„Když jsme začínala s hasičským sportem, nepovedlo se mi tolik soutěží, až jsem se někdy divila, že na mě holky nejsou protivné. Místo toho, aby mi vynadaly, přišly, zeptaly se, co se stalo a snažily se mi pomoc, aby se to příště nestalo,“ popsala osmnáctiletá Michaela Čermáková svoje začátky v líchovském ženském družstvu.

Před přestěhováním do obce na Sedlčansku o hasičském sportu neslyšela. „Líbí se mi, že lidi musí držet pohromadě. Při soutěži nejde jen o vás, ale o sedm lidí, kteří musí spolupracovat, jsou na sobě závislí a musí se na sebe spolehnout,“ vysvětlila kandidátka na hasičský titul.

Při jedné ze soutěží se jí při požárním útoku na hadicích udělala smyčka. „Levá proudařka už terč sestříkla a já nic. Nevěděla jsem, co se děje, proč nemám vodu. Až po dlouhé chvíli jsem hadici pustila a šla zjistit, kde je problém. Hadice začala lítat a tehdy jsem dostala od velitele pořádně vynadáno, že se mi mohlo něco stát, že mi hadice mohla namlátit,“ zavzpomínala pravá proudařka SDH Líchovy. Další týden se jí stalo něco podobného.

„Pustila jsem hadici a ta mi zlomila ruku, takže už vím, že hadice se nemá pouštět a má se vždycky držet,“ připomenula Michaela Čermáková, která i přes bolestivou zkušenost považuje požární soutěže za zajímavější, než jiné sporty.

„Požární útok je mnohem více vzrušující, než když se někdo honí za míčem na hřišti nebo za míčkem na kurtu. Je to mnohem více akčnější,“ potvrdila finalistka Miss.

Při pražském castingu Michaelu Čermákovou. která jinak celé předvýběrové kolo hodnotí jako pohodové s milou přátelskou atmosférou, zaskočila otázka, jaký má vztah k ohni. „Je pravda, že mě tahle otázka mě zaskočila. Řekla jsme první, co mě napadlo, že když je i voda a je čím hasit, mám vztah k ohni kladný,“ zasmála se finalistka z Líchov, která se do soutěže Miss přihlásila spolu s kamarádkou ze sboru, která ale na květnové finále na Konopišti nepostoupila.

„Mrzelo mě to. Na castingu jsme se vzájemně podporovaly, i když jsme tušily, že ze stejného družstva může postoupit jenom jedna z nás, a nebo žádná,“ svěřila se Michaela, která nyní studuje třetí ročník.

Věkový průměr líchovského ženského družstva byl vloni 17 let. „Při disciplíně sto metrů překážek, kde byl jen jeden pokus, jsem si za bariérou dala kotouče hadic hodně daleko od sebe. Špatně jsem je uchopila a oni se mi rozpadly, takže jsem je vůbec nesebrala a běh nedokončila. Byla to škoda, možná by stálo za to koncovky sebrat a pokračovat. Ale byl to můj druhý závod, tak jsem hned nevěděla, co dělat,“ přiznala se závodnice, která při přihlášce do soutěže nečekala, že by postoupila, takže o případném „bonusu“ od domovského sboru vůbec neuvažovala.

Na sedlčanské škole o jejím postupu věděly zprvu jen nejlepší kamarádky a pak spolužáci z Benešovska, kteří viděli fotoalbum všech 31 přihlášených dívek a žen v Benešovském deníku.

Michaela Čermáková po maturitě hodlá dále studovat na vysoké škole sociálně právní obor. „Zajímá mě sociálně právní ochrana dětí,“ vysvětlila.

Finálová promenáda v podpatkách na pódiu amfiteátru jí prý dělat problémy nebude, ale trochu se obává případných záludných otázek moderátora, který letos při třetím ročníku hasičského dne bude Alexander Hemala.

„Je pravda, že se toho trošku bojím, ale doufám, že to nějak zvládnu. Na nácvik konverzace, kde by schválně zazněly nějaké rýpavé otázky, se nepřipravuji. To se ani snad nacvičit nedá,“ pousmála se Michaela Čermáková.