Až tak, že v době, kdy byla cena na cestě do redakce Benešovského deníku, ptal se trochu netrpělivě a žertem, jestli Benešovský Otík nezabloudil znovu do Vranova k Vlastovi Horváthovi.
Teď už trofej Dan má. Převzal ji společně s kamarády z kapely From, která také předčila všechny své konkurenty.
„Vlasta tuhle anketu čtyřikrát vyhrál," zasmál se a znovu zdůraznil, že to byla jen nadsázka, legrace. „Tahle cena se mi opravdu moc líbí, je super," zhodnotil už vážně novou trofej, kterou si může hýčkat ve svém pokoji. Umístil ji hned vedle cen, které získal do svých devatenácti let v tanečních soutěžích.
Pohybové vlohy z tancování standardních nebo latinských tanců, ale Dan při vystoupeních nevyužije.
„Chceme ve Fromu zapracovat i na choreografii. Zatím je to trochu rozbouřené," plánuje zpěvák, který vystupuje vždy před koncertem skupiny se svým recitálem. Při něm se sám doprovází na akustickou kytaru a samozřejmě i zpívá. A právě s kytarou na krku je ve své kůži.
„Když zpívám s kapelou a mám jen mikrofon a měl bych rozpohybovat diváky, není to zatím ono. V tomhle ohledu jsem tak trochu ještě v plenkách," přiznává.
Přibrat jako roští k vystoupením nějaká pohybově nadaná děvčata, ale Dan ani jeho spoluhráči z Fromu neplánují.
„To se k nám moc nehodí," je přesvědčený. „Máme i rytmické písničky, ale jsme rádi, když si naši diváci zatancují sami," říká a připomíná, že From je parta fajn kluků, které to klape a to platí, i když každý její muzikant poslouchá zcela jinou hudbu.
Ze zisku prvního Benešovského Otíka má radost i Danova rodina. Sám mladý muzikant a zpěvák tenhle pocit popsal slovy: „Máma šťastná, všichni šťastní."
