Nový způsob „telerehabilitace“ vyzkoušeli výzkumníci ze čtyř českých univerzit včetně ČVUT v pilotní studii, které se zúčastnilo 14 dobrovolníků s vážnějšími „postcovidovými“ problémy.

Na stále pokračujícím projektu TERESA spolupracují specialisté z řady medicínských i IT oborů. „Věřím, že systém pomůže co nejvíce pacientům a že zkvalitní a zkrátí následnou péči,“ komentoval novinku rektor ČVUT Vojtěch Petráček.

Možnost domácí rehabilitace s využitím „chytrých náramků“ jako prostředků komunikace s odborníkem budou podle představ projektového týmu nabízet lidem právě lékaři nebo fyzioterapeuté. Nejčastěji jako doplněk k plicní rehabilitaci ambulantní, v rámci lázeňské léčby, v rámci léčby v odborných léčebných ústavech nebo v rámci samostatné telerehabilitace a „telecoachingu“.

„U řady pacientů s těžkým průběhem nemoci covid-19 je zapotřebí řešit i následky infekce v takzvané subakutní fázi, druhý a třetí měsíc od počátku onemocnění. Pacienty trápí dušnost, únava, deprese nebo nespavost a jako efektivní metoda řešení těchto problémů se ukazuje systematická rehabilitace,“ vysvětlil za „medicínskou sekci“ Vladimír Koblížek, přednosta Plicní kliniky Fakultní nemocnice Hradec Králové.

Funkční mobilní aplikace je teď ve fázi dalšího rozvoje na základě dílčích poznatků z pilotní studie. Její závěry publikuje vědecký tým na podzim a v zimě má následovat otestování nástroje i mezi „necovidovými“ pacienty s dýchacími a únavovými potížemi spojenými například s chronickou obstrukční plicní nemocí, astmatem či intersticiálními plicními procesy.

Technologickou dimenzi fungování systému, který využívá komerční fitness náramky, popsal Miroslav Bureš z laboratoře inteligentního testování systémů na Katedře počítačů ČVUT FEL.

Nejen videochat, ale i přenos dat

„Pseudonymizovaná data jsou zabezpečeným způsobem přenášena na server, kde jsou po jejich zpracování generovány týdenní reporty. Po zpětném přiřazení dat k jednotlivým pacientům jsou lékařům a fyzioterapeutům předány podrobné denní záznamy pro přípravu programů plicní rehabilitace,“ vysvětlil Bureš, podle kterého tyto informace umožňují plánovat efektivnější a cílenější rehabilitaci.

A jak konkrétně vypadá taková telerehabilitační lekce? V úvodu je s pacienty probráno, jak se cítí, zda zvládají pravidelně provádět cvičení a pohybovou aktivitu, jestli mají s něčím problémy. Poté následuje cvičení, které vede fyzioterapeut. Ten každý cvik, včetně patřičné frekvence, pacientovi vysvětlí.

Následně přes kameru kontroluje správnost provedení a ptá se na pocity cvičícího. Pokud je vše v pořádku, tak pacient nadále vykonává daný cvik v rámci samostatného domácího rehabilitačního programu. V rámci čtyřicetiminutové lekce se stíhají prodiskutovat nové cviky, celkový vývoj pohybové aktivity i zkontrolovat cviky, které si už pacient samostatně cvičí z předchozí instruktáže.

Podle profesionálů z oboru znamená využívání technologií pro komunikaci mezi pacientem a zdravotníkem skutečný rozvoj „telemedicíny“ nad rámec prosté konzultace přes videochat. „Telemedicína je v pravém slova smyslu postavena především na sdílení dat, která mohou pomoci hlídat váš zdravotní stav a v případě nemoci lékařům pomoci včas a lépe zasáhnout,“ řekl nedávno Hospodářským novinám náměstek ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) pro informatiku Tomáš Knížek.