„Můj otec se ještě učil košíkářskému řemeslu během svého učení ve Vlašimi. To bylo v dobách, kdy se lidé na venkově bez košíků neobešli. Košíky byly potřeba například na sběr vajíček od slepic, na nošení dříví pro zátop či na krmivo pro dobytek,“ připomenul historii Antonín Zrno.

„V dřívějších dobách bylo v podblanickém kraji košíkářů několik. Své košíky prodávali nebo vyměňovali za další potřebné věci s ostatními sedláky. Každý z nich si také hlídal místo, kam chodil na vrbové proutí, aby mu je ten druhý náhodou neodnesl. Dnes o nikom, kdo by v okolí ve větším vyráběl košíky, nevím. Také sehnat vrbové proutí není jednoduché, protože vrby je nutno každoročně ořezávat a to už dnes nikdo nedělá,“ konstatoval košíkář.

Účastníce kurzu se mohly seznámit nejen s postupem výroby košíku a ošatky z vrbového proutí, ale také se během vyprávění Antonína Zrny dozvědět něco o tom, jak se dříve žilo na podblanickém venkově. Košíkářské řemeslo bývalo vždy výsadou mužů.

Pletení košíků z vrbového proutí je docela náročnou prací, vyžadující mimo jiné určitou sílu v prstech. Přesto se všechny účastnice kurzu s nepoddajným materiálem vypořádaly statečně a výsledkem bylo několik velmi zdařilých proutěných košíků a ošatek, které bude možno využít například na sběr ovoce či hub.