Tak, jako téměř vše v životě, se i na jevišti točila konverzace kolem sexu a peněz, případě jejich kombinace, vše zahalené do noblesního hávu měšťanské lepší společnosti a habsburského císařského dvora. Divadelní hru s historickými prvky napsal vídeňský Čech Jan Brabenec. Premiéru měla v roce 1998 v rakouské metropoli v režii Oty Ševčíka s Vlastou Peterkovou a Hanou Ševčíkovou v titulních rolích.

Režijní podobu bystřického pojetí hry jí dala Marie Neradová. „Premiéru jsme měli v září, pak jsme hráli v Praze, několikrát tady v okolí, v sobotu v Neveklově a v neděli v Kondraci. V současném obsazení máme šest představení,“ tehdy nastínila Marie Neradová.

„Věříme, že budeme pokračovat, protože se nám hra velice líbí. I v dnešní době má člověku co říci. Nás těší a myslím si, že i diváci jsou spokojení,“ uvedla režisérka, které s realizací osvětlení i ozvučení pomáhá Jaroslav Nerad. Nápovědu a inspici při představení zajišťovala Ludmila Černá s Marií Chramostovou.

Ochotnice musely být fit i v době chřipkové laviny. Neměly nikoho na záskok. „Alternaci nemáme a musely bychom případnou nemoc překonat. Ve hře nejsou stěžejní popěvky, takže s hlasovou indispozicí by se dala uhrát. Případně bychom si mohly jen tak zatančit a místo zpívání chraptivě pobrukovat,“ nastínila nouzovou variantu představení bystřická herečka, která si v neveklovském kině před začátkem divadla ještě kontrolovala hlasitost ozvučení i rekvizity potřebné pro dotvoření atmosféry vídeňské společnosti.

Hru se současnou kolegyní zkoušela Marie Neradová asi dva měsíce. „Dáša text studovala hodně doma a k dispozici měla také videozáznam představení. Potom jsme hru musely dopilovat a vyjít před diváky,“ poznamenala ochotnice představující baronku Vetserovou.