Bez humusu se kvalitní půda neobejde. Vyrobte si vlastní z banánů i slepičince

Petúnie jsou vyšlechtěny do oslnivého množství typů a kultivarů. Do jejich rodiny patří i oblíbené surfínie, Million Bells, které vytvářejí barevné vodopády od počátku léta až do podzimu. Jsou jako stvořené pro pěstování v nádobách na slunných balkonech a terasách. Nové odrůdy jsou i odolnější vůči nepřízni počasí. Odrůdy s bílým okrajem jsou označovány jako Picotee, tvar bílé hvězdy v květu mají odrůdy typu Star, Orchid zas vynikají tmavší žilnatinou na světlejším pozadí.

Některé odrůdy i krásně voní. Ještě větší výběr budeme mít při předpěstování, se kterým je však třeba začít již v únoru. Když jim dopřejeme dostatek vláhy a živin, vytvoří bohaté polštáře nebo kvetoucí převisy. Verbena, jejíž květenství se trochu podobají drobným muškátům, kvete neúnavně po celé léto a nabízí zářivé barvy od růžové po modrou. Není náročná na vláhu, a čím více slunce se jí dostane, tím bude spokojenější.

Pastelová krása všelichy

Převislé letničky jsou ideální do truhlíků i závěsných nádob. Spoustu jasně žlutých kvítků nabízejí jemnolistý dvojzubec (Bidens) a sanvitálie. Půvabné lobelky, vzpřímené i převislé, kvetou fialově, blankytně, růžově i bíle a to od počátku léta až do konce podzimu – když po odkvětu jejich drobné květy sestřihneme, pokvetou zas. Vydrží na horké jižní straně, pouze pokud jim zajistíme stálý přísun vody, hodí se i do polostínu. Pastelové barvy v závoji velmi jemných lístků nabízí také křehká všelicha. Podobně jako ostatní druhy rostlin s jemnými, úzkými kvítky není náročná na vodu, protože jí tolik nevypařuje.

Splývat dolů i popínat provázky natažené od truhlíků do výšky mohou popínavé, jedlé a léčivé lichořeřišnice, voňavé hrachory se zářivými květy, mohutné vilce, nebesky modré povíjnice a další rychle rostoucí a kvetoucí liány, které pomohou příliš slunný balkon i zčásti zastínit. Tyto bujně rostoucí letničky vyžadují dostatek vláhy i živin.

Deset nejlepších tinktur, které by neměly chybět ve vaší lékárničce

V horku se daří i ohnivě kvetoucím štírovníkům s jemnými sivými lístky, gazániím s velkými, blyštivými květy či proti suchu odolné, zářivě barevné šruše. V truhlíku můžeme pěstovat i vděčné a nenáročné aksamitníky, především aksamitník vzpřímený, jehož mnohé odrůdy mají veliké a plné květy, které připomínají spíše jiřinky či chryzantémy. Ovšem i běžnější aksamitník rozkladitý či vůči suchu odolný aksamitník jemnolistý může doplnit letničkové kombinace záplavou drobných kvítků, které jsou navíc jedlé.

Co do velikosti a tvaru květů jsou aksamitníky různorodé, barvy nabízejí jen od žluté po červenou, vzácně pak krémovou. Bíle a růžově kvetou krásenky, dlouze kvetoucí a nenáročné vysoké letničky. Všechny tyto druhy jsou na vláhu nenáročné, na rozdíl od zakrslé slunečnice, vysoké jen do půl metru, ovšem s typickými, velkými květními úbory. Kromě žluté mohou být i červené či dokonce plné.

Letničky ze semen

Rychle rostoucí letničky, jako jsou lichořeřišnice, slunečnice, aksamitníky či krásenka, se na zahradu koncem dubna či v květnu vysévají přímo na záhony. V nádobách si jejich květy přejeme obvykle dříve, proto je můžeme předpěstovat již v březnu či počátkem dubna a v květnu, po pominutí mrazíků, umístit ven již pěkně nastartované sazeničky. Pro předpěstování použijeme lehký substrát a malé květináčky, důležitý je dostatek světla. Pro klíčení a růst semenáčků je vhodná teplota nad 20 °C, později je vhodnější teplota nižší a zásadní je osvětlení.

Trvalky jsou jako balkonové rostliny méně obvyklé. Mají však výhody: nemusíme je každoročně předpěstovávat, nakupovat nebo uchovávat na bezmrazém místě. Zateplené nádoby lze ponechat venku a rostliny jen na jaře, nebo ob rok či dva, přesadit. Trvalky nabízejí ještě pestřejší paletu barev a tvarů než letničky a vytvoří na balkoně či terase dojem skutečné zahrady. S letničkami je lze úspěšně kombinovat.

Pozvěte sousedy! Proměňte komunitní zahradu v místo, kde lidé rádi tráví čas

Okrasné trávy jsou působivé a přitom velmi nenáročné, v barvách od jasně zelené přes žlutou, červenou, sivou až šedomodrou, ozdobná často bývají i květenství. Můžeme vybírat z mnoha velikostí – mimo těch nejvyšších. Většina druhů trav je sluncemilná, proto máme pro jižní stranu široký výběr. Mezi nejjemnější trávy, které vytvoří kolem květin závoj z dlouhých ochmýřených vlásků, patří kavyly (Stipa). Mají rády slunce a vápník v substrátu. Medyněk (Holcus) je naprosto nenáročný a snese vlhko i sucho, slunce i stín. Dorůstá do výšky kolem 30 cm, zajímavá je jeho panašovaná varieta.

Kostřava (Festuca) doplní široké nádoby kompaktními, mnohdy šedými a modravými, jakoby stále ojíněnými bochánky tenkých listů. U kostřavy sivé (Festuca glauca) je v květnu a červnu navíc doplňují zlaté klásky květenství. Všem kostřavám svědčí propustný substrát, slunce a nevyžadují mnoho živin. Dochan neboli vousatec (Pennisetum) je až metr vysoká travina s hustými, jemnými listy a ozdobnými chundelatými klásky. Vyžaduje dostatek slunce, vláhy i živin. Třeslice prostřední (Briza media) je jemná, dekorativní tráva s fialovým nádechem, jíž vzhled klásků přinesl přízvisko „čmeláčí housky“. Dorůstá nejvýše půl metru, je nenáročná na vláhu a živiny. Trochu náročnější na dostatek vláhy a živin jsou bambusy. Především nižší druhy a kultivary lze v nádobách pěstovat celoročně.

Kvetoucí trvalky a cibuloviny

V létě v nádobách pokvetou lupiny, plamenky, kopretiny, sporýše, šuškardy, zápleváky a další. Na sklonku léta růžově kvetou vůči suchu odolné rozchodníky. Až do zimy pokvetou chryzantémy, hvězdnice a stálezelený vřes, v zimě vřesovce. V truhlících a miskách vypadají atraktivně i nenáročné sukulenty, například netřesky, vyšší tlustice či rozchodníky. Zálivka jim stačí minimální.

Nižší kultivary lilií jsou ideální do nádob. Do hlubokých a prostorných můžeme vysadit i lilie vysoké. Na jižně orientovanou stranu patří jen vyloženě sluncemilné druhy, kterých v rodině lilií mnoho není. Mezi nejoblíbenější sluncemilné lilie patří lilie bělostná (Lilium candidum), jejíž velké květy sladce voní, na slunci prospívá i vysoká a odolná lilie Henryova (L. Henryi). Pochází z čínských hornatých oblastí s vápencovým podložím, vápník v půdě jí proto svědčí, nepotřebuje kyselý substrát jako například stínomilné lilie.

Zahradničení ve městě? Nejdřív musíte najít správné místo, pak zakládat záhony

Dostatek slunce a dokonale propustný substrát vyžaduje i časně kvetoucí lilie nízká (L. pumilum). Na slunci ochotně poroste a pokvete lilie tygrovaná (L. tygrinum), snáší ho i otužilá lilie kanadská (L. Canadense), jejíž zvonkovité květy krásně voní.

Pokud cibule zakoupíme na jaře, květů se patrně dočkáme až příští rok, protože musí nejprve zakořenit. Běžně se sázejí až v létě, nejpozději v září.

Řebříček obecný (Achillea millefolium) je naše domácí květina, ceněná i pro léčivé, protizánětlivé a antiseptické účinky. Zahradní kultivary jsou ještě atraktivnější – od 40 do 80 cm vysoké, s květenstvími ve všech odstínech růžové až po červenou a nachovou, měděnou, krémovou i žlutou. Kvetou v květnu a červnu, po sestříhnutí ještě i v červenci či srpnu.

Bavlněná klubíčka

Ani ten nejsilnější sluneční úpal nevadí čistci vlnatému (Stachys byzantina). Kvete drobnými růžovými kvítky, díky stříbřitě plstnatým lodyhám a listům je ozdobná celá rostlina. Například varieta Cotton Ball má plstí obalená i květenství, takže vypadají jako bavlněná klubíčka. Dorůstá do výše 40 cm a do nádob je proto jako stvořená. Husté chloupky čistec chrání před ostrým sluncem a vysycháním. Svědčí mu propustný substrát obohacený o vápník.

Říkáme kopretina řimbaba, ale správný název je řimbaba obecná (Tanacetum parthenium), přičemž se někdy užívají i názvy kopretina římská nebo červená a starší latinské pojmenování Pyrethrum parthenium či P. roseum. Krásně kvete (v bílo-žluté kombinaci, červeně a růžově), ale je i léčivkou. Do nádob se hodí spíše nízké kultivary, dorůstající jen do výšky asi 30 cm. Na slunci se řimbabě daří, potřebuje však výživný substrát a dostatek vláhy. Vypěstovat ji lze i ze semen, která vyséváme na jaře. Ovšem do dalších let si nová semena neuchovávají vlastnosti původního kultivaru, proto můžeme vyzkoušet řízkování.

Vůně jihu

Většina oblíbených druhů bylinek je vytrvalá a můžeme je v nádobách pěstovat venku celoročně, další skupinou jsou jednoletky. Dřevnatějící, vytrvalé bylinky pocházející z mediteránu, jako je levandule, svatolína, yzop, myrta, tymián, oregano či šalvěj na balkon vnesou jižní atmosféru. Vyžadují propustný substrát s drenáží na dně, až polovinu substrátu může tvořit písek. Jako drenáž poslouží vrstva štěrku nebo kousky dřevěného uhlí. Jsou nenáročné na živiny (můžeme jim dopřát speciální hnojivo pro bylinky se sníženým obsahem dusíku) a nesnášejí přelévání. Většina bylinek ocení i příměs dřevěného popela. V nádobě vystavené horku však nesmí vymizet všechna vláha.

Velmi snadno lze v nádobách pěstovat také jednoleté bylinky, jako je na vláhu náročná bazalka či koriandr. Vytrvalé bylinky můžeme nechat přezimovat ve venkovní nádobě, ale je třeba ji izolovat proti promrznutí a chránit před přemírou vody, například při dešti. Alternativou je umístění rostliny na světlé, bezmrazé, ale chladné místo (zimní pobyt v teple vhodný není).

Co zasít a zasázet, abyste měli čerstvou zeleninu? Pomůže osazovací plán

Rozmarýn lékařský (Rosmarinus officinalis) je stálezelený, voňavý, dekorativní, využijeme ho v kuchyni, jako léčivou bylinku, v přírodní kosmetice. Když kvete, potěší i včely a čmeláky. Ačkoli jsou dnes již dostání mrazuvzdorné kultivary, rozmarýn se u nás tradičně pěstuje jako přenosná rostlina. Přes zimu ho uchováváme na světlém, chladném, ale bezmrazém místě při teplotě 5–15 °C.

Rozmarýn tvoří polodřevnaté keříky, které při pravidelném zastřihávání košatí a lze je snadno tvarovat. Sklizené vrcholky využijeme jako koření nebo z nich můžeme vypěstovat nové sazeničky. Jako koření i léčivá bylina se využívá odedávna. Usnadňuje trávení tučnějších pokrmů, podporuje činnost jater, zlepšuje prokrvení všech částí těla včetně mozku, usnadňuje soustředění, ale není vhodný v těhotenství. V koupeli hojí namožené svaly, nálev poslouží jako vlasový kondicionér.

Levandule a saturejka

Je známá spíše jako vytrvalá zahradní bylinka, pro nádherně vonící květy se ale pěstuje i na polích. Ovšem v nádobách roste a kvete také velmi ochotně. Keříky mohou být jen 20, ale i 60 cm vysoké, záleží na druhu a kultivaru. Pro udržení pěkného vzhledu je třeba keříky na jaře seřezávat, ale pouze nové výhony, nikdy až na staré dřevo, které obráží špatně. Původní, botanické druhy, jako je levandule lékařská, se dobře množí semeny i řízky. Vyšlechtěné variety je pak třeba množit pouze řízky, aby si zachovaly původní vlastnosti.

Voňavé květy levandule mají uklidňující a harmonizující účinky na tělo i duši, napomáhají sladkému spánku, hojí a čistí i pokožku, prospívají trávení. V nádobách můžeme levanduli nechat téměř odkvést, a teprve potom květenství sklidit. Při sušení budou opadávat, hodí se pro přípravu čaje, koupele či vonných sáčků. Voňavý nálev z čajové lžičky květů na šálek vody uklidňuje nervy, tiší bolesti hlavy, pomáhá trávení a provoní dech. Poslouží i jako pleťová voda či kondicionér. Čerstvými květy lze ozdobit jakýkoli pokrm nebo nápoj.

Jak znovu objevit libido? Pomůže čaj z maliníku i ženšen

Saturejka zahradní (Satureja hortensis) je jednoletka a dorůstá až do půlmetrové výšky. Rozkvétá pěknými růžovými květy. Má příjemnou, mírně štiplavou, kořenitou vůni, která připomíná zemitější tymián i oregano. Saturejka horská (S. montana) kvete bíle, je vytrvalá, mrazuvzdorná a polodřevnatějící, ale její listy jsou trochu tužší a jejich vůně méně výrazná. Velmi dekorativní je její plazivá varieta Prostrata. Podobně jako ostatní bylinky se snadno množí řízkováním.

Oběma druhům prospívá neutrální nebo mírně zásaditý substrát. Vytrvalá saturejka ho vyžaduje propustný, jednoleté svědčí výživnější, obohacený kompostem. Dalšími zajímavými a méně známými druhy jsou Satureja thymbra, převislá bylinka vhodná do závěsných květináčů, a Satureja viminea, zvaná jamajská máta. Můžeme je pěstovat jako přenosné. Saturejka je oblíbená především ke kořenění luštěnin, ke kterým ladí a ulehčí jejich strávení. Hodí se i k řadě dalších pokrmů a umožní omezit používání soli, aniž by pokrm ztratil na chuti.

Vavřín i svatolina

Vavřín vznešený (Laurus nobilis), takzvaný bobkový list, ve své domovině dorůstá velikosti stromu či mohutného keře. U nás ho můžeme pěstovat jako přenosnou rostlinu, přičemž pěstování v nádobě i klima omezuje jeho vzrůst. Zato ho můžeme vytvarovat do podoby malého stromku s košatou, kulovitou korunkou. Odštipováním spodních listů a větviček vznikne kmínek, košatou korunku pak tvoříme zakracováním větví. Pěstovat můžeme i různé kultivary, například zlatolistý Aureum nebo úzkolistý Angustifolia.

Substrát by měl být kyprý a výživný, zároveň však propustný, a nádoba dostatečně hluboká. V letním období potřebuje vavřín dostatek vláhy, v zimě minimum. Zimovat by měl na chladném, bezmrazém, ale světlém místě. Čerstvé listy využijeme v kuchyni, jsou mnohem lepší než sušené z obchodu. Bobkovému listu nevadí dlouhé vaření, naopak, jeho chuť a vůně se tak do pokrmu nejlépe vstřebá.

Šťáva z čerstvé kopřivy vám vrátí chuť k jídlu, tlumí i únavu

Méně známá, avšak velmi pohledná je svatolina cypřiškovitá (Santolina chamaecyparissus). Půvabné keříky jsou 40–60 cm vysoké a podobně i široké. Celá bylinka velmi intenzivně voní, aroma žlutých květenství i stříbrných listů je osvěžující a kořenité. Dnes se jako léčivka používá výjimečně a raději v malém množství. Hlavní uplatnění nachází jako osvěžovač vzduchu a součást přírodních repelentů.

Bazalka a koriandr

Je možná nejoblíbenější jednoletou bylinkou. Na balkoně by určitě neměla chybět, protože má vynikající chuť i vůni a přitom krásně vypadá. Rychle obrůstá a můžeme ji sklízet průběžně po celé léto. Pěstovat můžeme bazalku klasickou, s velkými, svěže zelenými listy a typickou bazalkovou vůní, nebo kompaktní drobnolisté „keříky“ bazalky trpasličí, dále bazalku skořicovou, která voní skutečně s nádechem tohoto koření, citronovou i anýzovou.

Mnohé odrůdy mají nejen voňavé a ozdobné listy – včetně tmavě vínových –, ale také krásně kvetou. Bazalky milují horko a slunce. Na rozdíl od vytrvalých bylinek s úspornými listy však vyžadují hodně vláhy, prospěšné je i přihnojení, pokud mají stále obrůstat. Bazalkám pěstovaným pro listy je výhodné kvetení nedovolit a výhony včas zaštipovat. U krásně kvetoucích druhů však stojí za to udělat výjimku. Červená či fialová květenství zkrášlí okno i balkon.

Stále oblíbenější jednoletou bylinkou, rovněž velmi vhodnou pro pěstování v nádobách a milující slunce, je koriandr setý (Coriandrum sativum). Pochází z Orientu, čemuž odpovídá jeho jedinečná, kořenitá, exotická vůně. Voní celá rostlina a využívají se všechny její části: listy, které jsou nejlepší čerstvé, zralá sušená semena a také sušené kořeny. V nádobách se vyplatí sklízet spíše listy a mladé výhony, než čekat, až dozrají semena.

Bylinkářka: Pokud si nemoc „hýčkáme“ několik let, nezbavíme se jí za měsíc

Koriandr dorůstá do výšky 20–60 cm, podle variety. Svědčí mu propustný, ale výživný substrát. Sazeničky běžně k dostání nejsou, ovšem bylinku vypěstujeme snadno ze semen podobně jako bazalku.

Čerstvé listy jsou výtečné do dušených pokrmů, polévek, restované zeleniny, jako přísada čatní. Přidáváme je až na hotový pokrm, zpestří i zeleninové a ovocné saláty. Především niťovitě dělené listy jsou velmi voňavé a pikantní. Spodní, okrouhlé, plnější lístky mají navíc zemitou, petrželovou příchuť.

Zelenina na balkoně

Pro pěstování v menších nádobách a truhlících jsou ideální drobnější odrůdy keříčkových rajčat. Na slunných a chráněných místech balkonu mohou plodit až do podzimu. Ovšem jsou poměrně náročné na výživu a vláhu. Prostorné a dostatečně hluboké nádoby pěstování usnadní. Osvědčené jsou samozavlažovací truhlíky, do kterých můžeme vysadit několik sazenic vedle sebe. V horkých letních měsících to usnadní zálivku a rajčata nebudou strádat suchem, ani pokud na několik dní odjedeme.

Drobnoplodé keříkové odrůdy, které splývají, vypadají půvabně i v závěsných koších a žardinkách. V truhlících, košících i jiných nádobách, které vždy musí být opatřeny drenážním otvorem, můžeme rajčata kombinovat i s rozmanitými kvetoucími letničkami či jednoletými bylinkami, například s bazalkou.

Máte balkon na severu? Dejte tam fuchsie či rákosníka a ohromíte sousedy

Vzdávat se nemusíme ani rajčat tyčkových, pokud je navedeme na oporu a poskytneme jim dostatečně hluboké nádoby. Využijeme tak prostor i do výšky a úroda bude větší. Ideální je pěstování ve skrytu před deštěm, jakožto prevence proti houbovým chorobám. Největší výběr odrůd budeme mít, pokud si předpěstujeme vlastní sazeničky ze semen – začít je třeba v březnu, ven je umístíme, až pominou jarní mrazíky.

Na slunce a teplo jsou ještě náročnější než rajčata, na slunný balkon jsou proto jako stvořené, navíc velmi pohledné. Volíme však nižší kultivary, v nádobách vypadají dobře především malé keříčkové papriky a různobarevné chilli papričky. Výjimečně pohledný, krásně kvetoucí a plodný je též lilek. Vybírat můžeme z odrůd s plody vejčitými i kulatými, temně fialovými, bílými i žíhanými. Na slunném, teplém místě můžeme pěstovat i vyhlášené italské odrůdy – macatou klasikou je odrůda Bellezza Nera, dlouhé štíhlé plody má Violetta Lunga, kulaté plody v kombinaci bílé a lila dává Rotonda Bianca.

Cukety

V prostorné nádobě můžeme pěstovat i cukety. Jedna rostlina zabere mnoho místa do šířky, ale bude listy i velkými květy až překvapivě pohledná. A užitečná. Když se cukety do našich krajů dostaly z jihu Evropy, mnoho pěstitelů nechávalo plody dorůst do obřích rozměrů. Vypadaly impozantně, ale chutnaly jako vata. Přerostlé cukety lze sice zpracovat na poživatelné pokrmy a méně vybíraví strávníci je snědí, Italové by však rostliny pro takové plody sotva pěstovali.

Sklízejí je mnohdy ještě s květem na konci. I my už jsme se naučili, že se vyplatí trhat cukety, dokud jsou mladé, křupavé, lahodné a šťavnaté. Takové chutnají dobře dokonce i zasyrova a krátce orestované, ogrilované, podušené nebo zapečené jsou výtečnou přílohou i hlavním chodem. A co víc, cuketu odebíráním nezralých plodů stimulujeme k nasazování dalších, takže nakonec nesklidíme o nic méně kilogramů, ovšem v docela jiné kvalitě. A rostlina v nádobě bude stále pohledná a kvetoucí.

Proveďte vodu na svou zahradou. Přinese vám užitek, dětem velkou zábavu

Cukety rostou rychle, proto lze vysít semena i v květnu. Pro pěstování v nádobě je však vhodnější si v dubnu předpěstovat sazeničky nebo je zakoupit a v květnu, po pominutí mrazíků, vysadit do venkovních nádob. Cukety jsou mohutné, velká plocha listů odpaří mnoho vody, proto ji musíme rostlinám včas dodávat. Vláhu potřebují i pro bujný růst, stejně jako přiměřené hnojení. Tvorba velkých květů a přehršel plodů totiž stojí rostlinu mnoho energie.

Jahody

Z ovoce jsou nejvděčnějšími balkonovými plody hlavně převislé stáleplodící jahody, včetně kultivarů se sytě růžovými květy, a drobnoplodé jahody měsíční. Sazenic je zjara poměrně velký výběr, měsíční jahody (které jsou jakožto sazenice k dostání méně často) můžeme i vypěstovat ze semen, ovšem abychom se dočkali úrody již v daném roce, je třeba začít v únoru. Jahody, na rozdíl od zeleniny, jsou vytrvalé. Mohou přezimovat v zateplených nádobách venku nebo na chladném bezmrazém místě. V dalším roce přinesou úrodu ještě větší, poté se může postupně snižovat, proto je po pár letech obměníme.

Přenosné rostliny

Pokud máme vhodné, chladné a bezmrazé místo pro přezimování (některé vyžadují světlo, jiným stačí místo tmavé), můžeme na slunném balkoně pěstovat i přenosné rostliny pocházející ze Středozemí a subtropů. Mezi nejčastěji pěstované přenosné rostliny patří muškáty neboli pelargonie. Lze je pěstovat i jako letničky, ale přezimováním ušetříme za každoroční nákup sazeniček. Pěstování ze semen je zdlouhavé a musíme s ním začít již v prosinci.

Pelargonie lze pěstovat v nesčetném množství odrůd různých barev a tvarů, převislé i vzpřímené. Mezi zajímavé odrůdy patří pelargonie maceškovité, břečťanovité, s barevnými listy či pelargonie vonné, jejichž silně aromatické listy slouží jako koření. Vyžadují propustný substrát, přiměřenou zálivku a hnojení. Po zimování je seřízneme, aby byly košaté a zmlazené.

Jak dostat z léčivek to nejlepší? Na čaj se hodí květy, na odvar kořeny a kůra

Z popínavých přenosných rostlin je pro výhřevné a slunné místo vhodná velmi atraktivní, rudě či růžově kvetoucí buganvilea (Bougainvillea) a mandevila (Mandevilla). Svědčí jim hluboké nádoby a opora, se kterou je můžeme přestěhovat na zimoviště. Lze je však i sestřihnout, pak každoročně obrazí. Vysokým a nepřehlédnutelným solitérem je oleandr.

Velmi půvabnou přenosnou rostlinou je kopretina pařížská (Argyranthemum frutescens), jejíž úbory mají rozmanité pastelové barvy, jsou velmi početné a kvetou dlouho. Podobně lze uchovat i kopretině podobnou modroočku (Osteospermum), i když je obvykle pěstována jen jako letnička. Blankytně modré květy od léta až do podzimu poskytne polokeřík olověnec (Plumbago). Některé přenosné rostliny v nádobách mohou i plodit – například fíkovník, olivovník, granátovník, citrusy či pepíno (Solanum muricatum).

Oleandr

Co oleandry potřebují, aby bujně rostly a oslnivě kvetly? Pod nohama rybníček, nad hlavou ohníček – snesou jakýkoli úpal a sluneční žár, dokonce ho milují a hojně na něm kvetou, ale musí mít stále dostatek vody. V její blízkosti rostou i v přírodě. Jsou tedy velmi žíznivé a listy vystavené slunečnímu žáru odpařují hodně vláhy, kterou musíme doplňovat. Proto tyto mohutné keře vyžadují objemné nádoby – v malých by se nejen tísnily kořeny, ale také by rychle vysychaly. Substrát musí být stále vlhký. Jednou týdně přidáváme hnojivo pro kvetoucí rostliny, a to od jara do konce srpna.

Pak už necháme rostlinu v klidu, aby se připravila na zimu. Výhodou oleandru je, že může přezimovat i potmě a že zjara znovu obrazí. Chladné světlé místo je samozřejmě vhodnější. Pro atraktivní kultivary s plnými květy najdeme raději stanoviště chráněné před deštěm, který jejich krásu často poničí. Oleandry s jednoduchými květy přečkají spršky lépe. Pozor na to, že všechny části oleandru jsou smrtelně jedovaté! Proto by měl být umístěn mimo dosah malých dětí a domácích zvířat.

Fíkovník a granátovník

Fíkovník smokvoň (Ficus carica) je strom krásný i užitečný. Jeho zmenšeninu, stále však s velkými pohlednými listy, můžeme pěstovat v nádobě a dočkat se i plodů, pokud se mu dostane dostatek slunce.

Dopřejeme mu dostatečně velkou pěstební nádobu a nejméně každý třetí rok ho přesadíme. Daří se mu v propustné zemině, složené z kompostu, listovky a písku. Během vegetace vyžaduje vydatnou zálivku, plocha jeho listů je velká a tím pádem i odpar a spotřeba vody. Během jara a léta fíkovník jednou týdně přihnojíme, vhodné je organické hnojivo pro drobné ovoce.

V zimě by měly fíkovníky odpočívat v chladné místnosti, při teplotě kolem 10 °C. Výhodou je, že při zimování nevyžadují světlo, takže je můžeme uložit i do chladného tmavého sklepa. Listy mu tam opadají, ale na jaře se opět zazelená. Bát se nemusíme ani o nezralé plody, které stromek na podzim založil – přezimují na něm, na jaře budou pokračovat v růstu a dozrají, přičemž na sklonku léta můžeme mít ještě jednu úrodu. V době vegetačního klidu a odpočinku v chladu fíkovník zaléváme velmi opatrně, jen aby zemina zcela nevyschla. Fíkovník může plodit již třetím rokem, záleží však na podmínkách i troše štěstí.

Ubytujte doma žížaly. Zbytky z kuchyně promění v blahodárný humus

Marhaník neboli granátovník obecný je okouzlující strom pocházející z Asie. Jeho plody, legendami opředená granátová jablka, skrývají uvnitř tvrdé červené slupky osvěžující, voňavou a velmi zdravou dužinu. Obaluje jednotlivá nejedlá semena, je průsvitná, růžová a rozdělená bílými septy.

V nádobě bude menší, ovšem na jaře nádherně pokvete a na sklonku léta může i plodit. Běžné stromky dávají úrodu až ve stáří sedmi let, zakrslé odrůdy již dříve. V Orientu je krásný granátovník všestranně užitečnou rostlinou – z listů se připravuje čaj, z kořenů a kůry barvivo, ceněné je i žluté, velmi tvrdé dřevo.

Substrát mu prospěje výživný, propustný a s neutrálním pH. Zimu by měl přečkat při teplotě 0–15 °C a při velmi omezené zálivce. Díky tomu, že je opadavý, může být místo zimování i tmavé. Vypěstovat ho lze i ze semene, které je vhodné před vysetím nechat ve vodě mírně zakvasit, klíčí nejlépe při teplotě nad 25° C. Ovšem stromku se dočkáme až za několik let.

ČASOPIS RECEPTÁŘ