Do socialistické soutěže dopravní čety přispěl Slovákům i “E.T.“ neboli Peter. Sice si před komisí, která v hostivařském vojenském lágru zasedala večer ve stanu, na průkazné detaily dvoubodového zisku nepamatoval, ale jeho příspěvek do nadnárodního klání potvrdil o pár dnů později dopis z Moravy.

Dívenka od Uherského Hradiště v něm opěvovala noční kontakt v parku před pražským hlavním nádražím zcela přesvědčivě.

Ke dvěma bodům přišel „E.T.“ jako slepý k houslím. V sobotu večer se spolu s Martinem vypravili na oficiální služební cestu do Strančic pro potvrzení do karty evidující seznání tratě. Už ji sice znali, ale staniční razítko v dokumentaci chybělo.

Oba vojáci hned po odchodu z lágru usoudili, že nebudou marnit čas malichernostmi a jeli na Václavák do kina. Předtím si zašli ve Vodičkově ulici do Branického sklípku na pivo a po promítání se ještě stavili v hotelu Palace na půlnoční večeři. Řízek za čtyřicet, to jejich kapsa utáhla.

Alkoholem posilněná dvojice zamířila z Vodičkovy ulice někdy v půl druhé ráno na nádraží a tam v podchodu potkala zjevně se nudící malérečku. Dívka se jim svěřila, že jede z Chebu, kde navštívila na vojně bratra, zpátky na jižní Moravu a musí čekat na ranní rychlík.

Po chvilce povídání přinesl Martin z nočního bufetu láhev vína a trojice si šla sednout na lavičku do parku, a protože i tam hrozilo nebezpečí překvapení posádkovou lítačkou, přesunula se za blízký keřík.

S mizejícím vínem postupně hovor ustával a najednou si Martin v té tmě uvědomil, že v křoví dělá „E.T.“ a Moravance křoví. Odešel tedy na nádraží a skutečně odjel do Strančic pro razítka.

V neděli, když si po náročné „služební cestě“ odpočinuli, se přišoural schlíplý „E.T.“ k Martinovu kavalci. „Ako vyzerala? Já si nič nepametám. Len to, že mi cicinu ukusala,“ přiznal se zkroušeně „E.T.“ k alkoholovému výpadku paměti a námořnickým krokem se odkolébal do umývárny zjistit rozsah poranění.

Za pár dní mu přišel od Moravanky láskyplný dopis, jak se jí to v Sherwoodu líbilo, jak má Petera ráda a kdy může přijet na návštěvu. Dívenka si totiž ještě v noci stihla opsat z vojenské knížky nejen jméno, ale i adresu útvaru.

Nešťastného „E.T.“ napadaly nejchmurnější myšlenky, v nichž placení alimentů bylo menší zlo. Horší by pro něho byla případná svatba se zcela neznámou dívkou. Svěřil se tedy s problémem svým spolubojovníkům.

Padaly různé návrhy, jak Moravanku zapudit. Je dvakrát rozvedený a má tři děti. Má hroznou pohlavní chorobu. Zemřel při nehodě. Byl odvelen do Ruska. V podstatě je teplej.

Nakonec zvítězil návrh sice drastický, ale účinný. Martin, jakoby nadřízený velitel, dívence odepsal, že je mu hrozně líto, ale že voják právě nastoupil výkon trestu v nechvalně známém vojenském vězení v Sabinově za znásilňování žen v pražských parcích.