Tehdy začal v dopoledních hodinách boj o život třiapadesátiletého Petra Zápotockého, kterého v domě svých rodičů náhle postihl infarkt myokardu a zástava srdce.

„Vše se odehrálo velmi rychle. Manžel, který byl do té doby bez jakýchkoli zdravotních potíží a navíc poměrně aktivním celoživotním sportovcem, si ten den nejprve začal stěžovat na bolest na hrudi a znecitlivění levé ruky. Několik dní před tím jej také lehce pálila žáha," začala vyprávět jednačtyřicetiletá Alice Zápotocká.

„Jelikož nepatříme k těm, kteří v případě menších bolestí ihned volají sanitku, domluvili jsme se s mužem, že zajedeme do nemocnice na vyšetření v pozdějších hodinách. Ovšem stav muže se zhoršil během několika málo okamžiků. Začal upadat do bezvědomí a špatně dýchal. V tom jsem ihned vytočila tísňovou linku 155," přiblížila situaci.

Role pětiletého syna

Na druhém konci se jí ozval osmadvacetiletý dispečer Vojtěch Bek, který okamžitě na místo vyslal z Českého Brodu tým záchranné služby v čele s lékařem Tomášem Gazdičem, záchranářkou Pavlínou Černou a řidičem Janem Koptou a po celou dobu s velmi profesionálním přístupem paní Zápotockou naváděl, jak má správně postupovat při resuscitaci svého muže.

„V tu chvíli se z venku vrátil do bytu také náš pětiletý syn Tobiáš, kterého jsem ihned poslala pro pomoc do vedlejšího domu, kde bydlí sestra manžela Jana Junková. Ta mi přispěchala na pomoc a společnými silami se nám podařilo muže přemístit z měkkého gauče na zem, kde jsme pokračovaly již v kvalitnější masáži srdce. Navíc jsme se střídaly v umělém dýchání," popsala Alice Zápotocká.

„Pamatuji si, jak za mnou přiběhl Tobiáš a řekl mi, že tatínkovi není dobře, a že má o něj strach, abych šla za ním. Vzala jsem do ruky tonometr, jelikož jsem zdravotní sestra a spěchala za bratrem. Ten ležel na posteli a nedýchal. Alice mu dělala masáž srdce. Společně jsme jej sundali z gauče na podlahu a pokračovaly jsme v resuscitaci i s umělým dýcháním. Přišlo mi to nekonečné," sdělila své pocity pětapadesátiletá Jana Junková.

Nikdo nepanikařil

A jak nastalou situaci vnímal dispečer Vojtěch Bek? „Velký dík patří zejména členům rodiny, jelikož skvěle spolupracovali, což je v takovýchto případech to nejdůležitější. Výtečným krokem bylo zahájení umělého dýchání do pacienta. Díky tomu tak byl lépe okysličován mozek. Naštěstí nikdo z nich nepanikařil a všichni se snažili vnímat, co jim říkám," sdělil Vojtěch Bek, který ve zdravotnickém operačním středisku jako dispečer v Kladně pracuje čtyři a půl roku.

„Můj obdiv má i Tobiáš, který rychle doběhl pro tetu. Díky němu se vše podařilo zvládnout. Resuscitace na měkkém povrchu totiž zdaleka není tak kvalitní jako na pevném podloží. Moc často se nestává, že by lidé byli v takové situaci duchapřítomní a komunikovali s operátorem tísňové linky. Přitom spolupráce je to hlavní," zdůraznil Bek.

Operace srdce

V sanitce, která k panu Zápotockému přijela včas, byl také kardiolog pracující v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) Tomáš Gazdič. 

„Po našem příjezdu jsme převzali resuscitaci pacienta do svých rukou. I přes to, že dohromady se oživování protáhlo na pětačtyřicet minut, podařilo se nám jej zachránit. Pacienta jsme převezli do IKEMU, kde podstoupil operaci srdce, která proběhla bez komplikací. Pokud by resuscitace nebyla zahájena ihned, šance na oživení pana Zápotockého by byla velmi malá," konstatoval devětatřicetiletý Tomáš Gazdič, který pracuje rád i v terénu.

„Musím říci, že v té chvíli, kdy se mi to stalo, jsem nevnímal vůbec nic. Jsem velmi rád, že funkce mého mozku se plně obnovila. Poté, co mě převezli do nemocnice, nechali mé tělo regenerovat. Asi po dvou dnech mě postupně začali probouzet. Následně jsem podstoupil plánovanou operaci bypassu. Nyní se cítím moc dobře, a to jak po fyzické, tak i psychické stránce," popsal Petr Zápotocký.

Vřelé poděkování

„Chtěl bych nejen za sebe, ale i za všechny zachráněné lidi moc poděkovat celému týmu záchranářů za jejich nezdolnou vůli bojovat o lidský život. Oficiálně by totiž mohl lékař po třiceti minutách resuscitaci ukončit. V mém případě ještě pokračoval dalších patnáct minut, díky čemuž mohu nyní žít plnohodnotně bez jakýchkoli trvalých následků. Všechny členy záchranářského týmu, kteří byli při mém oživování sehraní, obdivuji a skládám jim veliké díky," doplnil Zápotocký.

Právě vřelé poděkování bylo předmětem setkání pana Zápotockého a jeho rodiny se záchranáři. „Velmi si vážíme vaší práce a jsme pyšní, že máme takové profíky v záchranných týmech," dodala Alice Zápotocká. „Pro nás bylo toto setkání a celý příběh a jeho dobrý konec jedním velkým vánočním dárkem," sdělil ředitel Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje Martin Houdek.

„Každý rok máme hlášeno okolo tisíce srdečních zástav, přičemž třiatřicet procent z nich je úspěšných v tom smyslu, že dojde ke spontánní obnově oběhu na místě. Zdaleka však ne všichni pacienti se vrátí do normálního života, jelikož mají poškozený mozek. U nás je dnes linka 155 lidmi velmi často zneužívána, což mnohdy může zkomplikovat zásah u člověka v ohrožení života," uvedl náměstek ředitele Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje Jiří Knor.

Čtěte také: Řidič autobusu zabránil tragédii na kruhovém objezdu v Králově Dvoře