Dnes může většina Evropanů pít mléko bez potíží. Jenže v pravěku tomu tak nebylo. Lidé jedinečný cukr, který při nedostatečném trávení putuje do tlustého střeva, kde může způsobit křeče, průjem a nadýmání, příliš dobře nezvládali. „K trávení laktózy potřebujeme ve střevech produkovat enzym laktázu. Tu produkují téměř všechny děti, ale při dospívání se její produkce snižuje,“ vysvětlil spoluautor studie zveřejněné v časopise Nature, profesor George Davey Smith.

Naši předci přitom pili mléko již při domestikaci zvířat přibližně před deseti tisíci lety. Dosud se i proto předpokládalo, že se začala tvorba laktázy i v pozdějších letech věku rozšiřovat právě v době, kdy lidé pravidelně konzumovali mléčné výrobky. Tím taky získali minerální látky, jako je vápník, a mnoho mikroživin. Takzvaná perzistence laktázy se dle dosavadních zjištění měla přenášet přirozeným výběrem.

Výzkum vědců z Bristolské univerzity a University College London však naznačil, že variace umožňující trávit laktózu se rozšířila v době hladomoru a infekčních chorob. V těchto obdobích, kdy byli lidé již oslabeni hladem nebo nemocemi, se pití mléka mohlo stát části z nich osudným. Jedinci, kteří byli nositeli genu pro toleranci laktózy, tak měli větší šanci přežít a předat tento gen svým potomkům, čímž se zvýšila jeho rozšířenost ve společnosti.

Zmapováním vzorců užívání mléka za posledních devět tisíc let, sondou do britské biobanky a kombinací starověkých DNA a archeologických dat se vědcům podařilo prokázat, že genetický znak perzistence laktázy nebyl běžný až do doby kolem roku 1000 před naším letopočtem. „Genetická varianta perzistence laktázy byla vytlačena na vysokou frekvenci jakýmsi extrémním druhem přírodního výběru. Problém je, že tak silná selekce je těžko vysvětlitelná,“ sdělil evoluční genetik a spoluautor studie z University College London, profesor Mark Thomas.

Náročný výzkum

Přesto se vědci snažili události, které stály za vysokým výskytem přetrvávající laktázy v Evropě, vysvětlit. Zjištění biochemika a vedoucího studie Richarda Eversheda ukázala, že spotřeba mléka v různých regionech a obdobích rostla a klesala.

Aby tým vědců pochopil, jak to souviselo s evolucí trávení mléka, sestavil databázi přítomnosti či nepřítomnosti genetické varianty perzistence laktázy na základě publikovaných starověkých sekvencí DNA více než 1700 pravěkých jedinců z Evropy a Asie.

Výzkumný tým se poprvé s touto schopností setkal přibližně před pěti tisíci lety, před třemi tisíci lety se vyskytovala ve znatelné frekvenci a dnes je velmi častá. Dále tým vyvinul nový statistický přístup ke zkoumání toho, jak změny v užívání mléka v průběhu času vysvětlují přirozený výběr pro přetrvávání laktázy. Překvapivě nezjistil žádnou souvislost. Tím vyvrátil teorii, že se schopnost trávit laktózu vyvíjela souběžně s častější konzumací mléka.

Vědci také potřebovali zjistit rozdíly chování při pití mléka u geneticky perzistentních a neperzistentních osob vůči laktáze. K tomu využili dat žijících jedinců z britské Biobanky. Výsledky ukázaly, že konzumace mléka u geneticky neperzistentních lidí neměla žádné krátkodobé ani dlouhodobé negativní zdravotní účinky. „Pokud jste zdraví a vaše tělo není schopné trávit mléko, můžete pociťovat určité potíže, ale neumřete na to,“ sdělil v časopise Nature profesor Smith.

Dále dodal, že kritické období však může nastat, pokud by člověk byl silně podvyživený nebo nemocný. „Pokud naši předci neměli úrodu, tak je vyšší pravděpodobnost, že konzumovali mléko, a to zrovna v době, když by neměli,“ konstatoval. Tyto myšlenky se ověřily pomocí statistického modelu ukazatele hladomoru a vystavení patogenům.

„Naše studie ukázala, že v pozdějším pravěku, s rostoucí populací i velikostí sídel, se na lidském zdraví stále častěji projevovaly špatné hygienické podmínky a rostoucí počet průjmových onemocnění. Za těchto podmínek by konzumace mléka vedla ke zvýšené úmrtnosti, přičemž obzvláště zranitelní by byli jedinci s nedostatkem perzistence laktázy,“ napsali vědci v časopise Nature. „Tato situace by se dále zhoršila v podmínkách hladomoru, kdy se zvyšuje míra nemocí a podvýživy. To by vedlo k tomu, že lidé, kteří nebyli nositeli kopie varianty genu pro perzistenci laktázy, by častěji umírali před reprodukčním obdobím nebo během něj, což by zvýšilo populační počet jedinců s perzistencí laktázy,“ vysvětlili.