V olomoucké posádce zažili dopraváci i ostrý bojový poplach. No, ostrý je moc silné slovo. Po zkušenostech z předchozích hraní si na vojáky v pražském lágru u plynárny jen čekali, co zajímavého zase důstojníci předvedou.

Obavy z výsledku poplachu měl zřejmě i velitel útvaru, protože ho takticky rozdělil na dvě části. Při prvním alarmu měla z kasáren vyjet jen neobsazená technika. Z patnácti vozidel dorazila místo srazu na svazarmovskou střelnici v Lazcích jen část.

Vejtřaska první roty nevyjela ani z garáže, Tatra druhé roty chcípla u výjezdu z autoparku a jeřábu se podařilo dojet jen pár metrů za hlavní bránu.

Regulovčík na motorce se rozmázl uprostřed Olomouce na dlažebních kostkách a dorazil zpátky do kasáren s pochroumanou Jawou pěšky asi za dvě hodiny. Nekorunovaným králem bojového poplachu se stal poručík Bambula. Jako velitel pojízdné dílny nasměroval řidiče místo do Lazců na sever, k vojenské střelnici u Šternberku, takže po jeho vejtřasce vyrazily z kasáren pátrat další auta.

Záklaďákům pískli poplach až ráno. Spořádaně se nasoukali na náklaďáky a čekali, kam dojedou. Z aut je vyhnali ve vojenském výcvikovém prostoru. Na střelnici nafasovali náboje a postupně vyprazdňovali zásobníky samopalů.

„Proboha Řezníčku, vy nemáte ani jeden zásah,“ chytal se u terčů za hlavu velitel roty. „Máte něco ostrého? Honem si tam nějaké zásahy udělejte!“ pokynul dopravákovi.

Řezňa začal poctivě vyrábět zásahy. Hezky kolem středu. „To zas né! Nemůžete mít přece tak skvělé hodnocení, když jste lempl. To bych vám ještě musel dát opušťák,“ zarazil ho lampasák.

Dopraváci se pak, po průchodu v maskách jako zamořeným územím, celé odpoledne rozvalovali v křoví na okraji střelnice. Chvilkami i dřímali. Čekalo se na tmu, protože měli absolvovat noční střelby. Spolu s tmou však padla i mlha.

Nasvěcování terčů reflektory nebo světlicemi bylo k ničemu, tak pálili pánubohu do oken. Z celé dopravní čety se do terče trefili dva nebo tři vojáci. To však nijak neposkvrnilo hodnocení celého pracovního útvaru železničního vojska. Samozřejmě dobré.

Kaňku na závěr cvičení vyrobil výkonný praporčík Gagoš. Strejda, který to měl za pár, spěchal domů, takže zapomněl vojákům říct, aby dvě bedýnky s nepoužitým střelivem, které předtím nechal z korby složit u vchodu do baráku, uklidili do rotního skladu.

Ostré do samopalů i kulometu našel pozdě v noci velitel útvaru a nechal je odnést do své kanceláře. Druhý den se jeho řev rozléhal po celých kasárnách.