Kde to všechno začalo?
Daniel Marzell: Vše začalo tím, že dívky, se kterými hrajeme, Lucie a Rút, složily písničku kamarádce k narozeninám. Obě mají rády angličtinu, plynule tímto jazykem mluví a chtěly toho při tvorbě využít. Já jsem měl odmalička k hudbě blízko, bratr byl muzikant, kromě basy se věnoval i jiným nástrojům, přes něho jsem se také dostal i k aparatuře.
První vystoupení, začátky, pamatujete si ještě?
Daniel Marzell: Během prvního půlroku jsme vyhráli soutěž, která se jmenovala Startér, a ta nás katapultovala na festival Rock for People. To byl pro nás skvělý začátek a impulz jít dál. Pak to opadlo, půl roku se nedělo nic, nikam jsme se neposouvali. Další dva roky jsme se jenom plácali. Když jsme dodělali střední školu, každý z nás skončil někde jinde. Někteří šli na vysokou, další začali pracovat. Z kapely odešel kamarád, který s děvčaty kapelu zakládal a který mne přivedl do dětského domova. Začínal jsem jako dobrovolník a pokračuji jako vychovatel. Tam byl jeden chovanec, u kterého jsem pozoroval jistý talent na muziku.
Tak jste ho přibral do kapely.
Daniel Marzell: Pamatuji si ho od jeho devíti let. Ve třinácti se k nám přidal. Ale to byla kapela zase v plenkách, byli jsme na začátku, nově jsme se všichni poznávali a všechno si to tak nějak sedalo. Zvrat přišel v minulém roce, kdy jsme už měli kvalitní sestavu. Připojil se k nám Ondra, přebral ode mně bicí a já začal kromě baskytary ještě zpívat, což naši tvorbu trochu okořenilo.
Ondřeji, jak jste se vy ocitl ve skupině?
Ondřej Skřivan: S nápadem, že bych chtěl hrát do Czech it, jsem přišel já. Kdysi jsem je na týneckém festivalu viděl hrát, hudba mi přišla fakt divná a říkal jsem si, že s takovou kapelou takovým bych asi nikdy nehrál (smích). Pak jsem si prošel tady v Benešově pár kapelami a dostal se do situace, kdy jsem byl najednou bez kapely. A pak jsme se úplně náhodou potkali tady s Danem na jednom projektu. Zakecali jsme se a Dan mi prozradil, že hrají v Cafe bar Terasa. Tak jsem si řekl, že se přijdu podívat. Zaujalo mne, že si během koncertu vyměňovali nástroje. Točili si je. Ptal jsem se, jestli jim někdo nechybí, třeba na bicí. Dan nad tím popřemýšlel, pak jsme se nějakou chvilku neviděli a najednou telefonát. Hele, nechceš si zabubnovat, že bychom něco zkusili? A od té doby, už dva a půl roku, s nimi funguji a je to moc fajn.
Takže je oboustranná spokojenost se složením kapely.
Daniel Marzell: To byl náš úplně první koncert s tím mladým kytaristou z dětského domova, taková naše premiéra. Když jsme ho oslovili, vysvětlili jsme mu situaci, že zrovna přišla nabídka do Lucerny Music klub. To pro nás byla velká příležitost, hodně jsme se pro to nadchli a v průběhu toho nadšení jsme zjistili, že jsme si všichni sedli. Že to vidíme stejně, že tudy povede cesta.
Snažil se Ondřej vnést do kapely něco ze svých představ o hudbě?
Daniel Marzell: Určitě. Byla to dvojšlapka (pozn.: typ pedálu k bubnu), na které on trval a já ji odmítal. A na kterou jsem já nikdy nehrál. Trochu jsem ji odsuzoval, ale pak jsem změnil názor, protože to vneslo úplně jinou energii do písniček. A hlavně reakce lidí na koncertech byly najednou takové, jak jsem si vždycky představoval.
Ondřej Skřivan: Docela dlouho jsem měl dvojšlapku zakázanou.
Jaká jsou nejčastější témata?
Daniel Marzell: Rozhodně nešťastná láska, cesta k Bohu a víře, k tomu mne vždycky inspirovala naše houslistka, která je věřící.
Co posloucháte? Kdo je vaším vzorem?
Daniel Marzell: Já jsem univerzální, mám rád různou hudbu, třeba citovky, jako je Coldplay nebo U2 poslouchám, když potřebuji vypnout a na nic nemyslet. To jsou kvalitní muzikanti, vysoký level. Mám rád ale i českou hudbu, třeba Chinaski.
Ondřej Skřivan: Já jsem protipól kapely, mám rád tvrdou hudbu, metal, power metal, vyžívám se v těch bubenických technikách…
Daniel Marzell: Ty se tady prezentuješ jako velký metalista a v telefonu jsem ti našel Ewu Farnou (smích).
Ondřej Skřivan: Když už jsme u té Ewy Farné, v písničce, kterou mám v telefonu, je moc dobrý bubenický groove. V pátek jsem byl v Brně na B-Side bandu, swingový orchestr, projekt Vojty Dyka. Okouzlilo mě to, teď sjíždím ty jejich swingové písničky.
Obraťme trochu list. Jaké je to pracovat v dětském domově?
Daniel Marzell: Je to skvělá práce, nedělal bych to, kdyby mne to nebavilo. Ale po těch čtyřech letech už to není jenom sranda a bavení dětí, jsou to všechno v zásadě rodičovské povinnosti. Chodím na třídní schůzky, pomáhám jim s úkoly, musím dohlídnout, aby měly pomůcky v tašce, jak prospívají, kroužky a spousty dalších povinností.
Jste něco jako rodič.
Daniel Marzell: Jsem něco jako alternativa staršího bráchy než třeba jako táta.
Jak to jde skloubit – práce, kapela, vztahy?
Daniel Marzell: Teď se nám začalo docela dařit, takže je to pro mne místy náročné být celý den v práci a soustředit se na ni, když mi někdo volá, hele, máme nabídku hrát tam nebo tam. Najednou se vám rozletí myšlenky a je těžké se na práci koncentrovat. Snažím se v práci co nejvíc ignorovat telefon, ale někdy to nejde, když víte, že zazvonění může přinést šanci. Takže ohledně koncentrace je to někdy těžké.
Ondřej Skřivan: Není to jednoduché, já mám časově hodně náročnou práci. Mám přítelkyni a musím říct, že i když se snažím s ní trávit každou volnou chvíli, není těch chvil moc. Když je zkouška, má přednost kapela.
Nechtěl byste ji mít také ve skupině?
Ondřej Skřivan: Já nejsem takový hrdina jako Dan, já bych přítelkyni v kapele asi nechtěl.
Daniel Marzell: Teď jsi řekl naprosto podstatnou informaci, kterou musíme rozebrat. Já si totiž beru v červnu svou přítelkyni, která v kapele hraje. Je to místy náročné všechno skloubit dohromady, ale máme obrovskou výhodu, že nás to oba baví. A myslím si, že to zvládneme i někdy v budoucnu s dětmi.
Jste nominovaní na cenu v anketě Žebřík.
Ondřej Skřivan: Anketa Žebřík je druhá nebo třetí nejprestižnější, na prvním místě je anketa Anděl a na druhém místě Žebřík. Dostali jsme se tam z impulzu jedné novinářky, která nás doporučila na hlasování. A lidé pro nás hlasovali, což nás posunulo do té nominace, takže pro nás můžou hlasovat znovu. Jsme v kategorii Objev roku.
Kteří lidé vás poslouchají nejčastěji?
Daniel Marzell: Nelimitujeme se nějakou skupinou posluchačů. Když nás minulý rok nasadili do rádia Evropa 2, získali jsme úplně jiné fanoušky, než na jaké jsme byli zvyklí. To rádio nás opravdu hodně podporuje, zvlášť, když si uvědomíte, že jsme prakticky neznámá kapela.
Na co se těšíte do budoucna?
Daniel Marzell: Na začátku března budeme natáčet klip v Londýně. Bude to moc hezké a písnička se bude hrát i na Evropě 2.
Složení kapely Czech itDaniel Marczell - baskytara, zpěv, Lucie Konečná - klavír, zpěv, Rút Škvorová - housle, zpěv, Dominik Krykorka - elektrická kytara, Tomáš Mudra - akustická kytara, Ondřej Skřivan - bicí.
