záznam – to platí doposud. Pokud by v budoucnu bylo zapotřebí otevřít hrobku, pak pouze se souhlasem krajské hygienické stanice. „Hroby samotné nijak označené nejsou,“ dodal kameník.

Jair Bolsonaro
Brazilci umírají po tisících. Prezident je ale nelítostný: Nefňukejte mi tady!

Stísněné hřbitovy

Nejednomu by se zdálo, že vykopat hrob, kdy je k dispozici široká škála pracovních strojů a nástrojů, je rutinní záležitost. Opak je mnohdy pravdou. Na vině je nedostatek prostoru na hřbitovech, hroby se totiž velmi často umisťují těsně vedle sebe s minimálními rozestupy, aby se ušetřilo místo. Opravy hrobů, jejich znovuvykopání se tak musí dělat ručně. A s nedostatkem místa hrobníci bojují i při ukládání rakví do hrobek.

„Problém to bude i v tomto případě. Jít se bude muset opatrně přes některé hroby, s rakví se vytáčet. Bude to složité,“ poznamenal před pátečním pohřbem Ladislav Humpál. Jeho zaměstnanci se už převlékli do černého, hrobka je připravená. Před hřbitovem se již pomalu shromažďují pozůstalí. My prostor pro změnu opouštíme.