Jedním z cestovatelů, kteří dokáží plasticky popsat nejen konkrétní situace a okamžité pocity, je benešovský pedagog Svatopluk Česák. Se svými zahraničními postřehy se dokáže svěřit nejen svým známým a kolegům, ale i žákům základní školy Na Karlově, kde působí jako ředitel.

Kdy jste začal se svým cestovatelským  hobby?

Už v mládí. Ale ne že bych byl klasickým cestovatelem. 
A už vůbec ne účastníkem hromadných  zájezdů.  Cesty jsem podnikal individuálně nebo s partou kamarádů. 
K cestování mě táhne zájem poznávat jiné kontinenty.

Před 25 lety za socialismu bylo možné v rámci železné  opony jezdit jen do nejbližších spřátelených států. Východní Německo, Polsko, pak také Bulharsko. Abych nezapomněl, v 15 letech jsem se dostal také v rámci ozdravného pobytu do tehdejší Jugoslávie. 

Jak  se otevřela železná opona, začali jsme jezdit na západ. Procestoval jsem všechny evropské země, kromě Skandinávie. A pak přišly  na řadu vzdálené destinace. Austrálie, Spojené státy americké, omylem Kanada, Malajsie, Čína.

Jezdili jste především po památkách?

V Evropě rozhodně. Ale 
v Austrálii a v USA jich moc nemají. Tam považují za historickou památku už sto let starou barabiznu. Dominovala nádherná příroda, národní parky, které jsme projížděli půjčeným obytným autem. Colorado, Velký kaňon, Údolí smrti. Individuální trasy jsme si vybírali podle turistických průvodců.

Samozřejmě jsme v New Yorku nevynechali  Empire State Building nebo místo, kde stávalo Světového obchodního centrum. V Las Vegas, abych si užil hráčskou atmosféru, do automatů padl nějaký čtvrťák a především jsem  si užil show.

Na výběr jsme měli koncerty Eltona Johna, Céline Dion  nebo vystoupení Davida Copperfielda. Zvolili  jsem mága a jeho show je nezapomenutelným zážitkem.

Díky kamarádovi, který tam žije, jsem nejvíce  poznal Austrálii. Při půlročním pobytu jsem procestoval  křížem krážem celou zem, především západní pobřeží. 

Potápěl jsem se u nádherného Velkého bariérového útesu.  Nebo spíše byl průvodci potápěn, neboť jako potápěčské vemeno jsem se nemohl ponořit a stále jsem plaval na hladině. Postupně se na mne všichni zavěsili, vypustili mi vzduch  z plovací vesty  a nakonec přivázali ke kotvě, abych zůstal pod vodou.

Vybočil jste při cestování mimo plánovanou trasu?

To se mi stalo při návštěvě USA, kdy jsem se ocitl v Kanadě,  nebo při návštěvě Austrálie, kdy jsem pro závadu na motoru letadla zůstal v Malajsii. V té době slavila jihovýchodní Asie čínský nový rok, tak jsme zůstali tři dny v hotelu. Bylo o nás postaráno dobře, ale nemohli jsme se moc vzdalovat.

Jak na vás působila  Čína?

Zdá se mi, že zdejší média 
o ní  informují zkresleně. Odsud  to vypadá, jako by na každém metru  byl policista. Ale zpřísněný bezpečnostní režim  je pouze u významných objektů, například mauzolea Mao Ce-tunga.

Ale stejný režim panuje i u jiných světových významných objektů. 
U washingtonského Bílého domu nebo Kapitolu, i na moskevském Rudém náměstí. Pravdou je, že se v Pekingu pohybuje uniforem hodně. Ale to jsou uniformovaní vrátní, dozorčí nástupišť na zastávkách autobusů či podzemní dráhy, nebo hlídači veřejného pořádku v parcích.

Běžní Číňané to však vnímají  jako běžnou záležitost a věnují se hlavně podnikání, obchodu. Jak vidí cizince, snaží se mu zdvořile, ale ne vlezle jako arabští prodejci, vnutit své zboží nebo službu. A umluvit nižší cenu  lze i dokonce v obřích nákupních centrech.

Zúročíte své cestovatelské postřehy ve škole?

Při výuce angličtiny určitě 
a fotografie dávám k dispozici kolegyním vyučujícím zeměpis.  Z cest jsem si vždy (původně formou dopisů domů nebo kamarádům, neboť internet byl v plenkách a přenos dat za jednu minutu připojení se platil draze) psal zápisky. 


V tom jsem pokračoval a známí mě přesvědčili, že jsou psané lehce vtipně, ne jako faktografický cestopis s hromadou údajů. Tak jsem je uspořádal 
a připravil  jako knížku. Ta by měla vyjít v říjnu nebo listopadu letošního roku.

Kdo je Svatopluk Česák?

Čtyřiapadesátiletý ředitel Základní  školy a mateřské školy Na Karlově se cestování věnuje od mladí. Dokonce se mu povedlo žít půl roku v Austrálii a projezdit jí křížem krážem, především západní pobřeží.

Na Benešovsku žije od roku 1991. Vyučuje  angličtinu a tělesnou výchovu,  ale   vzhledem k manažerským povinnostem  už minimálně.

POHLED NA VELKOU ČÍNSKOU ZEĎ OČIMA SVATOPLUKA ČESÁKA:

Prošli jsme si část tohoto veledíla, při představě, jak je dílo monumentální 
a dlouhé jsme byli ohromeni a necelá hodinka pochodu širokou cestou na vrcholu utekla jak voda. K cestě zpět můžete zvolit buď lanovku nebo pěší chůzi. Nebo lze použít k cestě k úpatí bobovou dráhu, která vede podél lanovky.

Volba bobovky byla přijata všemi hlasy. Trochu hlodala pochybnost 
o kvalitě čínského bobového produktu a představa, že vyletím uprostřed cesty do jednoho z údolí.

Vize zbytku života o hrstce rýže nebo obraz mého seškrabávaného rozbitého těla z ostrého skaliska nutila mou mysl k opatrnosti. Pochybnost se ukázala oprávněnou. Rozjet vozítko znamenalo značné úsilí, které jsme si společně potvrdili po dojezdu dolů.

Na druhou stranu nikomu nehrozilo díky špatně udržovaným bobům nebezpečí. S křečí v ruce, zádech, stehnech 
a dalších patnácti částech těla jsem se ve zdraví shledal se svými druhy.