Co je pro jednoho hloupost, tam pro druhého začíná problém

Obrací se na vás lidé často s problémy, týkající se sporů mezi sousedy?

V podstatě každý měsíc se objeví poptávka tohoto charakteru. V Praze se spory týkají většinou hluku. Nedávno se na nás například obrátila paní, která žije v panelovém bytě. Tvrdí, že si její soused pořídil vířivku a pravidelně se mezi šestou a osmou večerní víří před televizí. Což samozřejmě překračuje nějaké hlukové imise a naše klientka nemá klid na své seriály. Musím říci, že ti dva začali vést poměrně ultimátní válku, jestli se soused bude vířit nebo ne.

Jaký jste navrhl postup?

Aby si klientka obstarala dostatek důkazů, že dochází k porušení hluku a o kolik. Nejlépe aby měla znalecký posudek a k tomu vlastní měření, které překračování bude dokazovat. Když se nám to pak povede dokázat, soused se svého jednání musí zdržet. Překračování hluku je v Praze opravdu častý problém. I když se to zdá jako malichernost, tak to, co je pro jednoho hloupost, tam pro druhého začíná obrovský problém. Další častou stížnosti je přehnaný výjev domácích mazlíčků.

Máte na mysli štěkot psů?

Přesně. Tam se musí zase prokázat, jestli zvíře opravdu štěká víc, než je obvyklé. Majitelce pošlete dopis, kde ji poprosíte, jestli by s tím mohla něco udělat. Ona vám na něj nejspíš ale ani neodpoví. Proto se obrátíte na správní orgán, kde doložíte zvukové nahrávky a zavoláte městskou policii, jelikož je to přestupek.

Výsledkem je pak co?

Majiteli zvířete se mohou opakovaně ukládat pokuty. Soud může rozhodnout, že je vlastník povinen zajistit, aby pes neštěkal. Ačkoli si nedokáži představit, jak to udělá, tak je to jeho povinnost, kterou musí dodržet. Pokud to nedodrží, můžete se výkonem rozhodnutí domáhat splnění povinností, a soudní exekutor by začal ukládat peněžní sankce. Takhle daleko jsme se však ještě nedostali. Toto jsou ale relativně banality. Zásadnější věci týkající se převážně nemovitostí řešíme dennodenně mimo Prahu, a to ve středních Čechách.

Mohl byste být konkrétnější?

Nejčastější problémy začínají už se samotnou stavbou. Klienti se na nás hodně obracejí, že jejich soused vybudoval stavbu, která nedodržuje hranice pozemku. Že mu stavba brání ve výhledu nebo mu stíní na jeho pozemek. Hodně se řeší i jehličí padající do bazénů nebo na auto. Klient pak požaduje třeba zaplacení nákladů na myčku. Jednou jsme řešili i dům, vedle kterého stál kravín, tak se měřilo, jak často a kterým směrem fouká vítr, kvůli nepříjemnému zápachu. Nakonec se obě strany dohodly na kompenzaci. O to se snažíme, aby se lidé dohodli a došli ke kompromisu. Soused například přispěje na čištění bazénu, nebo se pokácí onen strom. Kompromis je ale tady vždy věc, při které není nikdo opravdu spokojený.

Lze ke kompromisu dojít, když je spor dlouhodobý?

Jistě. Jen do toho musí vstoupit třetí strana, což jsme my. Podíváme se totiž na problém s nadhledem a ukážeme jiné úhly pohledů. Občas jen stačí zavolat sousedovi, použít správné argumenty a situace je vyřešená během patnácti minut.

Jak dlouho trvá spor, než se dotyčný rozhodne vyhledat právní pomoc?

To je individuální. Když má někdo prudší povahu, je to hned, ale někteří to naopak trpí i několik let, než se pohár trpělivosti naplní a rozhodnou se věc řešit.

Jste schopný na základě toho, co vám rozhořčený klient řekne, rozeznat, jestli má význam tu věc řešit?

Je vždy těžké určit výsledek na základě ústního sdělení klienta, který má svůj pohled na věc. Navíc kolikrát ani neodpovídají dokumenty a papíry, které by měl pro tu věc mít. První krok je proto rozpoznat, jestli dochází k nějakému porušení právních předpisů. Zda je soused pro našeho klienta opravdu jakýmsi škůdcem. Trváme vždy na osobní schůzce, na kterou klient přinese všechnu dokumentaci, kterou má k dispozici. My pak vyhodnotíme, které doklady jsou pro nás podstatné a které ne. Po jejich zpracování dáme návrh, jak by se věc dala řešit.

Bývají spory mezi sousedy vyhrocené?

Fyzické napadání jsem naštěstí nezažil. Ale vulgarismy, plivání, arogance i ignorace jsou zcela běžnými a průměrnými jevy při řešení sousedských sporů. To se ale netýká drobnějších sporů, jakým je kupříkladu hlučný sex. To jsme mimochodem také už řešili. U složitějších věcí je to většinou celoživotní boj obou stran, které jsou o svých pravdách přesvědčeni a vedou spolu něco jako zákopovou válku. Hodně to bývá u práv o nemovitosti, kdy jsou v sázce sta tisíce až miliony.

Ty řešíte často?

Téměř pořád. U nemovitostí je to prakticky pravidlem, protože tam dohoda není téměř možná. Statisícovou až milionovou investici logicky nikdo odstraňovat nechce, takže to bývá vždy na rozhodnutí soudu. Pro vaši představu, někdo postaví černou stavbu, která nedodržuje rozestup. Jenže tato hranice je určená a naměřená v katastru. Jenže ne vždy to sedí. Máme klienta, který si postavil dům. Nebyl potřeba souhlas, protože stavební úřad řekl, že tam je zákonná hranice mezi nemovitostmi. Jenže pak došlo k přeměření a zjistilo se, že to o dva centimetry nevychází. Náš klient se tak stal účastníkem řešení, protože postavil nemovitost nelegálně. A teď se bavíme o tom, jestli ten dům bude odstraněn kvůli dvěma centimetrům, nebo ne. Opravdu kvůli tomu vedeme regulérní spor, ačkoli pozemky mají dohromady jedenáct tisíc metrů čtverečních a oba domy jsou na opačných stranách zahrad.

V krajním případě majiteli vážně hrozí, že se dům zbourá, pokud tak soud rozhodne?

Ano, správní úřad jednou až dvakrát do roka někomu dům zbourá kvůli podobným sporům. V případě, že majitel tu demolici neudělá dobrovolně, pošlou mu tam nekompromisně bagr. Tyto spory se ale táhnou roky a lidé se navíc mohou odvolat, i když to také nejde donekonečna.

Lidé jdou tedy někdy hodně do extrémů?

To tedy. Poměrně často se také stává, že se sousedi nechtějí pouštět na své pozemky a brání si navzájem v přístupu. V praxi to znamená, že máte tři pozemky vedle sebe, ke kterým ale vede jediná cesta. Vlastníkem cesty je pouze jeden z těch tří majitelů pozemků. Tady většinou funguje lidská závist, že má někdo větší dům než jiný, tak tam majitel postaví závoru a domnívá se, že když vlastní cestu, tak tam nikoho pouštět nemusí. To pak ale stačí jen fotka té závory, výpovědi lidí a problém je vyřešený.

Překvapil vás někdy výsledek sporu, případně rozhodnutí soudu?

My vždy dobře zvážíme, zda do sporu jít. Pokud si myslíme, že úspěšnost není velká, řekneme to klientovi na rovinu, a pak je na něm, zda to riziko podstoupí. Velmi často se nám však stává, že našimi klienti jsou Pražané, kteří se přestěhovali na venkov v blízkosti Prahy. Dostávají se totiž do sporů s původními obyvateli vesnic, ve kterých nyní žijí. Jestli to pramení z rozdílných pohledů na vztahy v sousedství, jiné životní tempo nebo jiných názorů, to je otázka.

Existuje univerzální rada, jak řešit mezi sousedské spory v klidu?

Lidé slyší univerzálně na peníze, ale ani ty nejsou všelékem, který by vyřešil vždy všechno. Rozhodně tomu ale nepomáhají lidé, kteří k nám přijdou s otázkou, jak by mohli sousedovi škodit, aby to nebyl přestupek ani trestný čin. Opravdu se stává, že přijde někdo a zeptá se, co se mu může stát, když bude házet sousedovi posekanou trávu na zahradu. Uvažování tohoto typu nepochopíte, protože to pochopí jen ten dotyčný. A s někým takovým se já absolutně odmítám bavit.

Čtěte také: Strážníci v Nymburce pomohli zachránit lidský život. I díky sousedům