Zmíněný projekt navrhla NASA laboratoř JPL, tedy Jet Propulsory Laboratory, jež se zabývá vývojem pohonných jednotek pro sondy a vesmírné lodě. Tato společnost má v plánu detekovat biologické podpisy na blízkých exoplanetách pomocí dalekohledu, který by jako gravitační čočku využíval naše vlastní Slunce. Projekt získal ve třetí fázi grant ve výši dva miliony dolarů.

Hlavním řešitelem prvních dvou fází byl vědec Slava Turyshev, jenž se spojil s The Aerospace corporation. Jeho současná studie podrobně popisuje koncept projektu, definuje již existující technologie a uvádí, co je ještě třeba dále rozvíjet. Informuje o tom Universe Today.

Pětadvacet miniaturních satelitů

Namísto vypuštění velkého vesmírného plavidla, jehož mise by se musela dlouho připravovat a dlouho by trvala i samotná cesta vesmírem, navrhuje nový projekt vypustit několik miniaturních krychlových satelitů, jež by se během pětadvacetileté plavby vesmírem samy sestavily do bodu sluneční gravitační čočky (SGL).

Tento „bod“ je ve skutečnosti přímka mezi jakoukoli hvězdou, kolem které obíhá exoplaneta, a někde mezi 550 až 1000 astronomických jednotek na druhé straně Slunce. To je ohromná vzdálenost, mnohem dále než 156 astronomických jednotek, které zatím během své 44 let trvající cesty urazila sonda Voyager 1.

NASA zveřejnila barevný snímek Pluta
Kde končí duha? NASA zveřejnila úchvatný barevný snímek Pluta

Jak by se tedy mohla kosmická loď dostat do trojnásobné vzdálenosti za zhruba polovinu času? Jednoduše – ponoří se (téměř) do Slunce.

„Použití gravitace ze Slunce je vyzkoušená a osvědčená metoda. Nejrychlejší člověkem vyrobený objekt, Parker Solar Probe, použil právě takovou techniku,“ píše web Science Alert (Parker Solar Probe je sluneční sonda letící zkoumat korónu Slonce, pozn. red.). 

Očekávaná rychlost, kterou by musely satelity cestovat, však přesto představuje oříšek, protože by šlo o 25 astronomických jednotek ročně. Navíc by takové rychlosti musela dosáhnout celá flotila, což je ještě náročnější než v případě osamělé sondy.

Technické problémy a jak na ně

S jakými největšími obtížemi se tedy musí tento projekt vypořádat, aby byl vůbec realizovatelný? Prvním problémem, který je potřeba překonat, je najít vhodný materiál – solární plachty, jež jsou preferovanou metodou pohonu mise, si při vystavení sluneční intenzitě nevedou tak dobře, přitom sluneční působení je nezbytné, protože funguje jako gravitační prak.

Také elektronika v systému by musela být radiačně mnohem odolnější než stávající technologie. Oba tyto známé problémy však podle serveru Science Alert aktivní výzkum potenciálně řeší. 

Předmět, který na povrchu Marsu zachytily kamery vozítka Perseverance.
Objevil se a pak zase zmizel. NASA na Marsu zachytila další záhadný předmět

Další složitou otázkou je to, jak koordinovat průchod více satelitů tímto druhem gravitačního manévru, a přitom udržet jejich spojení navzájem, aby nakonec efektivně vytvořily plně funkční vesmírnou loď.

Podle autorů projektu bude nicméně při pětadvacetileté cestě k pozorovacímu bodu dost času na to, aby se jednotlivé krychlové satelity samy aktivně spojily do soudržného celku.

Ten by pak měl poskytnout lepší obraz exoplanet, k nimž se lidstvo s velkou pravděpodobností nikdy nedostane prostřednictvím plnohodnotné mezihvězdné výpravy, pro kterou jsou tato tělesa přece jenom příliš vzdálená. 

Co se můžeme dozvědět?

Až dosud bylo nalezeno více než 50 exoplanet nacházejících se v obyvatelných zónách jejich hvězd (tedy v takové vzdálenosti od hvězdy, která připouští na planetě existenci vody v tekutém stavu, a tím i biologického života). Nová mise by možná mohla zodpovědět otázku, která z těchto exoplanet představuje pro výskyt života toho nejlepšího kandidáta. Zaručeno ale není nic. 

Na přípravu takové výpravy nebyly zatím vyčleněny žádné finanční prostředky, a aby se vůbec mohla uskutečnit, bylo by třeba vyvinout ještě spoustu technologií. 

Vědci již zaznamenali mnoho signálů z vesmíru.
Jako tlukot srdce. Astronomy překvapil záhadný signál ze vzdálené galaxie

Na druhé straně tak začínají všechny podobné projekty, a tento má podle odborníků větší potenciální význam než ostatní. Kdyby se realizoval, mohli bychom v několika příštích desetiletích získat tak ostrý obraz potenciálně obyvatelné exoplanety, k jakému bychom se jinak v hranicích lidského života nedostali.

„Za to, že položil základy pro takový nápad, si tým stojící za tímto projektem zaslouží pochvalu,“ uzavírá Science Alert.