Troufl by jste si při defilé koňských stříkaček 13. června na Konopišti převzít otěže?
To rozhodně ne! Kůň – jeden z nejlepších kamarádů člověka - dovede být velice jankovitý až poťouchlý, zejména když zjistí, že ho chce ovládat někdo, kdo to naprosto neumí. V mém případě by hemelky určitě poznaly, že z povelů znám jedině prrr a pletu si hot a čehý. Tím pádem by se mohlo lehce stát, že bychom sice dojeli na místo fiktivního hasebního zásahu, ale o vesnici jinde. Navíc, třináctého je taky špatné datum!

Jakou funkci by jste si v družstvu hasičů, kdyby jste mezinárodní soutěž nemoderoval z pódia, přidělil?
Jako študák na gymplu jsem prošel tehdy povinným hasičským výcvikem – teda spíš požárnickým - což vlastně mělo být totéž, ale jako název to byl nonsens. Protože jsem tíhnul k technice a měl pro ni i určitý minimální talent, dotáhnul jsem to až na strojníka čerpadla. Ale myslím, že ta technika se od té doby podstatně změnila, takže dneska bych dal přednost funkci velitele družstva, ten nic nedělá a taky nic nezkazí, případně to hodí na ty pod sebou.

Zažil jste někdy na vlastní kůži zásah profesionálních nebo dobrovolných hasičů?
Díkybohu ne, stačí ty katastrofy co kolikrát vídáme večer ve zprávách. Záchranářům ani hasičům tuhle namáhavou a riskantní šichtu nezávidím, není to žádná sranda, jako při veselých soutěžích na louce.

Ke které vystupující kapele by jste se v sobotu jako exčlen Kozlovky připojil?
Ke kterékoliv, jen kdyby tam měli místo bendžisty. Jinak, ne že bych na tom bazíroval, ale v Kozlovce jsem to zatím společensky dotáhnul nejdál. Byl jsem totiž „Veřejným nepřítelem muzikantů číslo jedna“ – neboli kapelníkem!

Policie se v amfiteátru pochlubí motorkou Yamaha s radarem i lovcem „rychlíků“ na dálnicích VW Passat. Už jste měl s nimi při svých cestách „tu čest“?
Věřím, že k tomu tak honem nedojde. Už před lety jsem totiž zjisti a v praxi ověřil, jak neskonale příjemné je, zavile dodržovat alespoň ty základní předpisy silničního provozu, zejména pokud jde o nejvyšší povolenou rychlost. Jednak se to projeví na spotřebě, což dneska není nepodstatný ukazatel, ale hlavně se mohu na policajty přátelsky a bezelstně usmívat, případně jim i lehce kynout ručkou. A to jak osobně, tak taky do kamer. V mém případě to teda byly vyhozený prachy – myslím za ty motorky a Pasáty, ale rád se jimi dám předjet – jen ať se předvedou. Doufám, že se policejnímu náčelníkovi podařilo sehnat opravdové machry, aby mu ty poklady zase hnedka neroztřískali.

Zastřílíte si z policejní pistole na laserové střelnici?
Určitě, máte-li na mysli nějakou atrakci, která bude taky na Konopišti v provozu. Ale pozor. Občas si zastřílím i ze skutečné – jak se tak ve zprávách říká – z legálně držené pistolky, na opravdové bývalé policejní střelnici. Padouchové střezte se – velmi často se trefuju. Ze všeho nejhorší bylo akorát zvládnout všechny ty všetečné a rafinovaně záludné otázky při testech na zbrojní průkaz.

Před několika lety jste si pořídil profesionální kameru. Už máte autorsky vyrobený nějaký dokument, například z prostředí železničních kolejí?
No těch už je řada. Některé se dokonce i vysílaly – ve zkrácené verzi – v pořadu Svět na kolejích. Rozpracovaný mám taky rozsáhlejší dokument o zkušebním okruhu u Velimi a zejména „Kauzu Pendolíno“ – ale to je ještě běh na dlouhou distanci. Z těch kratších reportáží se můžu pochlubit třeba kuriózní dokumentací romantické jízdy šlapací drezíny, tak jak ji postavil kamarád, fanda drezín a majitel příslušného muzea ing. Václav Zahrádka, přesně podle nákresů legendárního konstruktéra Božka.

Nemáte obavu, že se v dlouholetém a stále sledovaném pořadu „Neváhej a toč“ budete opakovat? Nebo jsou situace natočené televizními diváky natolik pestré, že takové nebezpečí nehrozí?
Cožpak o to, klipy ze světa se pochopitelně občas tématicky lehce opakují, tak už to v životě chodí, ale stále se odehrává spousta situací, jaké by si jeden ani v nejfantastičtějším snu nevymyslel. Jako daleko větší hrozba se v případě Tak neváhej a toč… ukázalo takzvané „Vysílací schéma“, ze kterého nás v roce 2007 osud vyšoupnul, takže se už žádného opakování nemusíme bát. Leda, že by někdo měl pár dřívějších dílů ještě na véháesce a zlomyslně je pouštěl návštěvám.