K tomuhle závěru ale Kamila nedospěla hned. Jako spousta krajanů, které zákal svět protinožců, střídala práce – našinec se neváhá pustit do čehokoli a nestydí se dělat rukama, takže nebyl problém – a poznávala prostředí i kulturu. Rozhlížela se nicméně i po tamním trhu a podnikatelském prostředí. Takhle to po několik let bylo fajn. Pak ale přišly úvahy, že by nebylo od věci se usadit. A našetřené peníze proměnit v malý domeček, aby se nerozkutálely…

Tehdy se objevil zádrhel. Když se Kamila začala rozhlížet po tamním trhu s nemovitostmi, nabídka ji zklamala: do tohohle přece své peníze nedá, tady do toho také ne – a támhle už vůbec. Co nevadilo při krátkodobém bydlení, se při plánovaní investice ukázalo jako problém. Australské domy často nevyhoví požadavkům na u nás běžný komfort bydlení; někdy v nich v zimním období bývá po ránu i kolem deseti stupňů Celsia. Navzdory citelným rozdílům mezi teplotou ve dne a v noci to s izolací nabývá valné (spíš než dobrou nenajdete žádnou) a starší stavby nemají ani topení.

Firma vznikla u protinožců

Zkrátka a dobře: Kamila se rozhodla, že svůj dům si navrhne sama. V duchu svého přístupu k ekologii a udržitelnému stylu života. A taky si ho postaví, byť něco takového pro ni měla být premiéra; z domova si přivezla spíš zkušenosti s prací v automobilovém průmyslu. Povzbudily ji pozitivní ohlasy na sociálních sítích, kde se s nápadem pochlubila – a pak i sdílela, jak daří pokračovat. A ejhle: začala dostávat žádosti o plány; dokonce se ozvali zájemci s dotazem, jestli by stejný domek mohla postavit i pro ně.

Kocourek Jimmy, mazlíček rodiny Pavlištových.
Máme covid, chytila to od nás kočka? Rodina řeší nákazu s veterinářkou

Nebyla to cesta přímočará, nicméně v roce 2015 založila v Austrálii firmu ecokit. Zaměření? Konstrukční systém pro stavbu nízkoenergetických prefabrikovaných domů s konstrukcí založenou na lepeném dřevě, doplněnou různými vychytávkami: ventilací s rekuperací, neprůvzdušnou obálkou, inteligentní membránami…

Vědci překvapili tím, co dovedou

K nápadu se připojila i sestra – a dopadlo to tak, že první dva prototypy domků určených k nabídce vznikly v České republice. Byli zde dostupnější kvalifikovaní lidé i snazší přístup k technologiím, vysvětlila Pavla Novotná. K nápadu nabídnout tyhle domky také na zdejším trhu pak už byl jen krůček: stačilo by přece přeložit web do češtiny a upravit pár drobností, aby stavby odpovídaly evropským standardům.

Snáz se to řekne než udělá, obzvlášť když se ukázalo, že normy jsou odlišné natolik, že bude třeba pro evropský trh vyvinout speciální verzi domku. Také leccos dalšího je jiné. „Vzhledem k odlišnostem obou trhů, odlišné kvalifikaci pracovní síly a míře dostupných technologií jsme se rozhodly založit zcela nezávislou firmu ecokit ČR, vyvinout nový produkt vyhovující normám Evropské unie a uvést ho na evropský trh samostatně; nezávisle na Austrálii. Firmu jsme založily se sídlem v rodné Mladé Boleslavi,“ připomněla Novotná.

Pochvaluje si, jak začínající firmě pomohla finanční podpora získaná od Středočeského inovačního centra (SIC). „Vzhledem k absenci účetní historie nebylo možné získat komerční úvěr – a bohužel i většina dotačních programů vyžadovala minimálně dvě uzavřená účetní období,“ pojmenovala problém. „Až díky programu SIC pro start-upy a následnému propojení s experty z Univerzitního centra energeticky efektivních budov ČVUT (UCEEB) se nám podařilo úspěšně dokončit analýzu evropského trhu a rozpracovat nový koncept uplatnitelný v Evropské unii,“ konstatovala Novotná.

Zdravotní středisko v Červených Pečkách.
Středočeský lékař se ostře obul do antivaxerů. Jeho vyjádření visí až v Bavorsku

Právě díky příspěvku SIC se v první polovině letošního roku podařilo vytvořit analýzu, v čem je australský projekt třeba pro Evropu přizpůsobit. Roli přitom hrály nejen odlišné normy, ale i rozdíly ve zvyklostech, nárocích – a vlastně i ve způsobu života. Odborníci z UCEEB pomohli – a bylo to poprvé v celé fázi zrodu projektu na jižní i severní polokouli – nejen s energetikou; pro tvůrkyně domků bylo překvapením, že byli k dispozici i experti na vývoj dřevěných konstrukcí a jejich spojů či statiku. Přičemž obavy, že prostředí univerzity bude zkostnatělé, neznalé nejnovějších světových trendů a až příliš orientované na teorii, se ukázaly jako ten největší omyl v rámci celých příprav. „Spolupráce byla tak špičková, že v ní pokračujeme i po dokončení původního projektu: dál pracujeme na konceptu, který jsme společně vyvinuli, a rozpracováváme další detaily,“ chválí Novotná buštěhradské UCEEB.