Zakládající člen kapely, kytarista Michal Brož, právě kvůli výročí formace s typickým, pro fanoušky rozpoznatelným zvukem, odpověděl na několik otázek Benešovskému deníku.
Lahvátor slaví dvacet let. Zkusme se ale vrátit na jeho úplný začátek. Pamatujete si na to?
Samozřejmě, že si úplný začátek pamatuji, i když je to těch dvacet let.
Tak jak to bylo? Kolik bylo zakládajících členů a kde se založení formace zrodilo?
S Michalem Žabou jsem se již nějakou dobu znal, věděli jsme o sobě, že každý s někým občas vystupuje. Pak jsme se ale potkali na nějaké akci v Libži, kde Michal hrál se svojí tehdejší partičkou a já se tam jen objevil. Ve třech ještě s Frantou Franťákem Škoulou jsme si tam pár písniček zahráli už během toho večera. A protože nám to ladilo a zjistili jsme také, že se nám líbí podobné věci, dohodli jsme se, že se ještě jednou sejdeme. Franťák pak přivedl ještě kytaristu a hráče na banjo Martina Haška, našeho prvního bubeníka Petra Běžela a už to běželo…
Důležitý je pro kapelu i její název. Lahvátor je jméno vzniklé od láhve, asi od piva, že?
Jasně, že jsme nad názvem kapely dost přemýšleli. Ale dlouho jsme na nic pořádného nedokázali přijít. Ze začátku jsme pár akcí odehrálo tak nějak beze jména. Až jednou nad lahví piva to přišlo. A opět u toho byl pan Žabák.
Předpokládám, že jste nejdřív secvičili nějaké osvědčené fláky a s nimi jste plni elánu vyrazili poprvé před publikum. Vzpomenete si na tu atmosféru? Měl jste nějaké zvláštní pocity, třeba opravdu hodně velký strach, trému?
Svoje písničky jsme zpočátku a ještě dlouho potom, neměli. Prostě nás bavilo hrát, lidi si nás celkem brzy oblíbili, takže jsme se neustále učili nové věci. Třeba tři během jediné zkoušky. Dobře, že jsme vždy měli podobný vkus na výběr písní a nikdy jsme se vyloženě nepodbízeli. Spíš jsme si vymýšleli vlastní aranže. Atmosféra byla většinou bezvadná, takže i díky tomu počáteční trémy a strachy časem ustoupily. I když je třeba přiznat, že do dneška ne tak úplně.
Nyní už máte své vlastní skladby, jak dlouho vám to v Lahvátoru trvalo, než jste přešli na vlastní repertoár?
Vlastní věci, jak jsem již říkal, se rodily pomalu a těžko. Hlavně s texty byl problém. Ale časem jsme potkali přes kluky z Divokýho Billa Martina Káďu Kadeřábka, který nám začal textovat. Pak se osmělili i další naši kamarádi a členové kapely, takže to už začalo být jednodušší.
Kolik se za tu dobu v kapele vystřídalo muzikantů?
V původní sestavě nás bylo pět. Asi po dvou letech odešel Franťák s bubeníkem Běžou. Franťáka nahradil Kuba Moravec a po něm Jendys s harmonikou. Měli jsme krátké extempore s automatickým bubeníkem, než nastoupil Milan Balcar, bývalý bubeník Katapultu. Ten po roce a půl musel ze zdravotních důvodů skončit s hraním a místo něho přišel Luboš Táborský. Ten s námi bubnoval nejdéle, vlastně až do předloňského roku. Na šest členů nás před pěti lety doplnil kytarista Venca Vašata a Luboše za bicíma vystřídal pro změnu Miloš Novák.
Mrknul jsem na internet a tam při nějakém rozhovoru říkáte, že žádné mety nemáte. To je trochu zajímavá, možná až příliš skromná odpověď. Znamená to, že jako kapela žijete z podstaty a že už jste na nějaké sny o vyprodané aréně rezignovali? Nebo jste nikdy takové ambice ani neměli?
K těm metám bych to uvedl na pravou míru. Řekl jsem, že mě baví hrát tak, jak to děláme. Že je to pro mě určité odreagování a dobití baterií. Jsme rádi, že na nás tolik let lidi chodí. A i kdyby se nic víc nepovedlo, tak je to přece jen super! Za ničím se opravdu neženeme, i když nás samozřejmě každý úspěch, vlastně o to víc překvapí a potěší. Loni jsme si například zahráli se Stromboli na jejich koncertě. Vybral si nás organizátor akce. Ani o tom jsme taky vlastně nikdy předtím neuvažovali.
Tak co vás žene dál? Každého něco pohání vpřed, kdo se vrací,většinou zaniká. Je sice pravda, že ACDC hrají pořád stejně a funguje to, ale přece jen… Je právě tohle také vaše filozofie?
Já myslím, že i přes nejrůznější miniponorky, nás pořád baví ta naše partička. Sejdeme se každou středu na zkoušce a než začneme hrát, hodinu prokecáme. Takže se asi pořád rádi vidíme. No, a ostatní jde tak nějak samo. Navíc jsme si pořídili vlastní nahrávací studio, což nám umožňuje během zkoušek v klidu a postupně dělat na našem novém cédéčku. A to je přece taky další příjemný impuls.
Abych se přiznal, jméno kapely Lahvátor znám, ale nikdy jsem vás naživo hrát neviděl. Do jaké škatulky vás mám zařadit? Řekl bych bigbít melodický, tancovačkový. Pletu se, nebo jste interpreti nezaškatulkovatelní?
Myslím, že největší změna a usazení stylu přišlo s Jendysem a harmonikou. Trvalo mi asi rok, než jsem ho před patnácti lety přesvědčil, aby si s námi taky přišel zahrát. Ale vyplatilo se to. To, co hrajeme, je vlastně jednoduchý melodický bigbít, z kterého jde energie. A podporují ji harmonika, banjo a dechy. Prostě kapely jako Dropkick Murphys, Flogging Molly a u nás třeba Divokej Bill nebo Medvěd 009. Taková muzika se nám líbí a tak se ji snažíme hrát.
Jak dlouho myslíte na to, jak dvacáté výročí založení kapely oslavíte?
Založení si připomínáme a slavíme ho od desátého výročí každých pět let. Na důvod k oslavě se těšíme a za pět let nás tudíž čeká čtvrtstoletí Lahvátoru.
Bude při oslavě v Nesvačilech nějaký speciální program a přijdou vám popřát i nějací speciální hosté?
Svůj koncertní blok bude mít kapela Medvěd 009, taneční vystoupení ze společného muzikálu si s námi střihnou ochotníci z Postupic. S námi si zahrají také bývalí členové a různí hosté, které jsme pozvali. Během celé akce na letišti vystoupí ještě kapely ATD, Velorex a Rocktom.
Oslavenci chystávají vždy nějaké překvapení. Mohou se i vaši příznivci na něco takového těšit?
Myslím, že o překvapení nouze nebude. Budeme doufat, že to budou překvapení pouze příjemná.
Jak velký je sál, kde se bude slavit a kolik očekáváte, že na vás přijde lidí?
Naše v pořadí už třetí narozeninová akce je letos poprvé venku, na letišti v Nesvačilech. Vybrali jsme si to proto, že nás překvapilo, jak hodně příjemné prostředí areál má. Vše je připraveno i na případnou nepřízeň počasí.
S jakým očekáváním do Nesvačil odjedete?
Každého, kdo chce s námi dvacítku oslavit, srdečně zveme. Doufáme, že se nás v Nesvačilech sejde hodně a všichni se budou dobře a dlouho bavit. Proto začínáme už v pátek 27. května.
