Nebýt rozhodnutí maminky Stanislava Příhody, možná by byl nyní vlašimský umělec profesionálním vojákem. Záliba v malování, hudbě i knihách mu ale předurčila jiný osud. Během dospívání se Stanislav Příhoda rozhodl odejít z rodných Senožatech a začal studovat na Pedagogickém gymnáziu v Jihlavě. „Měl jsem sice stipendium, ale i přesto žít v cizím městě něco stálo. Nikdy jsme nebyli bohatá rodina, tatínek byl rolník. Když mu bylo 41 let, zemřel, zrovna když jsem studoval v Jihlavě. Maminka tak byla na všechno sama. Se strýcem si pohrávali s myšlenkou, že kdybych šel na vojenskou školu, měl bych oblečení i jídlo zadarmo. Nakonec ale zvítězila pedagogika,” prozradil Stanislav Příhoda.

Sám Stanislav Příhoda tvrdí, že dokud nebyl na pedagogickém gymnáziu, a posléze ve stejném oboru na fakultě v Praze, neměl možnost svoje zájmy rozvíjet. Když začal vyučovat nejdříve v jednotřídce, posléze na základních školách na Podblanicku, mohl se v rámci vyučování věnovat i sám sobě. Není třeba dodávat, že žáky vzdělával ve výtvarné, hudební a tělesné výchově.

Ještě během studií na vysoké škole potkal mladý Stanislav jednou v autobuse starého pána, s kterým si padl do noty. Snad to byl docent a začal se mladého Stanislava vyptávat, co chce v životě dělat. „Jsem vesnický kantor, rád maluji, hraji na různé nástroje i píši. Ale když se jednomu nevěnuji pořádně, obávám se, že žádný z těch oborů nebudu ovládat stoprocentně,” svěřil se Stanislav Příhoda vstřícnému pánovi. Ten mu pohotově odvětil, že může být rád, že všechny tyto činnosti ovládá. Bude se mu to prý hodit k učení a děti ho budou mít pro jeho rozhled rády.

Radu si očividně vzal Stanislav Příhoda k srdci. Se svými žáky totiž pořádal nejrůznější akce, učil je třeba na foukací harmoniku, mandolínu či s nimi vybíral peníze na SOS vesničky. Řada žáků si ho doopravdy oblíbila a snad také díky němu jsou někteří profesionály ve svém oboru jako v případě Pavla Štechera, který je členem pražské filharmonie. I mezi sportovci má své bývalé žáky. Slávka Vošická se stala kapitánkou ženského, fotbalového mužstva za pražskou Slavii. Také Michala Rozsívala zná nejeden fanoušek hokeje. „Hudebka ho sice moc nebavila, ale když jsme se dostali na volejbalový přebor do Benešova, poprvé jsme ho za školu vyhráli, také díky Michalovi,” dodal Stanislav Příhoda.

Po ukončení pedagogické činnosti se začal Stanislav Příhoda věnovat především svým zálibám. V roce 2006 spoluzaložil Klub přátel Podblanické galerie, která sídlí ve vlašimské bráně. „Vlašimskou bránu již od toho roku využívám jako ateliér. Také se v těchto prostorech scházíme s klubem. Zájemci mohou jak ateliér, tak přilehlou galerii navštívit,” podotkl Stanislav Příhoda.

Zmínit se o každé činnosti i zážitcích vlašimského všeuměla by vyšlo na několik článku či dokonce na napsaní celé knihy. I ta ale existuje. Stanislav Příhoda ji napsal především pro své žáky a známé. V literární tvorbě není žádný amatér. Kantorský pětiboj, několikaletá práce i shrnutí všech jeho dosavadních knih, je již jeho šestý literární počin. Vytvořil také ale řadu publikací, sborníků i fotoknih.

Na podzim minulý rok oslavil Stanislav Příhoda jubileum, osmdesát let. Své narozeniny, díky výstavám i různým akcím mohl oslavit patnáctkrát. Již po dvacáté bude v září pořádat i Poblanický plenér, výstavu v zámeckém parku. „Organizovat akce se lidem již moc nechce. Výstavu ve vlašimském parku si ale přeji udržet. Uprostřed zeleně vystavují umělci z celé republiky,” dodal Stanislav Příhoda. Sám vlašimský malíř má za sebou již přes 155 výstav.

Méně známá je jeho hudební tvorba, která určitě stojí za zmínku. Písně hlavně pro děti, ale i pro svoje potěšení, píše stále. Hudební nástroje totiž také ovládá a není jich málo. Hraje jak na harmoniku, ale také na basu, piáno, kytaru, dříve na saxofon. Milé tóny zazní při jeho hře i na banjo či varhany. „Musím ale podotknout, že neumím všechno. Jsem technický antitalent. Nebaví mě to. Doma všechno musela zajistit manželka. Autem se maximálně vozím,” dokončil Stanislav Příhoda.

Stanislav Příhoda

  • narozený 19. listopadu 1936 v Humpolci
  • dětství prožil v Senožatech
  • střední školu vystudoval v Jihlavě
  • jako pedagog působil v Pravěticích, Načeradci, Zdislavicích i Vlašimi
  • vyučoval ve všech typech škol od jednotřídky až po gymnázium
  • známý je především jako malíř
  • působí také jako hudebník, literát a organizátor různých kulturních akcí
  • jeho příbuzný je pilot RAF Josef Příhoda z Vlašimi
  • s manželkou Alenou, bývalou vlašimskou učitelkou, vychoval syna Luďka, který se živí v hlavním městě jako šéfredaktor
  • má dva vnuky, mladší hraje profesionálně na housle