Vedoucího Ústavu východoevropských studií FF UK jsme se ptali mimo jiné na to, jestli a jak změní současný konflikt na Ukrajině vztahy mezi oběma komunitami v českém hlavním městě.

Dotýká se válka na Ukrajině Vás osobně? Máte v zemi bližší přátele? Jste s někým z Ukrajiny v kontaktu?
Ano, mám na Ukrajině celou řadu přátel, a to i velmi blízkých. Na Ukrajině, konkrétně ve Lvově, je nyní zaměstnanec našeho Ústavu východoevropských studií FF UK a můj blízký spolupracovník, který podléhá všeobecné mobilizaci. Napříč Ukrajinou působí velké množství kolegů na nejrůznějších univerzitách, s nimiž se snažím být taktéž v kontaktu. Většina mých kolegů a přátel je v současné době v relativním bezpečí, ale to se může v brzké době změnit.

Jsou pražští Ukrajinci, kterých žije v české metropoli minimálně 70 tisíc, jednotní v reakci na útok? Najdou se mezi nimi podporovatelé okupace a hlubšího svazku s Moskvou?
Ukrajinci v České republice z mého okolí jsou zcela jednotní ve své reakci na moskevskou agresi, kterou jednoznačně odsuzují. Mnozí z nich jsou připraveni odjet na Ukrajinu splnit svou povinnost při obraně vlasti, jiní organizovat pomoc svým rodinám a krajanům přijíždějícím k nám. Pokud vím, tento postoj zastává drtivá většina Ukrajinců žijících v České republice.

Lidé prchající z Ukrajiny přicházejí na Slovensko přes hraniční přechod Vyšné Nemecké, 27. února 2022. Slovensko uvedlo, že po ruské vojenské operaci na Ukrajině vpustí do země prchající Ukrajince.
Středočeský kraj spustí centrum pomoci Ukrajině. Bude uprostřed Prahy

Jaký typ komentářů slyšíte od pražských Rusů?
Rusové z mé profesní „bubliny“, především intelektuálové a studenti, jsou vůči ruské agresi velmi kritičtí, mnozí vyjadřují svůj stud a rozhořčení nad činy ruského prezidenta Vladimira Putina. Někteří se samozřejmě bojí a drží se zpátky. Velké množství našich kolegů a studentů je připraveno pomáhat Ukrajincům v současné nelehké situaci, organizovat protestní akce a účastnit se jich. Obecně bych řekl, že postoj Rusů v Praze i v celé České republice se pohybuje na škále od těch, kteří agresi Ruska odmítají, přes patrně nejpočetnější skupinu jedinců, kteří se drží zpátky, ať už z obav či kvůli obecné politické neangažovanosti, až po stoupence Putinova režimu. Ti se ale v současné době raději k situaci nevyjadřují, protože se obávají reakce české veřejnosti.

Dokážou se v Praze žijící Rusové a Ukrajinci sami od sebe navzájem odlišit i v případech, kdy mluví obě strany rusky? Například podle specifických profesí, odlišné kuchyně a podobně?
Na tuto otázku je složité odpovědět nějak paušálně, neboť hodně záleží na tom, v jakých vrstvách společnosti se jednotlivé skupiny pohybují. Mnoho Ukrajinců například přijíždí do České republiky jako sezónní pracovníci s cílem vydělat co nejvíce peněz, vrátit se domů, po nějaké době znovu přijet a tak dokola. Od těchto mužů a žen lze nějakou míru integrace stěží očekávat. Ukrajinci usazující se zde nastálo mají však dle mého soudu větší tendenci začleňovat se do české společnosti, naučit se jazyk, asimilovat se. Rusové podle mého pozorování mají zase sklon více se uzavírat do své komunity, jeví se mi mnohem elitářštější. Řada z nich se ani nesnaží naučit česky, vystačí si s ruštinou ve svém světě. Na druhou stranu znám plno Rusů, kteří se v české společnosti plně asimilovali, typicky lidé, kteří si našli české partnery. V univerzitní komunitě, ve které se pohybuji, se zejména mezi studenty tyto rozdíly stírají a Rusové a Ukrajinci spolu běžně komunikují. Lze to stěží paušalizovat, i když ty naznačené tendence se mi jeví zjevné.

Nakolik spolu obě komunity před konfliktem ve městě komunikovaly a myslíte si, že invaze jakkoliv změní vzájemné vztahy?
Ze své zkušenosti, opět v kontextu vlastní profesní „bubliny“, spolu obě komunity před invazí komunikovaly bez vážnějších problémů. Obecně to platí i po vypuknutí invaze, neboť většina Rusů, které znám, nepatří typicky k podporovatelům Putinova režimu a dávají ukrajinské komunitě najevo svůj nesouhlas s jeho kroky. Také univerzita se snaží, aby se ruští studenti nestali terčem nějakého nepřátelského chování, a to i ze strany české komunity, i když se takové případy v české společnosti již vyskytly a budou se nepochybně i dále vyskytovat. Obecně lze očekávat, že postavení Rusů v České republice se bude komplikovat i v důsledku ohlášených opatření české vlády prověřovat detailně ruské státní občany žijící v České republice. Stejně tak lze očekávat růst napětí ve vztahu k Rusům, a to zejména k těm, kteří se netají sympatiemi k režimu Vladimira Putina a o nichž je to známo i z minulosti.

Žena pláče po přechodu na slovenském hraničním přechodě v Uble (Ubľe), 27. února 2022. Slovensko uvedlo, že po ruské vojenské operaci na Ukrajině vpustí do země prchající Ukrajince.
Hlavní město se aktivně zapojuje do řešení krize na Ukrajině

Znáte nějakého Ukrajince, který odjel nebo se chystá odjet z Prahy a narukovat do armády? Myslíte si, že většina ukrajinských mužů v exilu mobilizaci vyslyší a vyhne se jí jen malá menšina?
Pro Ukrajince obecně hraje náboženství mnohem větší roli než pro českou populaci. Vzhledem k tomu, že většina Ukrajinců žijících v ČR, pochází ze západních oblastí Ukrajiny, vyznávají řecko-katolické křesťanství. Menšinu tvoří pravoslavní. Nejsem si vědom nějakých výzkumů, které by se snažili definovat počet praktikujících a formálních řeckých katolíků v ČR, a mohu se tak jen dohadovat, že Ukrajinci v ČR, a zejména v Praze, nejsou imunní vůči sekularizačním tendencím. Stejně tak je i složité říct, jakou roli hraje víra v jejich odhodlání bránit vlast – opět je odhaduji, že výrazně menší než sekulární tendence k posilování ukrajinské identity zejména po Majdanu v roce 2014. Napadení Ukrajiny Ruskem před několika dny jejich odhodlání bránit vlast ještě více posílilo.
Ano, jak už jsem psal výše, znám mladé Ukrajince, kteří vyslyší volání své vlasti jít bojovat, a jsem si téměř jist, že těch, kteří se budou chtít boji vyhnout, bude menšina. Je to otázka jejich národní cti.

Stanislav TumisStanislav TumisZdroj: Stanislav Tumis

Je většina členů zdejší ukrajinské komunity věřící? A jakou roli hraje křesťanská víra v jejich odhodlání bránit vlast?
Putin hájil invazi slovy o záchraně Ukrajiny před „nacisty“ a tamních etnických Rusů před genocidou. To samozřejmě nemá oporu v realitě. Nicméně mohli se někteří „ruskojazyční“ Ukrajinci cítit v posledních letech „odstrčeni na druhou kolej“ kvůli sílícímu důrazu na ukrajinský jazyk, ukrajinskou kulturu…?
Ukrajinská identita se na Ukrajině v důsledku Euromajdanu a napadení Ruskem v posledních letech posilovala, stejně jako nebývale rostl počet těch, kteří začali mluvit ukrajinsky místo rusky. Ruskojazyčných Ukrajinců nicméně zůstává stále velké množství a není to nějaký velký problém, protože přináležitost k ukrajinské státnosti není definována z hlediska jazyka či etnicity, jak rád argumentuje ruský prezident. Osobně se ani nedomnívám, že by Rusové žijící na Ukrajině čelili v posledních desetiletích nějakým vážným problémům či útlaku. Navzdory posilování ukrajinské identity nebyli ohroženi ve svých právech, svobodách a v běžném životě.

Řada Rusů včetně prezidenta zpochybňuje či popírá existenci svébytné Ukrajiny. Myslíte si, že tento konflikt v Ukrajincích posílí vlastní národní sebevědomí a vlastně tím stvrdí emancipaci Ukrajiny jako národa od Ruska?
O tom už nikdo nemůže po několika dnech brutální agrese Ruska vůči Ukrajině ani v nejmenším pochybovat. Pokud se Ukrajinci ubrání, posílí to jejich sebevědomí nebývalým způsobem a pomůže jim to v cestě do Evropy a do NATO, kam už teď, dle mého soudu, jednoznačně patří.

Co se podle Vás stane v případě dlouhodobé okupace Ukrajiny Ruskem (nebo dosazení loutkové vlády) nejen s životní úrovní Ukrajinců?
Variantou může být rozdělení Ukrajiny podél řeky Dněpru, kdy se východní Ukrajina stane součástí ruské sféry vlivy, zatímco západní torzo nástupcem dosavadní samostatné Ukrajiny. V případě tohoto scénáře přijde Ukrajina o své hlavní město a další klíčové metropole a území. Západní, a jednoznačně slabší torzo, by pak bylo vydáno na milost a nemilost Západu, bez něhož by nemělo šanci ubránit se pravděpodobné další agresi Ruska připojit ho. Na místě je ale i otázka, zdali by Rusko v případě připojení východní Ukrajiny bylo natolik silné, aby ji udrželo stabilně ve svém svazku. Je zřejmé, že by i po násilném připojení čelilo značné opozici, možná i vyčerpávající partyzánské válce. Zároveň lze předpokládat též rostoucí nespokojenost obyvatelstva v samotném Rusku, neboť toto vítězství by bylo tvrdě zaplacené. Domnívám se, že rozumní Rusové dnes stojí před výzvou zbavit se svého současného prezidenta za každou cenu.

Narodil se v roce 1971 v Praze. Vystudoval obor světové dějiny na FF UK. Stanislav Tumis je dnes ředitelem Ústavu východoevropských studií Filozofické fakulty UK. Odborně se věnuje nejnovějším dějinám východní Evropy s důrazem na Sovětský svaz a postsovětský vývoj. Je rozvedený, má dvě děti.